5 C 311/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození , st. příslušník Bulharska bytem adresa o 114 488 Kč s příslušenstvím, 12 903 EUR s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

II. Řízení o vzájemného návrhu, jímž se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení, se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 903 Eur s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 903 Eur od 11. 7. 2024 do zaplacení, částku 86 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 688 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení a částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 800 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 108 876,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2024, doplněnou podáním ze dne 4. 12. 2024, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 903 EUR s příslušenstvím, částky 86 688 Kč s příslušenstvím a částky 27 800 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, manželství, jež bylo rozvedeno dne , datum, , rozsudek zdejšího soudu č.j. , spisová značka, nabyl právní moci dne 13. 6. 2024. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 6. 2022 smlouvu o zápůjčce, dle které mu poskytla 14 130 EUR za účelem nákupu osobního vozidla zn. Ford Tranzit, předmětnou částku mu zaslala na jeho bankovní účet téhož dne. Účastníci se dohodli, že žalovaný zápůjčku vrátí, jakmile dojde k prodeji domu na adrese , adresa, , který měl ve svém výlučném vlastnictví. Do té doby se zavázal hradit žalobkyni na poskytnutou zápůjčku měsíční splátky ve výši 4 150 Kč. Žalovaný předmětné finanční prostředky obdržel, osobní automobil si zakoupil, žalobkyni však uhradil pouze 7 měsíčních splátek ve výši 29 050 Kč dne 6. 2. 2023, což dle přepočtu tehdejšího kurzu ČNB představuje 1 227 EUR, čímž svůj dluh co do důvodu a výše uznal. Žalovaný prodal dům ve svém vlastnictví dne 5. 12. 2022, k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo v lednu 2023 a tehdy také nastala splatnost celého dluhu ze zápůjčky. Žalovaný však ničeho neuhradil, žalobkyně dne 28. 6. 2024 od smlouvy o zápůjčce odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od obdržení výzvy. Přijetí výzvy žalovaný potvrdil dne 3. 7. 2024, ničeho však neuhradil. Žalobkyně dále poskytla žalovanému částku 86 688 Kč na koupi přívěsu za automobil reg. zn. , SPZ, , který je nyní ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný žalobkyni v době odeslání platby sdělil, že jí bude částku bezodkladně kompenzovat, což do dnešního dne neučinil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání tohoto bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 28. 6. 2024, k čemuž stanovila lhůtu 7 kalendářních dnů. Žalovaný ničeho neuhradil. Dále žalobkyně dne 1. 12. 2023 za žalovaného uhradila peněžitý trest ve výši 20 000 Kč a náklady trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 7 800 Kč. Má za to, že se i v tomto případě jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného, vyzvala ho proto dopisem ze dne 28. 6. 2024 k úhradě této částky ve lhůtě 7 kalendářních dnů. Ani na tento dluh žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný s uplatněnou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že částka 12 903 EUR a částka 86 688 Kč mu byly darovány. Nabídl však žalobkyni, že jí alespoň částečně peníze vynahradí při prodeji svého domu v obci , adresa, . Během listopadu 2022 na žádost žalobkyně snížil prodejní cenu svého domu v , Anonymizováno, o jeden milión korun, aby vyhověl zájemci o jeho koupi. Žalobkyně mu slíbila, že až prodá svůj dům v , Anonymizováno, , že mu ten milion korun vynahradí. Má za to, že pohledávky žalobkyně byly mnohonásobně uspokojeny, peníze za prodej jeho domu v , Anonymizováno, byly použity na nákup domu, který náleží do společného jmění manželů. Žalobkyně nikdy nesplnila svůj slib a milionovou ztrátu při prodeji jeho domu mu neuhradila. Ohledně úhrady částky 27 800 Kč potom uvedl, že se s žalobkyní dohodli, že jí za to daruje papoušky v hodnotě 20 000 Kč, což učinil, navíc hradil náklady žalobkyně za advokáta ve výši 25 000 Kč. I tyto pohledávky tak byly splněny.

3. Podáním ze dne 4. 12. 2024 vzala žalobkyně žalobu v části, týkající se zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenství zpět. Žalovaný svůj souhlas se zpětvzetím vyjádřil při ústním jednání dne 7. 1. 2025. Soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále také jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Při jednání soudu dne 5. 11. 2024 uplatnil žalovaný vzájemný návrh na zaplacení 1 000 000 Kč se zákonný úrokem z prodlení od 31. 7. 2023 s tím, že se jedná o finanční prostředky, které mu měla žalobkyně uhradit za snížení kupní ceny při prodeji jeho domu v , Anonymizováno, , když splatnost tohoto dluhu byla vázána na prodej domu ve výlučném vlastnictví žalobkyně. K tomu došlo v červenci 2023, žalobkyně mu však ničeho neuhradila. Při jednání soudu dne 7. 1. 2025 vzal žalovaný svůj vzájemný návrh v celém rozsahu zpět, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas. Soud proto řízení také v této části dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř zastavil (výrok II. tohoto rozsudku).

