5 C 322/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 268,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 999,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 999,99 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 005,39 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 929,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 812,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 005,38 Kč od 4. 2. 2023 do 27. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 005,39 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 2 262,94 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 15. 11. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 005,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 005,38 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 929,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 812,58 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 262,94 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 5. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit společně s jistinou i příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se tak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný měl poslední splátku uhradit dne 25. 7. 2022. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a o jeho finanční situaci, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 13 002 Kč, s tím, že žalovanému mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru ve výši 1 992 Kč zůstat zhruba 11 000 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze částku 4 000,01 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 25. 7. 2022. Ode dne 26. 7. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 3. 2. 2023, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 25. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 27 888 Kč a tuto měl žalovaný vrátit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč Součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 15 %, RPSN činilo 272,44 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru /viz smlouva o úvěru spolu s předpisem splátek na č. l. 12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s předpisem splátek na č. l. 10 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 25. 5. 2021 uvedl, že je od 8. 2. 2021 zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. s měsíční mzdou ve výši 21 378 Kč, jeho výdaje na bydlení a energie měly činit částku 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady měly činit 3 860 Kč a srážky ze mzdy a výživné měly činit 3 516 Kč Tyto skutečnosti doložil dle žádosti výplatní páskou a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, je rozvedený, má základní vzdělání a nemá žádné vyživované dítě do 26 let. Žalovaný v žádosti rovněž uvedl, že souhrnná výše jeho exekučně vymáhaných dluhů ke dni podpisu žádosti činila 100 000 Kč, kdy tyto splácí srážkami ze mzdy /viz žádost o úvěr na č. l. 11 spisu/. Žalovaný byl v době žádosti o spotřebitelský úvěr zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobíral v měsíci únoru 2021 čistou mzdu ve výši 21 369 Kč, v měsíci březnu 2021 ve výši 19 360 Kč a v měsíci dubnu 2021 ve výši 10 827 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 51 spisu, výplatní pásky na č. l. 52 - 53 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 4. 2022 s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ve znění dodatku [číslo] ze dne 3. 6. 2022 a následně dne 1. 2. 2023 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným dne 10. 2. 2023 a následně i dopisem ze dne 26. 2. 2023 /viz rámcová smlouva o postupování pohledávek na č. l. 20 - 25 spisu, dodatek [číslo] k rámcové smlouvě na č. l. 13 - 17 spisu, dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 15 spisu, seznam pohledávek na č. l. 19 rub, 29 spisu, potvrzení provedení transakce na č. l. 26 spisu, výpis z OR na č. l. 9 spisu, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu na č. l. 27 - 28, 30 spisu/. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu i před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023, odeslanou dne 29. 5. 2023 /viz předžalobní výzva na č. l. 31 spisu, poštovní podací arch na č. l. 32 spisu/. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 4 000,01 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne částku ve výši 15 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný byl v době žádosti o spotřebitelský úvěr zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobíral v měsíci únoru 2021 čistou mzdu ve výši 21 369 Kč, v měsíci březnu 2021 ve výši 19 360 Kč a v měsíci dubnu 2021 ve výši 10 827 Kč, bydlel ve společné domácnosti s rodiči a měl exekučně vymáhané dluhy ve výši 100 000 Kč, které splácel srážkami ze mzdy. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 1. 2. 2023 s žalobkyní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 4 000,01 Kč. Žalovanému byla dne 29. 5. 2023 odeslána předžalobní výzva.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy v platném a účinném znění ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 5. 2021 v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). V souvislosti se smlouvou o zápůjčce žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil, že jeho měsíční mzda činí 21 378 Kč. Z předložených výplatních pásek však lze zjistit, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného byla značně nižší, a to 17 185 Kč (21 369 + 19 360 + 10 827 / 3). Z předložených dokladů pak není zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzené výdaje žalovaného, tj. zejména výdaje na bydlení a živobytí. Měla postupovat o to pečlivěji, bylo-li ji z prohlášení žalovaného známo, že v rozhodné době jsou na jeho majetek vedeny exekuce v celkové výši 100 000 Kč a to ve formě srážek ze mzdy. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.

18. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvní pokuty, smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud nepřiznal žalobkyni ani nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, když žalobkyně nijak neprokázala, že by jí tyto náklady skutečně vznikly. Žalobkyně sice předložila soudu listinu označenou„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, ta ovšem představuje pouze výpis úkonů, které měly být provedeny, ale jejich skutečné provedení dle názoru soudu neprokazuje. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 5. 2021 jistinu ve výši 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 4 000,01 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 10 999,99 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byl oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 10. 2. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 15. 2. 2023. Splatnost dluhu dle textu oznámení nastala dne 27. 2. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 18 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).