5 C 32/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Slovenska bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou sídlem Anonymizováno o 20 290,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 090,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 090,39 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,6 % v částce 2 060,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení v podobě odměny opatrovníka v rozsahu 31,2 % České republice – Okresnímu soudu v Mělníku v částce, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 290,39 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 10. 2023 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky, podle nichž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , , adresa, , a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu hradit dle vyúčtování žalobkyně. Žalovaný neuhradil vyúčtování za období od 24. 10. 2023 do 19. 4. 2024, přestože mu byla vystavena faktura splatná dne 27. 5. 2024. Po opravě původní faktury z důvodu přeplatku zůstala k úhradě částka 13 090,39 Kč, kterou žalobkyně požaduje spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28. 5. 2024 do zaplacení. Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení se zaplacením zálohy za únor 2024, splatné dne 15. 2. 2024, ve výši 100 Kč. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu pro případ opakovaného porušení platebních povinností žalovaným, a to ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce sjednané doby trvání smlouvy. Účelem této smluvní pokuty obecně je sanovat škodu, která žalobkyni vzniká tím, že pro daného klienta nakupuje určité množství elektrické energie. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti, neuhradil zálohy za únor a březen 2024, a proto žalobkyně dne 19. 4. 2024 ukončila dodávku elektřiny a následně dne 6. 5. 2024 od smlouvy odstoupila. Vyúčtováním smluvní pokuty vystaveným dne 21. 4. 2024, splatným dne 2. 5. 2024, žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 7 200 Kč za devět měsíců po 800 Kč. Na vyúčtování žalovaný ničeho neuhradil.

2. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého práva má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Použití vnitrostátních pravidel namísto jednotných pravidel pro příslušnost stanovených Nařízením Brusel I bis je možné pouze tehdy, když soud, kterému byla žaloba předložena, disponuje průkaznými indiciemi, které mu umožňují dojít k závěru, že žalovaná, která je občanem Unie a která nemá bydliště v členském státě uvedeného soudu, má skutečné bydliště mimo území Unie. Při neexistenci takových průkazných indicií je mezinárodní příslušnost soudu členského státu určena podle nařízení Brusel I. bis (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 2013, sp. zn. 33 Cdo 123/2012, dostupné na www.nsoud.cz). Protože soud nezjistil žádné skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaný nemá bydliště na území Evropské unie (když sice nemá bydliště na území ČR, je ale státním příslušníkem členského státu EU), nelze aplikaci Nařízení Brusel I bis vyloučit. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) bod 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku, v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. V dané věci žalobkyně uplatňuje právo ze smlouvy, kdy zboží podle ní bylo dodáno v České republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu oddílu 2 čl. 7 odst. 1 písm. b) bod 1 nařízení Brusel I bis je tak dána a na věc je třeba aplikovat české právo dle článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy Řím I), kterým je dle volby smluvních stran právo České republiky, konkrétně zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

3. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 8. 2025 č. j. 5 C 32/2025 – 50 byla ustanovena opatrovníkem žalovaného , Jméno opatrovnice, , advokátka, dle § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), když se mu nepodařilo doručit soudní zásilky na známou adresu v cizině. Jejím prostřednictvím žalovaný k žalobě uvedl, že uplatněný nárok neuznává a smluvní pokutu považuje za nepřiměřenou.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 4. 10. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 15 měsíců, v níž se žalobkyně zavázala ode dne 17. 10. 2023 dodávat žalovanému elektřinu a zajistit přenos elektřiny do odběrného místa vedeného pod kódem EAN: , Anonymizováno, na adrese , adresa, , , adresa, . Žalovaný se zavázal hradit řádně a včas cenu elektřiny, jakož i pravidelné zálohy ve výši 4 000 Kč. Dle článku smlouvy označeného „Smluvní sankce“ bylo sjednáno, že žalovaný, jakožto zákazník v kategorii „domácnost“, je povinen uhradit žalobkyni pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce sjednané doby trvání smlouvy. Smluvní pokuta byla stanovena v následujícím znění: „Zákazník je povinen uhradit , Anonymizováno, pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kat. Domácnost či 4 000 Kč pro kat. Podnikatel a počtu kalendářních měsíců, vč. Započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od , Anonymizováno, do konce sjednané doby trvání Smlouvy (nebo prolongace), pokud: (i) opakovaně (tzn. Dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost dle Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení ze strany , Anonymizováno, ), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany , Anonymizováno, , nebo (iii) učiní bez souhlasu , Anonymizováno, či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle Smlouvy (…).