5 C 299/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 54 356,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 17 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 600 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, b) částku 6 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 21 894 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 656,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 394,41 Kč, s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 19 458,12 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 458,12 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 858,12 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, b) částky 8 462,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 459,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 591,89 Kč, s úrokem ve výši 28,47 % ročně z částky 7 557,25 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 557,25 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 157,25 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 23. 10. 2023, domáhala zaplacení částky 54 356,29 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou [číslo] byla uzavřena dne 1. 7. 2020. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 23 194 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 654 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 040 Kč, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 400 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 1. 2022. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 8. 2020, celkem uhradila částku 2 400 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 1. 1. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 12. 2020 žalovaná na jistině dlužila částku 19 458,12 Kč a na poplatku částku 20 035,88 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 11. 6. 2020 smlouvu [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 9 355 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč, splácet v 45 týdenních splátkách ve výši 431 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 8. 2020, celkem uhradila částku 3 600 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 22. 4. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 12. 2020 žalovaná na jistině dlužila částku 7 557,25 Kč a na poplatku částku 7 305,04 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 1. 7. 2020 a 1. 6. 2020. Ze zákaznické karty ze dne 1. 7. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy ([číslo]) a výplatních pásek ([číslo]). Ze zákaznické karty ze dne 1. 6. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy ([číslo]) a výplatních pásek ([číslo]). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádostech uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 18 311 Kč, žije ve spolubydlení a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 7. 11. 2023 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 1. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 23 194 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 88 %, RPSN činilo 149,14 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 18 spisu, smluvní podmínky na č.l. 19 spisu/. Dne 1. 7. 2020 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž je mimo jiné uvedeno, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 311 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 500 Kč, interní splátky ve výši 2 500 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí ve spolubydlení, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek /viz zákaznická karta na č.l. 20 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 2 400 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 21 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely dne 11. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 8 005 Kč a doplňkovým pojištěním v částce 1 350 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 431 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 88 %, RPSN činilo 210,87 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 14 spisu, smluvní podmínky na č.l. 15 spisu/. Dne 11. 6. 2020 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž je mimo jiné uvedeno, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 311 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 400 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí ve spolubydlení, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu /viz zákaznická karta na č.l. 16 spisu, formulář na změnu osobních údajů na č.l. 49 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 3 600 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 23-27 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 28-30 spisu/. Žalované bylo dne 13. 1. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č.l. 22 spisu, podací lístek na č.l. 31 spisu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č.l. 13 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 16. 6. 2023; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 6. 2023 /viz výzva k plnění na č.l. 33-34 spisu, podací lístek na č.l. 32 spisu/.

5. Soud neučinil žádné zjištění z žalobkyní předloženého důkazu na č.l. 48 – 49. Dle tvrzení žalobkyně se jedná o výpisy z bankovního účtu žalované. Ve skutečnosti se však jedná o prinscreen nejspíše z internetového bankovnictví, přičemž pro velmi nízkou kvalitu předložených fotografií nelze zjistit, komu účet, z něhož je printscreen pořízen, má patřit, ani to, kdy měly být zde uvedené platby učiněny. Z předloženého důkazu tak lze pouze uzavřít, že na běžný účet příjemce (přičemž není zřejmé, kdo tímto příjemcem je) byly odeslány platby ve výši 19 738,60 Kč a 16 678,50 Kč, kdy ve zprávě pro příjemce je uvedeno, že se jedná o HR mzdy jménem [právnická osoba]

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 1. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 23 194 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 311 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 500 Kč, interní splátky ve výši 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí ve spolubydlení, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 2 400 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 11. 6. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 8 005 Kč a doplňkovým pojištěním v částce 1 350 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 431 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 311 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 400 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí ve spolubydlení, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 3 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 14. 12. 2022 pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 16. 6. 2023.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

15. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 1. 7. 2020 v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a dne 11. 6. 2020 částku ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčce, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně sice tvrdila, že měla k dispozici i výpisy z bankovního účtu žalované, za ty však označila listiny, které bankovními výpisy nejsou. Soud konstatuje, že jde o printscreeny z internetového bankovnictví, z nichž jsou patrné dvě přijaté platby z bankovního účtu č. [bankovní účet], avšak již není zřejmé, na jaký běžný účet tyto platby přišly, a ani v jakém období. V řízení tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala a ověřovala výdaje žalované, např. předložením smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod., a to za situace, kdy žalovaná v zákaznických kartách uváděla velmi nízké měsíční výdaje (ve výši 4 000 Kč v případě zápůjčky ze dne 11. 6. 2020 a ve výši 5 000 Kč v případě zápůjčky ze dne 1. 7. 2020). Nadto je zřejmé, že výše existujících splátek dříve sjednaných zápůjček není uváděna v zákaznických kartách správně. V zákaznické kartě ze dne 11. 6. 2020 žalovaná uvedla měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u jiné společnosti ve výši 400 Kč a u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 0 Kč. V zákaznické kartě ze dne 1. 7. 2020 pak žalovaná uvedla, že měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u jiné společnosti činí částku 500 Kč, tedy navýšenou pouze o 100 Kč, a to za situace, kdy žalovaná v kartě zaškrtla, že nemá další zápůjčky u jiné společnosti. Navíc pak uvedla, že měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u právní předchůdkyně žalobkyně činí částku 2 500 Kč, přestože měsíční splátka zápůjčky ze dne 11. 6. 2020 činila 1724 Kč (4 x 431 Kč). Soud tak má za to, že minimálně výše výdajů na splátky dříve poskytnutých zápůjček je v zákaznických kartách uváděna nevěrohodně, pročež nemohla být úvěruschopnost žalované řádně posouzena. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na jeho majetek není vedena exekuce a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 1. 7. 2020 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu a dne 11. 6. 2020 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 1. 7. 2020 částku 2 400 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 11. 6. 2020 částku 3 600 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 17 600 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 1. 7. 2020 a částku 6 400 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 11. 6. 2020. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávek odeslané dne 13. 1. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 18. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 30. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 32,4 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).