5 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 949 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 949 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 795 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 21 744 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 27. 5. 2024 do 5. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 795 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, částky 1 585 Kč, částky 400 Kč, částky 1 996 Kč a částky 1 143 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,4 % v částce 182 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 29. 10. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 868 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 5. 10. 2022 prostřednictvím samostatného zprostředkovatele smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena zasláním tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč žalovanou na účet žalobkyně. Částka ve výši 27 500 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na její bankovní účet dne 7. 10. 2022. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to taktéž bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila dle smlouvy 46 000 Kč a tuto měla žalovaná uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta ke dni 20. 11. 2022. Žalovaná se ve smlouvě zavázal platit smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr zesplatnila. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalované odesláno ke dni 26. 5. 2024. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaná však dosud neuhradila ničeho. Žalobkyně dále požaduje uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, v celkové výši 400 Kč, kdy tato částka odpovídá vynaloženým nákladům za odeslání písemných upomínek žalované (4 x 100 Kč). Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 299 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 19 030 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč) za 4 opožděné splátky, kdy tento nárok plyne taktéž ze smlouvy o úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 23 329 Kč ode dne zesplatnění, tj. od 27. 5. 2024 do 14. 7. 2024, tj. částku v celkové výši 1 143 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet. Totožnost žalované byla ověřena na základě dokladu totožnosti. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila, že je zaměstnána v , název, a její příjem činí 32 000 Kč, kdy tento ověřila na základě výplatních pásek (08-09/2022). Ohledně výdajů žalované vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení ve výši 5 809 Kč a částky životního minima ve výši 4 620 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v databázi CEE, insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí a registru CRIF. Žalovaná měla v době žádosti o předmětný úvěr splátkové zatížení ve výši 6 778 Kč (úvěr u , právnická osoba, . ve výši 3 558 Kč, úvěr u , Anonymizováno, /, právnická osoba, . ve výši 3 220 Kč). O posouzení úvěruschopnosti žalované sepsala žalobkyně zápis č. , číslo, ze dne 6. 10. 2022.

2. Žalovaná podala dne 1. 8. 2024 ve věci odpor, v němž uvedla, že úvěry nezakládala a odkázala na probíhající trestní řízení č. j. , Anonymizováno, pro úvěrový podvod. Žalovaná v podání ze dne 1. 10. 2024 dále uvedla, že si předmětný úvěr nebrala, nýbrž tak učinila její dcera, která se léčí s gamblerstvím. Jde o úvěrový podvod a zcizení osobních dokumentů a přístupů.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), nepřítomnosti účastníků, neboť se žalovaná i žalobkyně z jednání řádně a včas omluvily a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasily.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Dne 6. 10. 2022 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, , vedeného pro žalovanou jakožto jeho jedinou majitelku a disponentku, převedena částka ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, /viz, potvrzení o provedení transakce na č. l. 27, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 44 spisu, sdělení , právnická osoba, . v trestním řízení na č. l. 55 – 56 spisu/. Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, téhož dne podepsala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , nedatovanou a nepodepsanou druhou stranou, v níž žalobkyně vystupuje jako věřitel a na druhé straně je uvedena paní , jméno FO, , rodné číslo , číslo, , trvale bytem , Adresa žalované, , dále je uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, . Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout druhé smluvní straně úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částka 2 500 Kč bude uhrazena přímo zprostředkovateli úvěru, a druhá smluvní strana měla vyplacené finanční prostředky spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. V souvislosti se smlouvou žalobkyně rovněž podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž základní informace k úvěru shrnula. Ani formulář není podepsaný druhou smluvní stranou. Smlouva se dále měla řídit nepodepsanými všeobecnými obchodními podmínkami, které byly přílohou uvedené smlouvy /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 9 spisu, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na č. l. 10 spisu, smlouvu o úvěru na č. l. 11 - 13 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 14 - 15 spisu, záznam o vložení dokumentu do systému na č. l. 16 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 17 - 19 spisu, splátkový kalendář na č. l. 28 spisu, e-mailová komunikace na č. l. 26 spisu, kopie OP žalované na č. l. 77 spisu/. Žalobkyně převedla bankovní účet č. , č. účtu, dne 7. 