5 C 298/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 69 298 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 911 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 911 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, částky 17 995,02 Kč, úroku ve výši 28,88 % ročně z částky 46 402,61 Kč od 9. 9. 2022 do 2. 10. 2022 ve výši 871,20 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 46 402,61 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 9. 2022 dosáhne částky 101 836 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 392 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 392 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z částky 39 392 Kč od 9. 9. 2022 do 17. 2. 2023, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 9. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 69 298 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 15. 11. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 28,89 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 768 Kč, splatných vždy k 4. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně a e-mailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaná nebyla v insolvenci, neměla u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenční rejstříku. Žalovaná stanovené splátky nehradila řádně, kdy celkem zaplatila toliko 10 608 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (za celkem 3 splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 7. 9. 2022. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 49 705,98 Kč. Žalovaná byla dále z této částky povinna hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu neuhradila, vzniklo žalobkyni počínaje 9. 9. 2022 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

2. Žalovaná se podáními ze dne 28. 10. 2023 a ze dne 7. 11. 2023 vyjádřila tak, že nesporuje to, že požádala o úvěr ve výši 50 000 Kč, který jí byl následně poskytnut, ovšem z důvodu covidu a inflace nebyla schopna dále splácet. Zároveň požádala o možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 2 000 Kč.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 30. 10. 2023 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť se žalovaná i žalobkyně z jednání řádně a včas omluvily a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasily.

5. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č.l. 7 spisu/. Dne 15. 11. 2021 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Tuto měla žalovaná splácet po 1 768 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 28,89 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 33,03 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měla žalovaná zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz předsmluvní formulář na č.l. 14-16 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č.l. 8-11 spisu, oznámení o schválení úvěru na č.l. 16a spisu, splátkový kalendář na č.l. 16 rub spisu, důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny na č.l. 24 spisu, informace pro klienta na č.l. 18 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované z fotografie jejího občanského průkazu /viz kopie občanského průkazu na č.l. 28-29 spisu/. Žalovaná je poživatelkou starobního důchodu, kdy její měsíční příjem činí 13 583 Kč /viz oznámení ČSSZ na č.l. 30 spisu/. Počáteční zůstatek na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíc říjen 2021 činil 7 004,39 Kč a konečný zůstatek činil 523,94 Kč. Na nájem za měsíc říjen 2021 uhradila žalovaná částku 2 100 Kč. Žalovaná měla v době před žádostí o předmětný úvěr již splátky jiných závazků u jiných společností ([anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba]) /viz výpis z běžného účtu na č.l. 12-13 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaná má skóre 485 bodů odpovídající Kategorii III. – nízké riziko /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č.l. 22 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaná v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru SOLUS na č.l. 23 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 50 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 17 spisu, potvrzení o provedené platbě na č.l. 42 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru /viz karta klienta na č.l. 27 spisu, oznámení o zesplatnění na č.l. 21 spisu/. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023 /viz výzvy k zaplacení na č.l. 19-20 spisu, předžalobní výzva na č.l. 25 spisu, poštovní podací arch na č.l. 26 spisu/. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 10 608 Kč /viz karta klienta na č.l. 27 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 28,89 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalovaná je poživatelkou starobního důchodu, kdy její měsíční příjem činí 13 583 Kč. Počáteční zůstatek na běžném účtu žalované za měsíc říjen 2021 činil 7 004,39 Kč a konečný zůstatek činil 523,94 Kč. Na nájem za měsíc říjen 2021 uhradila žalovaná částku 2 100 Kč. Žalovaná měla v době před žádostí o předmětný úvěr již splátky jiných závazků u jiných společností ([anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba]). Žalobkyně dále vycházela z lustrace žalované v systému SOLUS (bez záznamu) a v systému NRKI (žalovaná byla zařazena do skupiny s nízkou měrou rizika). V důsledku prodlení žalované s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 10 608 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 15. 11. 2021 poukázala na bankovní účet žalované částku ve výši 50 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjem žalované, a to starobní důchod ve výši 13 583 Kč měsíčně, její výdaje, a to ani ty podstatné, však zjišťovány (natož ověřovány) nebyly. Žalobkyně sice soudu předložila výpis transakcí z účtu žalované, avšak pouze za měsíc říjen 2021, z něj lze zjistit, že celkové příjmy žalované v tomto měsíci dosahovaly částky 24 883, její výdaje potom činily 31 363,45 Kč, tzn. že žalovaná v tomto měsíci spotřebovala více finančních prostředků, než obdržela. A to i za situace, kdy jí v tomto měsíci byla vyplacena celá řada zápůjček od jiných nebankovních poskytovatelů. Soud navíc konstatuje, že žalobkyně měla schopnost žalované úvěr splácet zkoumat o to pečlivěji, když věděla, jak nízký měsíční příjem žalovaná má a že má celou řadu dříve poskytnutých nesplacených závazků. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně, kdy zjistila a ověřila pouze příjmy žalované a nijak se nezabývala jejími měsíčními výdaji, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě nedošlo. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované dne 15. 11. 2021 jistinu ve výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 10 608 Kč, zbývá jí povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 39 392 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 2. 2. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 7. 2. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 17. 2. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Soud proto zamítl zákonný úrok z částky 39 392 Kč od 9. 9. 2022 do 17. 2. 2023, když z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením teprve dne 18. 2. 2023 (výrok III. tohoto rozsudku). Úhradu žalované částky uložil soud žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách po 1 500 Kč, kdy soud přihlédl k výši částky, jež má být hrazena, jakož i k tomu, že žalovaná je starobní důchodkyní a dospěl k závěru, že je v jejích možnostech takovýmto způsobem jistinu poskytnutého úvěru splatit (srov. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaná povinná hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaná hradila částku vyšší, bude-li to v jejích možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesní úspěch účastníků byl téměř stejný (žalobkyně měla úspěch v rozsahu 50,3 % a žalovaná v rozsahu 49,7 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).