5 C 332/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , Maltská republika zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, -) úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 -) úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, -) úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 -) úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, -) úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, -) úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, -) úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, -) úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 -) úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, -) úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 -) úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, -) úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 9 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, -) úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, -) kapitalizovaným úrokem ve výši 744 Kč od 8. 6. 2007 do 13. 6. 2008, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 8. 6. 2007 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 9 744 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 23 744 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy; celková splatnost závazku připadla na 13. 6. 2008. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 9 000 Kč, která byla započtena právní předchůdkyní žalobkyně na souhrnný poplatek. Pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, s účinností k témuž datu, pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok v kapitalizované výši 744 Kč představující zůstatek souhrnného poplatku a zákonný úrok z prodlení v běžící výši, patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, soud předně uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne 8. 7. 2007 smlouvu o půjčce [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 744 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 448 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce /viz smlouva o půjčce na č. l. 9 spisu, smluvní podmínky na č. l. 10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015, s účinností ke dni 1. 7. 2015, postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, s účinností k témuž datu, pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni /viz potvrzení o úhradě na č.l. 11 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č.l. 12 spisu, smlouvy o postoupení pohledávek dostupné v systému CEPR, výpisy z obchodního rejstříku v systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně s výzvou k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení ze dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému odesláno dne 21. 7. 2015 /viz oznámení na č. l. 13 spisu a podací arch na č. l. 14 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 9. 2018 /oznámení na č. l. 15 spisu a podací arch na č. l. 16 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2023 /předžalobní upomínka na č. l. 17 spisu a podací arch na č. l. 18 spisu/.

6. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě níž žalovaný převzal částku 14 000 Kč v hotovosti. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši 9 744 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit v 53 týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 9 000 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ani přes výzvu k plnění žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na půjčku uhradil více, než uvedla žalobkyně.

7. S ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.).

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14 000 Kč, a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je ale zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

11. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 9 744 Kč za poskytnutí jistiny 14 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých padesáti tří týdnů, činila by výše úroku téměř 70 % z jistiny ročně (za dobu 53 týdnů 69,6 % jistiny). Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 % /viz smluvní podmínky na č. l. 10 spisu/, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb.) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské Unie. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v polovině roku 2007 okolo 13 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru.

12. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

13. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč, z čehož jí žalovaný část v celkové výši 9 000 Kč vrátil (vycházeje z tvrzení žalobkyně ohledně částečné úhrady). Smlouvou o postoupení pohledávek byla dle ustanovení § 1879 a násl. OZ pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postupně postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč (tj. 14 000 Kč – 9 000 Kč). Jelikož v tomto rozsahu žalovaná povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnila, vznikla jí dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení z dlužné jistiny půjčky ode dne následujícího po splatnosti, resp. od pozdějšího data uvedeného žalobkyní do zaplacení ve výši dle stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (úrok z prodlení uplatněn od 2. 7. 2015), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, a to v části přesahující nesplacenou jistinu, úroky z prodlení z částky přesahující nesplacenou jistinu a poplatek uplatněný v podobě úroku v kapitalizované výši, když smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 OZ.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).