5 C 319/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 14 035,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 204 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 204 Kč od 30. 6. 2023 do 6. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 204 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení a částky 831,55 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 27 % v částce 608 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 25. 6. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 035,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , webová stránka, ) dne 30. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný se kromě uvedení identifikačních údajů sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení). Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to s negativními výsledky. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného a předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 36 478 Kč. Žalobkyně také provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů. Úvěr byl žalovanému dne 30. 5. 2023 vyplacen na účet č. , č. účtu, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 13 204 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatky v celkové výši 304 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 13 204 Kč od 30. 6. 2023 do 28. 9. 2023 v celkové výši 831,55 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 204 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla dne 30. 5. 2023 částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 15 spisu, sdělení , název, . na č. l. 39 spisu, výpis BankID na č. l. 14 a 16 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024 vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky /viz výzva k úhradě na č. l. 28 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 30. 5. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy /viz listina – smlouva na č. l. 11-12 spisu včetně informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 21 – 22 spisu, všeobecných obchodních podmínek na č. l. 25-27 spisu, sazebníku na č. l. 8-10 spisu a souhlasu se zpracováním osobních údajů na č. l. 23-24 spisu/, v níž chybí podpis žalovaného. Z ničeho pak nevyplývá vůle žalovaného být vázán smlouvou o úvěru v předloženém znění, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění textu na č. l. 11 - 12 spisu, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 36 478 Kč a dále že vypočítala minimální výdaje žalovaného ve výši 10 610 Kč. Z ničeho však nevyplývá, že by takto zjištěné příjmy a výdaje nějak ověřovala, neboť za ověření příjmů nelze považovat součet příjmových transakcí na účtu žalovaného (když navíc takový výpis z bankovního účtu ani nebyl soudu předložen), neboť pokud si například žalovaný pouze posílá finanční prostředky mezi dvěma svými účty, nejedná se o jeho příjem, ve výpise z bankovního účtu se však bude takový převod vykazovat jako příjmová transakce (viz identifikované příjmy na č. l. 13 spisu). Ověření měsíčních výdajů žalovaného potom ani nebylo tvrzeno. Z ničeho také nevyplývá, že by žalobkyně ověřila dosavadní splátkové zatížení či existenci exekucí na jeho majetek. Nadto lze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložený žalobkyní považovat za více než zmatečný, když zde jsou uvedeny zjevné chyby. Například je zde uvedeno, že žalovaný žije v domácnosti sám, na dalším řádku je potom uvedeno, že počet členů ve společné domácnosti s příjmem jsou 2. Dále jsou uvedeny výdaje zjištěné od žalovaného v celkové výši 26 000 Kč (6 000 + 3 000 + 2 000 + 15 000), ale žalobkyně následně na dalším řádku uvádí vypočítané minimální výdaje ve výši 10 610 Kč a pracuje s disponibilním příjmem ve výši 24 900 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, jak k dané výši disponibilních prostředků došla (čistý příjem ve výši 36 478 – vypočítané minimální výdaje 10 610 = 25 868) (viz obecné principy posuzování úvěruschopnosti na č. l. 17-19 spisu, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu). Soud proto dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 30. 5. 2023 částku 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 30. 5. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostala dne 3. 6. 2024 (dle informací , právnická osoba, o sledování zásilky zjištěné na , webová stránka, ). Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 3 dnů, tedy do 6. 6. 2024. Ode dne následujícího, tedy od 7. 6. 2024, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 14,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

13. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 204 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 204 Kč od 30. 6. 2023 do 6. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 204 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 608 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 27 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 035,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. 15 C 340/2023, 18 C 254/2024, 5 C 385/2023 a další). Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).