10. 2022 částku ve výši 27 500 Kč. Žalobkyně dále převedla na bankovní účet č. , č. účtu, majitelky , jméno FO, dne 7. 10. 2022 částku ve výši 2 500 Kč /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 29 – 30 spisu/. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období srpen a září 2022 činil 34 685 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 21 p. v. – 22 spisu/. Žalovaná neměla ke dni uzavření smlouvy o úvěru záznam v rejstříku CEE, ISIR, REPI, měla bydlet u rodičů, přispívat jim na bydlení částku 6 000 Kč měsíčně a splácet dříve poskytnuté úvěry ve výši 6 778 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu, prohlášení rodiče na č. l. 21 spisu, výpis z CEE na č. l. 22 p. v. spisu, výpis z ISIR na č. l. 23 spisu, čestné prohlášení na č. l. 24 spisu, výpis z REPI na č. l. 25 spisu/. Žalobkyni byla uhrazena částka v celkové výši 17 551 Kč /viz bonita smlouvy na č. l. 32 spisu/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 26. 5. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 31 spisu (shodně na č. l. 67 spisu), poštovní podací lístek na č. l. 31 p. v. spisu, upomínky v systému CEPR/. Dne 2. 2. 2024 bylo zahájeno trestní řízení pro přečin úvěrového podvodu vůči neznámému pachateli, kdy tento za využití osobních dokladů žalované a bez jejího vědomí uzavřel jejím jménem se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, minimálně dvě úvěrové smlouvy, které byly čerpány převodem na bankovní účet č. , č. účtu, / viz záznam o zahájení úkonů trestního řízení na č. l. 46 spisu/. V rámci daného trestního řízení se dcera žalované , jméno FO, , nar. , datum, doznala, že dlouhodobě užívá bankovní účet č. , č. účtu, , který je veden na žalovanou, a že má k dispozici osobní doklady žalované, které opakovaně používala pro sjednání různých online úvěrů, které si nechávala vyplácet na uvedený účet /viz úřední záznam o podání vysvětlení na č. l. 50 - 52 spisu/. Bankovní účet č. , č. účtu, byl dne 5. 8. 2019 založen žalovanou, jakožto majitelkou účtu. K uvedenému účtu neměla a nemá oficiálně zřízené dispoziční právo žádná jiná osoba. Žalovaná poskytla přístupové údaje k tomuto účtu své dceři, , jméno FO, , dále jí poskytla i přístupové údaje ke své emailové schránce , e-mail, a umožnila jí přístup i ke svému občanskému průkazu /viz sdělení , právnická osoba, . v trestním řízení s přílohami na č. l. 55 - 65 spisu, viz úřední záznam o podání vysvětlení na č. l. 47 - 49 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr:Žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, žalované dne 7. 10. 2022 částku ve výši 27 500 Kč. K tomuto bankovnímu účtu neměla žádná jiná osoba dispoziční oprávnění. Žalobkyni byla uhrazena částka v celkové výši 17 551 Kč. Žalovaná poskytla přístupové údaje k účtu č. , č. účtu, své dceři, , jméno FO, , dále jí poskytla přístupové údaje ke své emailové schránce , e-mail, a umožnila jí přístup i ke svému občanskému průkazu. , jméno FO, v přesně neurčené době a neurčeném množství sjednávala s poskytovateli úvěrů smlouvy (není zřejmé, jaké konkrétně smlouvy – kdy byly sjednávány, s kým a v jaké výši), v nichž vystupovala jménem žalované, avšak bez jejího vědomí.

6. V řízení nebylo prokázáno, kdo dne 6. 10. 2022 jednal s žalobkyní o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož žalobkyně vyplatila na účet žalované částku ve výši 27 500 Kč. Žalobkyně v řízení předložila nepodepsanou smlouvu, nijak blíže však netvrdila a neprokazovala, jak byla zjištěna a ověřena identita jednající osoby. Pouze ze skutečnosti, na čí bankovní účet byly peněžní prostředky zaslány (a že z tohoto účtu byla odeslána 1 Kč na účet žalobkyně), nelze jednající osobu uzavřít, tj. že by smlouvu sjednávala žalovaná (přestože v nepodepsané smlouvě jsou uvedeny její osobní údaje). Jelikož není zřejmé, jak byla identita jednající osoby zjištěna a ověřena, mohla při uzavírání smlouvy jménem žalované vystupovat i jiná třetí osoba. Z provedených důkazů nelze ani jednoznačně uzavřít, že jednající osobou nebyla právě žalovaná, nýbrž že se za ni vydávala její dcera. Tento závěr nelze učinit pouze z úředního záznamu o podání vysvětlení v rámci probíhajícího trestního řízení, v němž dcera žalované sice přiznala, že existují smlouvy, které sjednávala jménem žalované, avšak ve svůj prospěch, nijak blíže je ovšem nekonkretizovala, dokonce mezi jednotlivými úvěrovými společnostmi, u kterých úvěry měla jménem žalované sjednávat, není žalobkyně neuvedena. Z tohoto prohlášení dcery žalované tak nelze učinit závěr, že to byla právě ona, kdo předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalobkyní sjednal. Skutečnost, kdo projevil vůli uzavřít s žalobkyní předmětnou smlouvu o úvěru, tak zůstala neprokázaná. Stejně tak ovšem nebylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že by žalovaná neměla možnost nakládat s finančními prostředky na bankovním účtu vedeném na své jméno, na který žalobkyně zaslala částku ve výši 27 500 Kč. Zvláště bylo-li naopak jednoznačně prokázáno, že žádná jiná osoba neměla k tomuto účtu v bance zřízené dispoziční oprávnění. Opačný závěr nelze učinit pouze z úředních záznamů o podání vysvětlení v trestním řízení, které učinila jak žalovaná, tak její dcera, neboť toto trestní řízení není dosud pravomocně skončeno.