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu:Žalobkyně zaslala dne 28. 6. 2022 na bankovní účet žalovaného částku 14 130 EUR, která sloužila k zakoupení osobního automobilu značky Ford Tranzit, který je ve vlastnictví žalovaného /viz detail transakcí na č. l. 20, mezi účastníky nesporné/. Dále žalobkyně zaslala dne 21. 9. 2022 na bankovní účet společnosti , právnická osoba, . částku 86 688 Kč jako úhradu za přívěs za automobil, který je ve vlastnictví žalovaného /viz detail transakcí na č. l. 21, foto přívěsu v systému CEPR, mezi účastníky nesporné/. Účastníci řízení podepsali dne 4. 10. 2022 před notářkou v obvodu , Anonymizováno, , Bulharsko prohlášení o volbě odděleného režimu jmění s tím, že veškerý majetek nabytý po dobu trvání jejich manželství bude považován za výlučné vlastnictví /viz prohlášení na č. l. 9 - 10 spisu/. Účastníci řízení uzavřeli dne , datum, manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. , spisová značka, ; rozsudek nabyl právní moci dne 13. 6. 2024 /viz rozsudek na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně je od 17. 6. 2024 oprávněna užívat své dřívější příjmení „, Anonymizováno, “ /viz potvrzení na č. l. 16 spisu/. Žalovaný prodal nemovitost ve svém výlučném vlastnictví zapsanou v katastru nemovitostí na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, ; vklad nového vlastnického práva byl do katastru nemovitostí proveden k 11. 1. 2023 /viz informace o pozemku na č. l. 11 spisu, informace o řízení na č. l. 12 spisu/. Žalovaný uhradil na bankovní účet č. , č. účtu, dne 15. 1. 2023 částku 25 000 Kč s poznámkou „vraceny půjčky“ a na bankovní účet č. , č. účtu, dne 16. 1. 2023 částku 20 000 Kč s poznámkou „Amazonany“ /viz potvrzení o platbě na č. l. 58 a 59 spisu/. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně dne 6. 2. 2023 částku 29 050 Kč s poznámkou „7 x 4150 úvěr na Ford Tranzit“ /viz detail transakce na č. l. 19 spisu/. Žalobkyně obdržela dne 14. 7. 2023 na svůj bankovní účet platbu ve výši 11 466 040 Kč za prodej nemovitostí ve svém výlučném vlastnictví /viz kupní smlouva se smlouvou o advokátní úschově ze dne 15. 5. 2023 na č. l. 66 – 70 spisu, transakční historie na č. l. 73 – 74 spisu/. Účastníci řízení byli uznáni vinými spácháním přečinu poškození cizí věci, za což byli odsouzeni k peněžitému trestu každý ve výši 20 000 Kč /viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 4. 10. 2023 na č. l. 17 – 18 spisu/. Žalobkyně zaslala dne 1. 12. 2023 na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, částku 20 000 Kč a částku 7 800 Kč na úhradu peněžitého trestu žalovaného a nákladů trestního řízení za žalovaného /viz detail transakcí na č. l. 22, 23 spisu, mezi účastníky nesporné/. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dne 28. 6. 2024 žalovanému výzvu k úhradě mimo jiné částky 12 903 EUR, částky 86 688 Kč a částky 27 800 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení předmětné výzvy /viz předžalobní upomínka na č. l. 24 – 25 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu, doručenka daotvé zprávy na č. l. 27 spisu/. Žalovaný obdržel výzvu k úhradě dne 3. 7. 2024 /viz emailová zpráva na č. l. 13 spisu/.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu:Žalobkyně zaslala dne 28. 6. 2022 na bankovní účet žalovaného částku 14 130 EUR, která sloužila k zakoupení osobního automobilu značky Ford Tranzit, který je ve vlastnictví žalovaného, dále zaslala dne 21. 9. 2022 na bankovní účet společnosti , právnická osoba, . částku 86 688 Kč jako úhradu za přívěs za automobil, který je ve vlastnictví žalovaného. Účastníci řízení podepsali 4. 10. 2022 před notářkou v obvodu OS Sliven, Bulharsko prohlášení o volbě odděleného režimu jmění s tím, že veškerý majetek nabytý po dobu trvání jejich manželství bude považován za výlučné vlastnictví. Účastníci řízení uzavřeli dne 7. 10. 2022 manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne 13. 6. 2024. Žalobkyně je od 17. 6. 2024 oprávněna užívat své dřívější příjmení „Farouková“. Žalovaný prodal nemovitost ve svém výlučném vlastnictví zapsanou v katastru nemovitostí na LV 916 v k. ú. , adresa, , obec , adresa, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, – východ; vklad nového vlastnického práva byl do katastru nemovitostí proveden k 11. 1. 2023. Žalovaný uhradil na bankovní účet č. , č. účtu, dne 15. 1. 2023 částku 25 000 Kč s poznámkou „vraceny půjčky“ a na bankovní účet č. , č. účtu, dne 16. 1. 2023 částku 20 000 Kč s poznámkou „Amazonany“. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně dne 6. 2. 2023 částku 29 050 Kč s poznámkou „7 x 4150 úvěr na Ford Tranzit“. Žalobkyně obdržela dne 14. 7. 2023 na svůj bankovní účet platbu ve výši 11 466 040 Kč za prodej nemovitostí ve svém výlučném vlastnictví. Účastníci řízení byli uznáni vinými spácháním přečinu poškození cizí věci, za což byli odsouzeni k peněžitému trestu každý ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně zaslala dne 1. 12. 2023 na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, částku 20 000 Kč a částku 7 800 Kč na úhradu peněžitého trestu žalovaného a nákladů trestního řízení za žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dne 28. 6. 2024 žalovanému výzvu k úhradě mimo jiné částky 12 903 EUR, částky 86 688 Kč a částky 27 800 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení předmětné výzvy; žalovaný obdržel výzvu k úhradě dne 3. 7. 2024.

8. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobkyně, když tento důkaz měl sloužit k prokázání uzavření ústní smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 6. 2022. Soud zejména přihlédl k tomu, že účastnický výslech je pouze podpůrným důkazem, neboť účastník má právo se ve věci vyjadřovat v průběhu celého řízení. K takovému výslechu je možné přistoupit teprve tehdy, není-li možné tvrzenou skutečnost prokázat jinak (srov. § 131 odst. 1 o. s. ř.). K prokázání existence smlouvy o zápůjčce byly provedeny jiné důkazy, např. detail transakcí ze dne 28. 6. 2022, emailová komunikace stran vedená za účelem uzavření smlouvy o majetkových vstupech či detail transakce ze dne 6. 2. 2023. Přestože na základě těchto důkazů soud nemá za prokázané uzavření předmětné smlouvy (jak bude podrobněji rozebráno dále), není dle jeho názoru na místě přistoupit k účastnickému výslechu žalobkyně, a to zvláště za situace, kdy žalobkyně trvala na svém výslechu bez přítomnosti žalovaného s ohledem na její zdravotní stav, žalovaný by tak na její účastnický výslech nemohl přímo reagovat a nemohl jí klást otázky, tento výslech by tak byl zcela nadbytečným.

9. Soud také zamítl návrh na provedení důkazu čestnými prohlášeními , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a to jednak proto, že byly soudu předloženy pouze v bulharštině. Ač žalovaný argumentoval tím, že bulharština je jedním z úředních jazyků Evropské unie a má tedy právo listiny v tomto jazyce soudu předkládat, soud má za to, že nikoli. Je věcí účastníka řízení, aby se na soud obracel v českém jazyce, tedy sám si zajistil překlad písemnosti, když právo jednat před soudem v mateřštině se vztahuje pouze na přímé osobní jednání před soudem, např. při jednání, místním šetření apod. (k tomu srov. Svoboda, K., Smolík P., Levý J., Doležílek J. a kol., Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 64 – 66). Soud ovšem tato čestná prohlášení k důkazu zamítl i proto, že by tím byla porušena zásada bezprostřednosti občanského soudního řízení, když se nelze spokojit s písemným prohlášením osoby, která má osvědčit nějakou skutečnost, pokud je její svědecký výslech v řízení možný (viz rozsudek NS ČR 29 Cdo 3197/2022 ze dne 27. 9. 2023). K návrhu žalovaného, aby soud provedl svědecký výslech jeho matky, , Anonymizováno, , který učinil při jednání dne 7. 1. 2025, potom soud uvádí, že tento návrh byl proveden po uplynutí koncentrační lhůty. Soud při jednání konaném dne 5. 11. 2024 při poučení podle § 118a o. s. ř. žalovanému podrobně vysvětlil, jak může důkazy v řízení navrhovat, jak má označit případné svědky, přesto žalovaný výslech svědků v prodloužené koncentrační lhůtě nenavrhl. Soud již proto k jeho návrhu učiněnému teprve dne 7. 1. 2025 nemohl přihlédnout.