“ Dále bylo v témže článku sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Stav elektroměru byl ke dni uzavření smlouvy 41 533 kWh; účinnost smlouvy byla stanovena na 17. 10. 2023 /viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny s plnou mocí na č. l. 9-10 spisu, plán záloh na č. l. 11 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR/. Dne 6. 3. 2024 vystavila žalobkyně žalovanému upomínku k úhradě zálohy ve výši 4 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 a smluvní pokuty ve výši 100 Kč /viz upomínka na č. l. 11 p. v. - 12 spisu/. Dne 21. 3. 2024 žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o přerušení dodávky, ve kterém jej upozornila, že má vůči němu splatné pohledávky ve výši 8 000 Kč za zálohy splatné dne 15. 2. 2024 a dne 15. 3. 2024 /viz oznámení o přerušení dodávky na č. l. 18 s podacím archem na č. l. 19 spisu/. Dne 21. 4. 2024 žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, ve kterém uvedla, že došlo k neoprávněnému ukončení smlouvy dne 19. 4. 2024, přičemž konec smluvního období byl sjednán na 24. 1. 2024. Smluvní pokutu proto žalovanému vyčíslila na 7 200 Kč (800 Kč x 9) /viz vyúčtování smluvní pokuty na č. l. 19 p. v./. Dne 6. 5. 2024 žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, a to z důvodu, že žalovaný navzdory opakovaným upomínkám nehradil pohledávky, které za ním žalobkyně evidovala. Současně žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování dodávky elektřiny za období od 24. 10. 2023 do 19. 4. 2024 s nedoplatkem 139 904,63 Kč. Žalobkyně žalovanému účtovala 18 833 kWh dodané elektřiny, když vycházela z toho, že konečný stav měřidla byl 77,02900 MWh. Žalovanému účtovala rovněž 200 Kč za smluvní pokuty za pozdní platby. Faktura byla splatná dne 27. 5. 2024 /viz vyúčtování dodávky elektřiny na č. l. 12 p. v. - 14 spisu, odstoupení od smlouvy na č. l. 14 p. v. spisu s poštovních podacím archem na č. l. 15 spisu/. K vyúčtování dodávky elektřiny ze dne 6. 5. 2024 následně žalobkyně v reakci na reklamaci vyúčtování ze strany zákazníka vystavila dne 21. 8. 2024 opravné vyúčtování, ve kterém uvedla, že byl zjištěn přeplatek ve výši 126 714,24 Kč. Žalovanému nově účtovala pouze 2 862 kWh, přičemž konečný stav měřidla byl opraven na 61,05800 MWh. Žalobkyně provedla zápočet vzájemných pohledávek přeplatku a nedoplatku a po žalovaného vyzvala k úhradě nedoplatku ve výši 13 190,39 Kč /viz opravné vyúčtování dodávky elektřiny na č. l. 15 p. v. - 17 spisu, oznámení o provedeném zápočtu vzájemných pohledávek na č. l. 17 p. v. spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 odeslanou následujícího dne /předžalobní výzva na č. l. 20 s podacím archem na č. l. 21/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

7. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným spornou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 2 energetického zákona, která je současně kupní smlouvou podle § 2079 a násl. o. z. Od této smlouvy následně žalobkyně z důvodu nezaplacení dlužných částek žalovaným, konkrétně záloh na úhradu ceny za dodávku elektřiny, odstoupila a žalovanému vyfakturovala nedoplatek za období od 24. 10. 2023 do 19. 4. 2024. Po opravě tento nedoplatek činil 13 190,39 Kč, zahrnoval nedoplatek za odběr elektrické energie ve výši 12 990,39 Kč a dvě smluvní pokuty ve výši 100 Kč a byl splatný dne 28. 5. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný elektřinu odebral, avšak neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 12 990,39 Kč důvodným. Soud rovněž shledal za důvodný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč, neboť žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou jednotlivých záloh po dobu delší než 10 dní. Takto sjednanou smluvní pokutu nepovažuje soud za nepřiměřené ujednání ve vztahu ke spotřebiteli. Nutno přitom zdůraznit, že žalobkyně se v řízení domáhala úhrady toliko jedné smluvní pokuty ve výši 100 Kč, celkem tedy částky 13 090,39 Kč vyplývající z faktury splatné dne 27. 5. 2024 a z následného opravného vyúčtování. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vyúčtovanou cenu za odebrané množství elektřiny za uvedené období a vyúčtovanou smluvní pokutu. Jelikož žalovaný povinnost zaplatit cenu za odebranou elektřinu a související služby a smluvní pokutu řádně a včas ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal též úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 200 Kč za porušení povinnosti odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele). Do smlouvy přitom bylo zahrnuto ujednání o smluvních sankcích, přičemž pro případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahujícího 10 dní byla sjednána smluvní pokuta pro žalovaného ve výši 100 Kč. Dále však bylo stanoveno: „Zákazník je povinen uhradit , Anonymizováno, pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kat. Domácnost či 4 000 Kč pro kat. Podnikatel a počtu kalendářních měsíců, vč. Započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od , Anonymizováno, do konce sjednané doby trvání Smlouvy (nebo prolongace), pokud: (i) opakovaně (tzn. Dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost dle Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení ze strany , Anonymizováno, ), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany , Anonymizováno, , nebo (iii) učiní bez souhlasu , Anonymizováno, či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle Smlouvy (…).