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , spisová značka, , poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně i žalovaná se z jednání omluvily a požádaly, aby bylo rozhodnuto v jejich nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak samy zbavily možnosti být poučeny soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované č. , č. účtu, odeslala žalobkyně částku v celkové výši 27 500 Kč bez právního důvodu, když uzavření příslušné smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou nebylo prokázáno. Soud nepřihlížel k tomu, že žalobkyně zaslala jako provizi za zprostředkování úvěru částku 2 500 Kč , jméno FO, , když tato částka nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované, maximálně by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení jmenované zprostředkovatelky. Závěr o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, lze učinit i přes skutečnost, že v probíhajícím trestním řízení dcera žalované tvrdila, že byla jedinou osobou, jež s prostředky na uvedeném bankovním účtu nakládala, jak bude uvedeno dále. Povinnost vydat plnění získané bez spravedlivého důvodu vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která je skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez spravedlivého důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez spravedlivého důvodu je tudíž adresát tohoto plnění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2568/2014). Pokud tedy následně nabude předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo. Pozdější osud bezdůvodného obohacení není pro povinnost osoby, která se bezdůvodně obohatila, je vydat, relevantní. Obohacený se tak obohatí v okamžiku, kdy je na jeho bankovní účet připsána předmětná částka, aniž by byl obohacený pouze platebním místem. Výše bezdůvodného obohacení pak představuje částka připsaná na bankovní účet obohaceného, neboť v ní v daném okamžiku spočívá zvýšení majetku obohaceného. Této částce totiž odpovídá v daném okamžiku pohledávka obohaceného za bankou. Co se s prostředky na účtu obohaceného poté stane, není pro jeho povinnost vydat bezdůvodné obohacení relevantní. K tomu soud dále dodává, že na tomto závěru by ničeho nemohla změnit ani skutečnost, bylo-li by v řízení prokázáno, že žalovaná skutečně poskytla přístupové údaje své dceři a ta jediná s prostředky na tomto účtu nakládala. Bezdůvodné obohacení je objektivní stav. Jeho subjektivní zavinění či protiprávní jednání tak nejsou relevantní, stejně jako následný osud předmětné částky po jejím připsání na účet obohaceného. Nelze poskytnout právní ochranu tomu, kdo přenechá účet vedený na jeho jméno bez jakékoliv kontroly (a bez tvrzení jakéhokoliv legitimního důvodu k takovému počínání) k užívání třetí osobě. Tím je vytvořen zjevně nepřehledný stav, který ztěžuje právní styk. Za takových okolností by poskytnutí právní ochrany bránilo obecnému principu ovládajícímu celý právní řád, že nikdo nemůže těžit z vlastní nepoctivosti. Nepoctivostí v tomto kontextu nelze vnímat jen zlý úmysl směřující k obcházení či zneužívání práva, ale i takovou úpravu poměrů, která bez ohledu na to, k čemu směřuje, je vědomě a bezdůvodně utvořena pro třetí osoby vstupující do právního styku s osobami, které takovou úpravu vytvořily, nepřehledně a způsobem, který vytváří zbytečné riziko omylů a chyb (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 234/19).

15. V posuzované věci bylo bez právního důvodu plněno žalované, neboť na její bankovní účet (do její výlučné dispozice) byla převedena částka 27 500 Kč, aniž k tomu byl právní důvod. Bezdůvodné obohacení vzniklo tedy pouze žalované a jen ona je z hlediska hmotného práva nositelkou závazku k jeho vydání. Žalobkyni již byla uhrazena částka 17 551 Kč, žalované tak zůstává povinnost plnění ve výši 9 949 Kč provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 26. 5. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, která se do dispozice žalované dostala dne 30. 5. 2024 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, a.s. , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle této výzvy nastala dne 5. 6. 2024 (dle textu výzvy desátý den od jejího odeslání). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky či smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 182 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 30,4 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 34,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 65,2 %) z jejich celkové výše 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (odpor a vyjádření ze dne 1. 10. 2024). Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).