5 C 330/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 724 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 364 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 258,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 384,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 474,95 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 110,95 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 474,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 6. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 20. 10. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 724 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 26. 7. 2011 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s částkou 8 360 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, částkou za zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2012. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 16. 4. 2012. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 4 636 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 27. 9. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 26. 7. 2011. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o půjčce majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory, z výměru příspěvku na bydlení a z nájemní/podnájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že její měsíční příjem ze státní podpory činí 11 300 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádost byla schválena.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 1. 11. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 7. 2011 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě půjčky č. , číslo, , dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč v hotovosti, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky v částce 8 360 Kč splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 306 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 21 % ročně a RPSN ve výši 63,91 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzala /viz smlouva na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky na č. l. 17 spisu/. Žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že je na mateřské dovolené, kdy její celkový měsíční příjem činí 11 300 Kč (mzda 3 600 Kč, státní podpora 1 600 Kč, jiné příjmy 6 500 Kč) a odhadované měsíční výdaje činí částku 6 200 Kč (telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč, nájem 0 Kč). Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má dvě nezletilé děti (3 a 5 let) a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Příjem žalované měl být ověřen na základě výměru podpory a výměru příspěvku na bydlení, výdaje měly být ověřeny na základě nájemní smlouvy /viz zákaznická karta na č. l. 39 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou půjčkou uhradila celkem 4 636 Kč /žalobní tvrzení/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 23-25 spisu/. Žalované bylo dne 27. 10. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 18 spisu, podací lístek na č. l. 19 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 18. 6. 2024; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 4. 6. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 20-21 spisu, podací lístek na č. l. 22 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 7. 2011 smlouvu o půjčce, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované téhož dne v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku spolu s poplatky v částce 8 360 Kč splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 306 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalované, že je na mateřské dovolené, kdy její celkový měsíční příjem činí 11 300 Kč (mzda 3 600 Kč, státní podpora 1 600 Kč, jiné příjmy 6 500 Kč) a odhadované měsíční výdaje činí částku 6 200 Kč (telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč, nájem 0 Kč). Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má dvě nezletilé děti (3 a 5 let) a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 636 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 18. 6. 2024.

7. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazků (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb., dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

11. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

12. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru zapracovává tento zákon příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

16. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, v platném znění, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

18. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávek byla dle ust. § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení této pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva o půjčce, která je zároveň spotřebitelským úvěrem, sjednána platně a proto zkoumal, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů v zákaznické kartě, přičemž ověřovala pouze některé příjmy, a to na základě výměru státní sociální podpory a výměru příspěvku na bydlení. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila příjem žalované ve formě mzdy (tvrzeno měsíčně 3 600 Kč) a ani všechny její měsíční výdaje. V zákaznické kartě je sice uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalované na základě nájemní smlouvy, přesto je však kolonka označená „Nájem/inkaso“ nevyplněna a z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala také další měsíční výdaje žalované na živobytí (tj. na jídlo, ošacení, léky apod.). Nadto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřila výši existujících splátek dříve sjednaných půjček a ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalované není vedena exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalované poskytla půjčku za situace, kdy její čistý měsíční příjem měl dosahovat pouze 11 300 Kč, žalovaná byla na mateřské dovolené se dvěma nezletilými dětmi a pobírala příspěvek na bydlení. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neunesla, a proto soud posoudil shora uvedenou smlouvu dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. K námitce žalobkyně, že neprokázání splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, nezpůsobuje neplatnost smlouvy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že přestože zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 výslovně neuváděl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako sankci za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 1 tohoto zákona, je na místě ji dovodit z § 39 občanského zákoníku, když se jedná o jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

20. Podle ustanovení § 451 obč. zák. je majetkový prospěch získaný plněním z neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením a každá ze stran byla dle § 457 obč. zák. povinna vrátit druhé straně vše, co podle ní dostala. V případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, může se strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a 457 obč. zák. představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz např. zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975 sp. zn. Cpj 34/74 publikovaná pod číslem 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). V daném případě soud uzavřel, že žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila v částce 5 364 Kč, když z poskytnutých 10 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně vrátila pouze částku 4 636 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává ve smyslu ust. § 563 občanského zákoníku výzvou ke splacení ze strany věřitele, v dané věci právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne 29. 9. 2023, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne 27. 10. 2023, do dispozice žalované se dostal dne 31. 10. 2023, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , webová stránka, , splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala dne 10. 11. 2023 a ode dne následujícího má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky 5 364 Kč podle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť za situace, kdy byla smlouva o půjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky.

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 71 % (rozdíl míry úspěchu žalované v rozsahu 85,5 % a míry úspěchu žalobkyně v rozsahu 14,5 %), žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).