“ Uvedené ujednání dle soudu představuje složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy (tedy jde o možné prodlení s platbou jak záloh a vyúčtování, tak s platbou např. druhé smluvní pokuty ve výši 100 Kč, jak byla popsána výše) a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu. Takto sjednaná smluvní pokuta fakticky představuje v pořadí druhou smluvní pokutu za stejné porušení povinnosti ze smlouvy, tj. prodlení s úhradou vyfakturovaných částek. Žalovaný je totiž jednak sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každé prodlení s jakoukoli platbou delší než 10 dní a dále dává uzavřená smlouva žalobkyni možnost při takovém prodlení ze strany žalovaného od smlouvy odstoupit, tedy ji předčasně ukončit, a následně se po žalovaném domáhat další smluvní pokuty, uložené sice formálně za předčasné ukončení smlouvy, ale ve svém důsledku opět za prodlení s úhradou pohledávky ze strany žalovaného. Uvedené skutečnosti, a to jednak samotná složitá formulace předpřipraveného smluvního ujednání, jednak faktická duplicita smluvní pokuty, u které se nadto způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti, vedou soud k závěru, že citované ustanovení smlouvy naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání podle ustanovení § 1813 o. z., v důsledku čehož k němu nelze ve smyslu ustanovení § 1815 o. z. přihlížet. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. svědčí to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván značně nevyváženě k utvrzování závazků žalovaného, přičemž dle smlouvy se smluvní pokuta uplatní i bez ohledu na to, zda důsledkem opakovaného porušení platebních povinností dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Zatímco porušení platebních povinností žalovaného je sankcionováno kumulativně, a to jednak za každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté v důsledku opakování také ve formě pokuty za předčasné ukončení odběru elektřiny, kdy nadto tato smluvní pokuta není zastropována ale odpovídá toliko počtu měsíců, k které se zkrátí smluvní období, nedodržení povinností ze strany žalobkyně v podobě nezahájení či přerušení dodávky elektřiny je sankcionováno toliko jednorázovou pokutou ve výši 3 000 Kč, a to až v situaci, kdy dodávka nebude navzdory výzvě žalovaného do 30 dnů nezahájí dodávku elektřiny či neprovede změnu dodavatele. Vůči žalobkyni je ve smlouvě stanovena rovněž smluvní pokuta ve výši 100 Kč za případné prodlení s vrácením přeplatku převyšujícím 500 Kč o více než dní, tato však, na rozdíl od situace žalovaného, není duplikována. Postavení žalobkyně jakožto silnější smluvní strany se tedy při stanovení smluvních sankcí, nadto ve smlouvě formulářového typu, projevuje zcela nepřiměřeným způsobem (k uvedeným závěrům srovnej Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 22 Co 44/2025-171). S ohledem na výše uvedené soud žalobu v rozsahu požadavku na úhradu předmětné smluvní pokuty ve výši 7 200 Kč zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 060,44 Kč, přičemž tato částka představuje 37,6 % z jejich celkové výše 5 479,90 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 290,39 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 30. 7. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 30. 7. 2024, z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 1. 2025 a z částky 1 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 10. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 690 Kč ve výši 774,90 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Soud závěrem podotýká, že při vyhlášení rozsudku nerozhodl o nákladech státu dle § 148 o. s. ř., když stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, přičemž tam, kde se náhrada nákladů poměrně rozdělila, platí náhradu oba účastníci (obě strany), a to podle míry neúspěchu ve věci (srov. PUTNA, Mojmír. § 148 [Náhrada nákladů státu]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 998, marg. č. 3.). Soud proto postupoval podle § 166 odst. 1 o. s. ř., a protože rozsudek dosud nenabyl právní moci, bez návrhu jej doplnil o výrok IV. V uvedeném výroku tohoto rozsudku tak soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit státu náhradu nákladů řízení v podobě odměny opatrovníka v rozsahu 31,2 %, když tento rozsah odpovídá míře neúspěchu žalobkyně v daném řízení, jak bylo blíže rozvedeno již v bodě 15 tohoto rozsudku. Konkrétní částka, kterou je žalobkyně povinna státu uhradit, bude stanovena samostatným usnesením poté, co bude pravomocně rozhodnuto o výši odměny opatrovníka.