10. Konečně soud zamítl také návrh na provedení důkazu mp3 nahrávkami označenými „001 - potvrzení o dohode o vyplate milion korun.mp3“ a „002- potvrzení o dohode o vyplate milion korun.mp3“, když tyto se týkaly uplatněného vzájemného návrhu, který vzal žalovaný při jednání dne 7. 1. 2025 zpět, provádění takových důkazů by tak bylo zcela nadbytečné. Ze stejného důvodu soud neučinil žádná skutková zjištění z mp3 nahrávky provedené k důkazu při jednání dne 5. 11. 2024, protože i tato se týkala vzájemného návrhu žalovaného.

11. Soud neučinil žádné skutkové zjištění ani z emailové komunikace stran k uzavření smlouvy o majetkových vstupech /viz č. l. 75 – 79 spisu/, když předmětná smlouva mezi stranami uzavřena nebyla, její obsah tak není mezi stranami závazný a nelze uzavřít, že skutečně odráží vůli obou stran. Zároveň ani ze samotné emailové komunikace k této smlouvě nelze uzavřít, že by žalovaný jakkoli potvrzoval existenci smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2022, když jeho poznámka o započtení částky 93 000 Kč oproti částce „na splacení auta“ je velmi vágní.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.”).

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Jak vyplývá ze shora uvedeného skutkového závěru, soud má za to, že ve věci byl prokázán toliko převod peněžních prostředků mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 6. 2022 s tím, že tyto prostředky byly použity na nákup osobního automobilu ve vlastnictví žalovaného, uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce z téhož dne však nikoli. Žalobkyně existenci dluhu žalovaného z titulu této smlouvy dovozovala mimo jiné z toho, že žalovaný žalobkyni dne 6. 2. 2023 uhradil peněžní prostředky ve výši 29 050 Kč, v poznámce k této platbě potom bylo uvedeno, že se jedná o „7 x 4150 úvěr na Ford Tranzit“, dle žalobkyně tak žalovaný svůj dluh uznal dle § 2054 o. z. S tímto závěrem se soud neztotožnil. Konkludentní uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. je spojeno pouze s plněním částečným, nikoliv dílčím. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (například v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu nemá dílčí plnění, kdy je dluh podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají, například plnění dluhu sjednané ve splátkách (srov. LASÁK, Jan. § 2054 [Placení úroků]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025.). V daném případě žalovaný žalobkyni dne 6. 2. 2023 uhradil 7 samostatných splátek po 4 150 Kč, přičemž v poznámce k této platbě je uvedeno, že se má jednat o splátky úvěru (a nikoli zápůjčky) na osobní automobil Ford Tranzit, přičemž sama žalobkyně potvrdila, že si na pořízení daného vozidla brala úvěr od banky. Z tohoto jednání žalovaného tak nelze dle názoru soudu jednak uzavřít, že by se jednalo o uznání dluhu, když se jednalo o dílčí plnění, a zároveň že by prokazovalo existenci tvrzené smlouvy o zápůjčce, když je označeno jako splátka úvěru. Nicméně soud dospěl k závěru, že žalobkyně dne 28. 6. 2022 (tedy cca 3 měsíce před uzavřením manželství) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 130 EUR z právního důvodu, který následně odpadl, když tímto důvodem byl partnerský vztah účastníků řízení, který se následně změnil na vztah manželský a odpadl rozvodem manželství dne , datum, . Tvrzení žalovaného, že se jednalo o dar, nebylo nijak prokázáno, ač byl žalovaný v tomto směru při jednání dne 5. 11. 2024 poučen dle § 118a o. s. ř. Bylo na žalovaném, aby žalobkyni tuto částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátil. Žalovaný však uhradil pouze 1 227 EUR, zbývá mu tedy k úhradě 12 903 Eur, k čemuž byl žalobkyní vyzván dopisem ze dne 28. 6. 2024 ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy k plnění. Tato byla žalovanému doručena dne 3. 7. 2024, žalovaný ničeho neuhradil, dostal se tak dne 11. 7. 2024 do prodlení a žalobkyně má od tohoto data také nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

16. Obdobná situace je potom u poskytnutí částky 86 688 Kč, která sice byla žalobkyní dne 21. 9. 2022 (tedy cca 14 dní před uzavřením manželství) uhrazena společnosti , právnická osoba, ., mezi účastníky ovšem bylo nesporné, že za tyto prostředky žalovaný získal do svého vlastnictví přívěs k automobilu. Také v tomto případě nebylo prokázáno, že by byly uvedené finanční prostředky ze strany žalobkyně žalovanému darovány, když důkazní břemeno stran prokázání této skutečnosti bylo na žalovaném. Soud je tedy taktéž považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobkyně, který je tento povinen žalobkyni uhradit. Výzva k úhradě této částky byla taktéž obsažena v dopise ze dne 28. 6. 2024, žalovaný na základě této výzvy ničeho neuhradil, dostal se tak dne 11. 7. 2024 do prodlení a od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení.

