5 C 305/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 551 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 551 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 085 Kč od 10. 6. 2015 do 1. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 534 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 19. 4. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 9 951 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 29. 4. 2014 smlouvu [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet, a to jednak na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, jednak z informací, které získala nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně též kontaktovala telefonicky zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednila též dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období. Žalovaná zápůjčku obdržela, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 7 449 Kč. Pohledávka byla dne 19. 4. 2018 postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 9 951 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 085 Kč a poplatky v celkové výši 4 866 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 085 Kč od 10. 6. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť se k jednání soudu nedostavili, ač byli k jednání řádně předvoláni, přičemž žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila, aniž by se řádně a včas omluvila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč Tyto měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč /viz smlouva o zápůjčce na č.l. 16 spisu, smluvní podmínky na č.l. 9 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 19. 4. 2018 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 27. 4. 2018 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 10-13 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 14-15 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 17 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2023 /viz předžalobní výzva na č.l. 18 spisu, výpis z poštovního podacího archu na č.l. 19 spisu/. Žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem částku 7 449 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 29. 4. 2014 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i zápůjčka dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla z žalovanou tvrzených údajů, že získané informace ověřila nahlédnutím do BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalované a že zohlednila pohyby na bankovním účtu, k těmto tvrzením však žádný důkaz nedoložila, když ani neuvedla, v jaké konkrétní výši měsíční příjmy a výdaje žalované zjistila. Soud má tedy za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zjistila a následně ověřila příjmy a výdaje žalované (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod.). Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané půjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, či zda na jeho majetek není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je taková smlouva absolutně neplatná.

17. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti smlouvy soud konstatuje, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o půjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 29. 4. 2014 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 7 449 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 2 551 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 17. 2. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 22. 2. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 1. 3. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).