5 C 299/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 58 507,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 8. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 10. 2024 dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení manželů po rozvodu manželství, tato dohoda byla předložena spolu s návrhem na rozvod manželství zdejšímu soudu, který manželství rozsudkem č. j. , spisová značka, rozvedl. V uvedené dohodě v čl. 4 odst. 4.1. pododstavec 4.1.2. bylo ujednáno, že žalovaný zašle na účet žalobkyně č. , č. účtu, částku ve výši 300 000 Kč do 31. 7. 2024. Žalovaný v uvedené lhůtě ničeho neuhradil, proto ho žalobkyně vyzvala dne 5. 8. 2024 k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 8. 2024, žalovaný přesto ničeho neuhradil.

2. Žalovaný s uplatněnou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dne 22. 12. 2022 uzavřel kupní smlouvu o prodeji nemovitostí ve svém výlučném vlastnictví v k. ů. , adresa, s panem , jméno FO, za cenu 2 770 000 Kč. Kupní cena byla uhrazena do advokátní úschovy u advokátky , jméno FO, a po splnění dohodnutých podmínek byla schovatelkou částka 2 631 500 Kč uhrazena na účet žalobkyně č. , č. účtu, . Prodej těchto nemovitostí, jakož i kupní smlouvu zařizovala žalobkyně, žalovaný si při podpisu kupní smlouvy neověřil číslo bankovního účtu, kam měla být kupní cena vyplacena, neboť žalobkyni důvěřoval. Svůj omyl si žalovaný uvědomil až nyní, pro výplatu výlučných prostředků žalovaného na bankovní účet žalované nebyl dán žádný právní důvod, jedná se tak o bezdůvodné obohacení, které žádá vydat. Žalovaný svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení započítává na nárok uplatněný v žalobě, navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu:Žalovaný prodal za trvání manželství s žalobkyní nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví v k. ú. , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2022 panu , jméno FO, ; jeho vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky od 10. 1. 2023. Kupní cena ve výši 2 631 500 Kč byla uhrazena na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, /viz výpis z KN na č. l. 29 – 30 spisu, kupní smlouva na č. l. 33 – 35 spisu, mezi účastníky nesporné/. Účastníci řízení uzavřeli dne 16. 10. 2023 dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení manželů po rozvodu manželství, ve které se v čl. 4, bodě 4.1.1. a 4.1.2. dohodli, že na úplné vyrovnání podílů z titulu vypořádání společného jmění manželů se účastníci vypořádávají tak, že žalobkyni zůstávají prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, včetně částky 1 200 000 Kč, která představuje zůstatek peněžních prostředků z prodeje nemovitostí vedených v katastru nemovitostí na jméno žalovaného, a dále, že žalovaný zašle na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, částku 300 000 Kč nejpozději do 31. 7. 2024; tato dohoda nabyla účinnosti právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tedy dne 15. 12. 2023 /viz dohodu na č. l. 6 – 8 spisu, rozsudek zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2023, č. j. , spisová značka, na č. l. 9/. Žalovaný částku 300 000 Kč ve lhůtě do 31. 7. 2024 neuhradil, žalobkyně mu proto zaslala výzvu ze dne 5. 8. 2024 k úhradě nejpozději do 15. 8. 2024, ani na jejím základě žalovaný neuhradil ničeho /viz předžalobní výzvu na č. l. 10 spisu s podacím lístkem na č. l. 11 spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu:Žalovaný prodal za trvání manželství s žalobkyní nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví v k. ú. , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2022 panu , jméno FO, ; jeho vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky od 10. 1. 2023. Kupní cena ve výši 2 631 500 Kč byla uhrazena na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, . Účastníci řízení uzavřeli dne 16. 10. 2023 dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení manželů po rozvodu manželství, ve které se v čl. 4, bodě 4.1.1. a 4.1.2. dohodli, že na úplné vyrovnání podílů z titulu vypořádání společného jmění manželů se účastníci vypořádávají tak, že žalobkyni zůstávají prostředky na bankovním účtu č. , č. účtu, včetně částky 1 200 000 Kč, která představuje zůstatek peněžních prostředků z prodeje nemovitostí vedených v katastru nemovitostí na jméno žalovaného, a dále, že žalovaný zašle na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, částku 300 000 Kč nejpozději do 31. 7. 2024; tato dohoda nabyla účinnosti dne 15. 12. 2023. Žalovaný částku 300 000 Kč ve lhůtě do 31. 7. 2024 neuhradil, žalobkyně mu proto zaslala výzvu ze dne 5. 8. 2024 k úhradě nejpozději do 15. 8. 2024, ani na jejím základě žalovaný neuhradil ničeho.

5. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výpisem z bankovního účtu žalobkyně, když tento důkaz žalovaný navrhl k prokázání svého tvrzení, že částka 2 631 500 Kč byla zaslána na účet žalobkyně. Žalobkyně tuto skutečnost učinila nespornou. Daný důkaz tak byl ve věci nadbytečný.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.”).

7. Podle § 757 odst. 1 a 2 o. z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1958 odst. 1 a 2 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1982 odst. 1 a 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z. jsou k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

12. Po provedeném dokazování, hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Soud má za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 10. 2023 dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení manželů po rozvodu manželství, dle které bylo povinností žalovaného mimo jiné zaplatit žalobkyni z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 300 000 Kč do 31. 7. 2024 na její bankovní účet. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, žalobkyně ho proto k úhradě opětovně vyzvala, ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Teprve v podání ze dne 20. 1. 2025, které bylo žalobkyni doručeno při jednání dne 21. 1. 2025, žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě jeho pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 2 631 500 Kč a zároveň vznesl námitku započtení této své pohledávky na pohledávku žalobkyně ve výši 300 000 Kč.

14. Obecně platí, že mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, mohou přivodit jejich zánik započtením (§ 1982 o. z.). Na pohledávku, jež je k započtení použita (jedná se tzv. aktivní o pohledávku) ovšem zákon klade další požadavky, když vymezuje v § 1987 ty pohledávky, jež k započtení použít nelze. Takovými pohledávkami jsou pohledávky, které nelze uplatnit u soudu (např. naturální pohledávky, nesplatné pohledávky či pohledávky promlčené) a dále ty, které jsou nejisté či neurčité. Smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Jelikož vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

15. V daném případě žalovaný použil k započtení na pohledávku žalobkyně svoji pohledávku, jež měla dle jeho tvrzení vzniknout z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyni měly být poskytnuty prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného ve výši 2 631 500 Kč v lednu 2023 na její bankovní účet bez právního důvodu. Žalobkyně k tomu uváděla, že tyto prostředky jí byly zasílány na bankovní účet na základě dohody účastníků a jejich zůstatek pak byl také předmětem vypořádání společného jmění manželů v dohodě ze dne 16. 10. 2023, žalobkyně pak při jednání dne 21. 1. 2025 vznesla námitku neplatnosti takového započtení. Za této situace se proto soud zabýval tím, zda pohledávka započtená žalovaným na pohledávku žalobkyně je způsobilá k započtení a dospěl k závěru, že nikoli. Soud má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že by žalovaným tvrzená pohledávka skutečně vznikla, když sice bylo mezi stranami nesporné, že na bankovní účet žalobkyně byly předmětné finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného za trvání jejich manželství převedeny, nebylo však postaveno najisto, zda se tak stalo bez právního důvodu či nikoli, přičemž samotné prokazování vzniku této pohledávky by vedlo přesně k tomu, čeho se chce občanský zákoník dle dikce § 1987 o. z. vyvarovat, tedy k rozsáhlému sporu ohledně existence aktivní pohledávky, zatímco uspokojení pasivní pohledávky (pohledávky žalobkyně), by bylo uměle oddalováno. Nadto soud přihlédl i k tomu, že i kdyby bylo prokázáno, že pohledávka žalovaného za žalobkyní skutečně vznikla ve výši a z titulu jím uváděných, nebyla by tato pohledávka splatná, neboť pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je splatná teprve na výzvu, a to ve lhůtě bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě bezdůvodného obohacení teprve dne 21. 1. 2025, kdy soud tuto výzvu krátkou cestou žalobkyni doručil při jednání. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ je sice lhůtou krátkou, zcela jistě se však musí jednat o lhůtu v řádu dnů. Pokud tedy žalovaný výzvu k plnění doručil žalobkyni teprve dne 21. 1. 2025 a již v podání ze dne 20. 1. 2025 činil právní úkon započtení těchto pohledávek, nebyla by jeho pohledávka k započtení způsobilá, neboť by nebyla splatná, a k řádnému započtení by tak nemohlo dojít.

16. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně svůj nárok uplatnila po právu, když její pohledávka započtením ze strany žalovaného nezanikla, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, když bylo povinností žalovaného uhradit částku 300 000 Kč do 31. 7. 2024 a žalovaný tak je od 1. 8. 2024 v prodlení, pročež žalobkyni od tohoto dne náleží úrok z prodlení v jí požadované výši dle § 1970 o. z. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 58 507,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 500 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dne 21. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jedné náhrady paušálních výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 1. 2025 (účast na soudním jednání) náhrada za 96 ujetých km v částce 756,67 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 6 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, když si soud nahlédnutím na www.mapy.cz ověřil, že jedna cesta mezi sídlem právní zástupkyně žalobkyně a soudem trvá cca 45 minut, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 550,91 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.