17. Pokud se týká posledního nároku žalobkyně na zaplacení částky 7 800 Kč z titulu bezdůvodného obohacení poskytnutého žalovanému dne 1. 12. 2023 (po uzavření manželství), zde se soud nejprve zabýval otázkou, zda manželé platně zvolili režim oddělených jmění a dospěl k závěru, že nikoli a že tedy došlo ke vzniku společného jmění manželů v zákonném režimu. Dle § 716 odst. 2 o. z. vyžaduje smlouva o manželském majetkovém režimu formu veřejné listiny. Takovou listinou je notářský zápis (§ 3026 odst. 2 o. z.). V řízení bylo soudu předloženo prohlášení účastníků ze dne 4. 10. 2022, na kterém jsou podpisy účastníků notářsky ověřeny (notářkou v Bulharsku). Nejedná se však o notářský zápis, jehož náležitosti jsou uvedeny v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, v platném znění. Takováto listina proto nemůže mít za následek vznik smluveného manželského majetkového režimu. Žalobkyně však prokázala, že částku 7 800 Kč uhradila na výlučný dluh manžela, který mu vznikl z trestního řízení vedeného proti jeho osobě, ze svých výlučných prostředků, tj. z prostředků získaných za prodej domu v jejím výlučném vlastnictví. Tato částka tak opět představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vrátit. Žalovaný sice uváděl, že za žalovanou také hradil její náklady řízení, tuto skutečnost však nijak neprokázal, když z potvrzení platby na č. l. 59 spisu vyplývá pouze to, že dne 15. 1. 2023 byla na zde uvedený bankovní účet uhrazena částka ve výši 25 000 Kč, není však vůbec zřejmé, kdo je majitelem předmětného bankovního účtu ani účel takové platby, a to zvláště za situace, kdy v poznámce k platbě je uvedeno, že se jedná o vrácení půjčky. Zároveň žalovaný ani neprokázal existenci dohody se žalovanou v tom směru, že by dluh zanikl darováním papoušků. Výzva k úhradě této částky byla taktéž obsažena v dopise ze dne 28. 6. 2024, žalovaný na základě této výzvy ničeho neuhradil, dostal se tak dne 11. 7. 2024 do prodlení a od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení.

18. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě ve zbývající části vyhověl, uložil žalovanému povinnost jednotlivé částky představující bezdůvodné obohacení uhradit, a to včetně zákonného úroku z prodlení, když lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci procesně neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části (žalobkyně byla úspěšná z 95,4 %, žalovaný byl úspěšný z 4,6 %), přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 108 876,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 683 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 10 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 x 10 100 Kč za předžalobní výzvu, podání žaloby a její doplnění ze dne 4. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 x 10 100 Kč za účast na jednání soudu dne 5. 11. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, a z částky 10 100 Kč za účast na jednání soudu dne 7. 1. 2025, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jedné náhrady paušálních výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 11. 2024 (účast na soudním jednání) náhrada za 104 ujetých km v částce 701,60 Kč (38,2 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3 l/100 km a 5,6 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 1. 2025 (účast na soudním jednání) náhrada za 104 ujetých km v částce 715 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 15 827 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku). Jen pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu za jí požadovaný úkon označený vyjádření ze dne 14. 10. 2024, neboť toto vyjádření nebylo soudem vyžádáno a jeho hlavním účelem bylo informování soudu o tom, proč není osobní účast žalobkyně při jednání možná. Vyjádření k replice žalovaného potom bylo pouze v obecné rovině. Soud zároveň nerozhodoval o nákladech řízení za vzájemný návrh, když má za to, že žádné nevznikly. Všechny úkony, jež byly v řízení provedeny, se týkaly žalobou uplatněného nároku, případně obrany žalovaného proti tomuto nároku a věcnou argumentaci ke vzájemnému návrhu žalovaný, který byl následně vzat v celém rozsahu zpět, neobsahovaly.

20. Lhůta k plnění ve výroku IV. byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 3 o. s. ř.