5 C 313/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 143 782,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 934 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29 771,79 Kč za období od 27. 2. 2024 do 15. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 129 934 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 848,46 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 173,11 Kč za období od 27. 2. 2024 do 15. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem ve výši 47 808,53 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 141 116,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 848,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % v částce 15 799 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 379 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 9. 2025, doplněnou podáním doručeným dne 25. 11. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 143 782,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 19. 6. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 883 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 24,02 %. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, který měl příjmy ve výši 26 378 Kč měsíčně ze starobního a vdoveckého důchodu. Dále prověřila žalovaného v databázi NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalovaný uhradil celkem 20 066 Kč. Nicméně nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni 12. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. Žalovanou částku ve výši 143 782,46 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 141 116,46 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 166 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (třikrát 500 Kč podle splátkového kalendáři) a kapitalizovaný úrok ve výši 47 808,53 Kč (nesplacené kapitalizované úroky ve výši 24,02 % ročně podle splátkového kalendáře), úrok ve výši 15 % ročně z částky 141 116,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32 944,90 Kč od 27. 2. 2024 do 15. 9. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 143 782,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva nejméně 7 dní před podáním žaloby, žalovaný však doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19. 6. 2023 smlouvu nazvanou „o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému mimo jiné poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit částku ve výši 234 384 Kč. Roční úroková sazba činila 24,02 % a RPSN 27,4 % /viz smlouva o hotovostním úvěru a o revolvingovém úvěru na č. l. 10-12 spisu, úplný výpis OR v systému CEPR, úvěrové podmínky v systému CEPR/. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč poštovní poukázkou, kterou mu doručila do vlastních rukou, když identifikace žalovaného proběhla ověřením občanského a řidičského průkazu žalovaného; žalovaný celkem uhradil 20 066 Kč /viz potvrzení o čerpání na č. l. 33 spisu, kopie ŘP žalovaného na č. l. 31 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 32 spisu, souhlas s pořízením kopie dokladu na č. l. 34 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru zjistila od žalovaného jeho průměrný měsíční příjem ve výši 26 378 Kč z vdoveckého a starobního důchodu, který také ověřila z příslušného oznámení , právnická osoba, , a dále ostatní příjem ve výši 10 000 Kč z dohody o pracovní činnosti, jeho výdaje měly činit 7 500 Kč měsíčně; výši ostatního příjmu ani měsíčních výdajů žalobkyně nijak neověřila. Žalovaný v době žádosti o spotřebitelský úvěr nepslácel žádné dříve sjednané úvěry či zápůjčky /viz ověření bonity na č. l. 13 - 14 spisu, karta klienta na č. l. 35 spisu, oznámení ČSSZ na č. l. 36 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 16 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 12. 2. 2024 k úhradě dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, která byla odeslána dne 13. 2. 2024 /výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 17 spisu s podacím archem na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně žalovaného znovu vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 2. 2024, odeslaným dne 1. 3. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím archem na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem a na tuto smlouvu je třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházela z příjmu žalovaného ve výši 31 378 Kč měsíčně (viz ověření bonity na č. l. 13 – 14 spisu). Soudu není zřejmě, jak k této částce žalobkyně dospěla, když žalovaný sám ve smlouvě o úvěru uvedl svůj měsíční příjem ve výši 36 378 Kč měsíčně čistého (26 378 Kč ze starobního a vdovského důchodu a 10 000 Kč vedlejší příjem), přičemž žalobkyně ověřila pouze příjem ve výši 26 378 Kč měsíčně ze zprávy , právnická osoba, . Pokud se týká měsíčních výdajů žalovaného, ty žalobkyně neověřila vůbec, když se spokojila s částkou 7 500 Kč uvedenou žalovaným ve smlouvě o úvěru, přestože je tato částka, pokud by měla pokrývat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí nepřiměřeně nízká. Takový postup nelze považovat za odpovídající § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nemůže vycházet pouze z údajů sdělených žalovaným, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o výdajových poměrech, neboť odborná péče uložená žalobkyni podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tak nedostatečně zkoumala a ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 150 000 Kč a žalovaný uhradil 20 066 Kč, zbývá žalovanému uhradit žalobkyni částku ve výši 129 934 Kč, která odpovídá rozdílu poskytnuté a uhrazené jistiny. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění ze dne 12. 2. 2024 byla žalobkyní odeslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 13. 2. 2024, přičemž se má za to, že se do dispozice žalovaného dostala dne 16. 2. 2024 (§ 573 o. z.). S ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě, a to do 14 dnů od jejího sepsání, se dostal žalovaný do prodlení dne 27. 2. 2024. Soud proto žalobkyni přiznal podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 29 771,79 Kč za období od 27. 2. 2024 do 15. 9. 2025, a nárok na úrok z prodlení v zákonné výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 16. 9. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

13. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 799 Kč (zaokrouhleno na celé koruny), přičemž tato částka představuje 40 % (rozdíl úspěchu žalobkyně 70 % a žalovaného v rozsahu 30 %) z jejich celkové výše 39 495,34 Kč, neboť sestávají ze soudního poplatku v částce 7 131 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 142 616,46 Kč (požadovaná jistina 141 116,46 Kč + smluvní pokuty 1 500 Kč, když náklady na vymáhání ve výši 1 166 Kč je nutné považovat dle § 513 o. z. za příslušenství pohledávky, ze kterého se soudní poplatek nevybírá) sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. a 3 410 Kč za jeden půl úkon právní služby v podobě jednoduché výzvy k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., včetně dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za úkony učiněné před 1. 1. 2025 (výzva k plnění a příprava a převzetí věci) a dvou paušálních náhrad po 450 Kč za úkony právní služby realizované po 1. 1. 2025 (sepis návrhu a účast na jednání) podle § 13 odst. 4 a. t. a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 12. 2025 byla žalobkyni přiznána náhrada cestovného ve výši 777,39 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. sestávající z náhrady za 94 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 6,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za promeškaný čas ve výši 4 x 150 Kč podle § 14 odst. 1 a. t. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 616,96 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky včetně zákonných úroků z prodlení, v jejichž rozsahu nebyla žalobkyně úspěšná, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

15. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění ze základu soudního poplatku ve výši 142 616,46 Kč částku 7 131 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 5 752 Kč, zbývá jí tedy doplatit 1 379 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).