5 C 318/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 89 244 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 330 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, částky 19 912,62 Kč, úroku ve výši 64,14 % ročně z částky 59 713,02 Kč od 21. 11. 2023 do 12. 12. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 713,02 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 201 254 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 002 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 002 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 002 Kč od 21. 11. 2023 do 22. 4. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 55 002 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 10. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 18. 7. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 89 244 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 14. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 14. 7. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 64,14 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 494 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně a prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenční rejstříku. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně, kdy celkem zaplatil toliko 4 998 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (za celkem 3 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 19. 11. 2023. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 67 734,73 Kč. Žalovaný byl dále z této částky povinen hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu neuhradil, vzniklo žalobkyni počínaje dnem 21. 11. 2023 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 18. 7. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 14. 7. 2023 částku ve výši 60 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 17 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 64 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 101 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 998 Kč /viz karta klienta na č. l. 8 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 50 spisu, poštovní podací arch na č. l. 51 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 18-19 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil nad rámec shora uvedeného dlužné plnění, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 14. 7. 2023 uzavřel s žalobkyní, jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak na místo podpisu žalovaného je uveden kód , číslo, Dále byly předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru, důkaz o potvrzení ověřovacího e-mailu žalovaným, důkaz o zadání kódu, důkaz o umístění dokumentů či listiny označené jako ověřovací e-maily a zaslaná SMS /viz úplný výpis ze seznamu subjektů na č. l. 9 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13-16 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 44-45 spisu (shodně na č. l. 62-63 spisu), předsmluvní formulář na č. l. 10-12 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 17 spisu, důkaz o umístění dokumentů na č. l. 46 spisu, informace pro klienta na č. l. 48 spisu, potvrzení ověřovacího e-mailu na č. l. 95 spisu, zadání kódu pro ověření na č. l. 96 spisu, ověřovací e-maily na č. l. 97-98 spisu, zaslaná SMS na č. l. 99 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, když skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Z ničeho potom nevyplývá, že by byl kód , číslo, zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu shora uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění textu na č. l. 13 - 16 vázán. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený. Ze smlouvy pak ani nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 13 - 16 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, ani netvrdila a na výzvu soudu nereagovala. Příjmy ani výdaje, a to ani ty podstatné, v daném případě však žalobkyní zjišťovány (natož ověřovány) nebyly. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z registru NRKI, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl v době posuzování předmětného úvěru další tři žádosti o úvěr a součet zbývající částky splátkových operací těchto úvěrů činil částku 634 077 Kč, dále výpis z registru SOLUS, v němž žalovaný nebyl evidován a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného za období březen až červen 2023. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný pravidelný měsíční příjem, kdy mu byla každý měsíc na účet připisována mzda od společnosti , Anonymizováno, v průměrné výši cca 25 800 Kč (v březnu 2023 ve výši 26 860 Kč, v dubnu 2023 ve výši 36 060 Kč, v květnu 2023 ve výši 20 080 Kč a v červnu 2023 ve výši 20 451 Kč), v červnu 2023 mu byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “ a částka 30 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl v rozhodném období zpravidla roven 0 Kč, v červnu 2023 byl i v mínusu /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 22-43 spisu (shodně č. l. 65-90 spisu), výpis z NRKI na č. l. 47 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 49 spisu/. Ačkoliv měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, kdy pro ni nebyl problém zjistit a ověřit příjem a běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí, takto neučinila. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když ve sledovaných měsících spotřeboval tolik prostředků, kolik daný měsíc obdržel, nebo dokonce více, a to i za situace, že obdržel částku vysoké hodnoty. Nutno dodat, že v době žádosti o předmětný úvěr měl žalovaný již minimálně dvě zápůjčky ve výši 39 000 Kč. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi smluvními stranami, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku v celkové výši 60 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 998 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni plnění provedené bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil ve výši 55 002 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 5. 4. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostala dne 10. 4. 2024, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, , webová stránka, , přičemž v předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do patnácti dnů, tj. do 22. 4. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok III. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesní úspěch účastníků byl téměř stejný (žalobkyně měla úspěch v rozsahu 54,2 % a žalovaný v rozsahu 45,8 %, když za procesní úspěch žalovaného je třeba považovat i část řízení, v níž bylo řízení zastaveno, neboť k zastavení řízení nedošlo pro chování žalovaného). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).