5 C 332/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 111 417,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 378 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 433,50 Kč za období od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 378 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 039,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 402,12 Kč za období od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 742,14 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 109 687,07 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 039,07 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 078 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 10. 2025, doplněnou podáním doručeným dne 8. 12. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 111 417,07 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 23. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splácet ve splátkách ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce, minimální výše splátky činila 3 818 Kč. Úvěrový rámec byl původně sjednán na částku 10 000 Kč, následně na základě vyhovění žádosti žalovaného byl navýšen na 40 000 Kč dne 22. 8. 2022, na 60 000 Kč dne 25. 8. 2022, na 100 000 Kč dne 15. 9. 2022, na 110 000 Kč dne 15. 10. 2025 a na 120 000 Kč dne 23. 11. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, totožnost žalovaného byla ověřena z jím předložené fotokopie občanského průkazu, následně bylo uzavření smlouvy stvrzeno SMS kódem přiděleným žalobkyní žalovanému a odeslaným na žalovaným uvedené telefonní číslo. Při zkoumání schopnosti žalovaného splácet revolvingový úvěr žalobkyně vycházela z informací dostupných v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, výpočtu MLS žalovaného a kreditního skóre (pozn. jde o matematické modely žalobkyně sloužící k posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru). V modelu MLS vyšlo, že žalovanému zbývá měsíčně 2 021 Kč, domácnosti žalovaného částka ve výši 17 249 Kč. Žalobkyně při výpočtu měla k dispozici údaje o příjmech a výdajích uvedených ve výpisu z účtu žalovaného za období od 22. 4. 2022 do 21. 7. 2022, z nějž zjistila, že žalovaný disponoval prostředky alespoň ve výši 10 000 Kč a výdaje představovaly stravu, dopravu a léky, také částečně zohlednila nezbytné a jednorázové výdaje. Žalovaný byl schopen úvěr před jeho zesplatněním po dobu delší než dva roky bez problému splácet. Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 148 873 Kč a uhradil 117 495 Kč, následně se však dostal do prodlení s úhradou alespoň jedné splátky delšího než 3 měsíce, proto žalobkyně úvěr k 10. 7. 2025 zesplatnila. Žalovanou částku 111 417,07 Kč s příslušenstvím tvoří neuhrazená jistina ve výši 109 687,07 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (dvakrát 500 Kč účtovaných za prodlení s úhradou stanovené splátky), kapitalizovaný úrok ve výši 17 742,14 Kč (součet nesplacených kapitalizovaných úroků ve výši 25,9 % ode dne zesplatnění do podání žaloby), úrok ve výši 12 % ročně z částky 109 687,07 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 835,62 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 111 417,07 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva nejméně 7 dní před podáním žaloby, žalovaný však doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit částku 11 400 Kč v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,182 % z úvěrového rámce, tedy 318 Kč. Roční úroková sazba činila 25,9 % a RPSN 29,14 % /viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 23. 7. 2022 na č. l. 10-11 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 12 spisu, úplný výpis OR v systému CEPR, kopie OP žalovaného na č. l. 52 spisu, úvěrové podmínky v systému CEPR, zvukový záznam telefonického hovoru z 23. 7. 2022 v systému ISAS/. Následně byl úvěrový rámec žalobkyní několikrát navýšen až na konečných 120 000 Kč, konkrétně dne 22. 8. 2022 na 40 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 273 Kč, dne 25. 8. 2022 na 60 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 909 Kč, dne 15. 9. 2022 na 100 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 182 Kč, dne 15. 10. 2022 na 110 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 500 Kč a dne 23. 11. 2022 na 120 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 818 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem 148 873 Kč a žalovaný uhradil 117 495 Kč /výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 14 - 16 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 30 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 32 spisu/. Před poskytnutím úvěru dne 23. 7. 2022 žalobkyně provedla kontrolu údajů uvedených žalovaným prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a ověřila platnost dokladů. Vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč a jeho měsíčních výdajů ve výši 4 250 Kč a měsíčních příjmů domácnosti ve výši 70 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti ve výši 18 000 Kč. Před jednotlivými navýšeními úvěrového rámce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprováděla /viz karta klienta na č. l. 13 spisu, ověření bonity na č. l. 17 - 18 spisu, část znaleckého posudku na č. l. 47 - 50 spisu/. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání za měsíc květen 2022 ve výši 19 590 Kč, za měsíc červen 2022 ve výši 22 133 Kč a za měsíc červenec 2022 ve výši 17 576 Kč, jeho průměrný měsíční příjem za sledované období tedy činil 19 766 Kč. Jeho celkové příjmy za období od 22. 4. 2022 do 21. 7. 2022, dosahovaly výše 70 017 Kč a jeho celkové výdaje za toto období činily 71 731,59 Kč /viz přehled pohybů na účtech v systému ISAS/. Žalobkyně zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala dopisem ze dne 10. 7. 2025 k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, odeslaným dne 11. 7. 2025 /viz výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 19 spisu s podacím archem na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26. 8. 2025, odeslaným dne 27. 8. 2025/viz předžalobní výzva na č. l. 21 spisu s podacím archem na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na poskytovatele služeb elektronických komunikací. Tento důkaz byl navržen k prokázání uzavření smlouvy předloženého znění žalovaným. Vzhledem k tomu, že k prokázání tohoto tvrzení byly provedeny i další důkazy (např. zvukový záznam z jednání, dohledání informací o činnosti klienta a další), bylo provedení dalšího důkazu v tomto směru nadbytečné.

6. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, svá tvrzení však ničím doložila. Žalobkyně pouze uvedla, že od žalovaného zjistila jeho průměrný měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by tento údaj jakkoli ověřila, naopak z přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného se podává, že jeho průměrný měsíční příjem za tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru činil 19 766 Kč a v červenci 2022 dosáhl pouhých 17 576 Kč. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně na svou povinnost tyto informace zjistit a následně odpovídajícím způsobem ověřit zcela rezignovala, když si sama výši výdajů žalovaného stanovila na částku 4 250 Kč, což odpovídá výši životního minima stanoveného pro daný rok. Na tomto místě je třeba připomenout, že životní minimum je pouze jakousi referenční hodnotou, není částkou, za kterou by reálně běžná osoba v České republice byla schopna žít, a to zvláště za situace, kdy tato částka má zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí (tj. na jídlo, léky, dopravu, ošacení apod.). Z přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného je potom zřejmé, že výdaje žalovaného za období od 22. 4. 2022 do 21. 7. 2022 přesahovaly jeho příjmy za uvedené období. Žalovaný tak nebyl schopen splácet další výdaje v podobě splátek revolvingového úvěru poskytnutého žalobkyní, neboť neměl ani na úhradu svých dosavadních výdajů. Jakým způsobem potom žalobkyně zjistila a ověřila příjmy a výdaje domácnosti žalovaného pak není prokázáno žádným z provedených důkazů. Takový postup nelze považovat za odpovídající § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nemůže vycházet pouze z údajů sdělených žalovaným tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o výdajových poměrech, neboť odborná péče uložená žalobkyni podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně dostavila, přestože byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žádná další tvrzení neuvedla a neoznačila ani další důkazy. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Nelze také přehlédnout, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před každou změnou závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, jak ji stanoví § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že k navýšení úvěrového rámce došlo ve velmi krátkém časovém období, pak soud uzavírá, že tato skutečnost nezbavuje žalobkyni povinnosti úvěruschopnost žalovaného před takovým navýšením zkoumat. Je tomu tak proto, že i když docházelo k navýšení úvěrového rámce postupně zhruba v měsíčních intervalech, mohlo dojít v uvedeném období na straně žalovaného k významným změnám, např. v podobě ztráty zaměstnání, zvýšení splátkového zatížení sjednáním dalších úvěrů či zápůjček apod. Bylo tedy na místě úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k nově sjednané výši úvěrového rámce ověřit, a to zvláště za situace, kdy se tento z původně sjednaných 10 000 Kč ke dni 23. 7. 2022 navýšil na 120 000 Kč ke dni 23. 11. 2022.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru dne 23. 7. 2022 s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku společně se smluvním úrokem ve výši 25,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,182 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Následně byl úvěrový rámec žalobkyní několikrát navýšen až na konečných 120 000 Kč. V řízení se však nepodařilo prokázat, že by žalobkyně dostatečně zkoumala před uzavřením této smlouvy, jakož i před každou změnou smlouvy spočívající ve významném navýšení poskytnutého úvěru, schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když již v období před uzavřením předmětné smlouvy výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně tak nemohla uzavřít, že byl žalovaný bez důvodných pochybností úvěruschopný a za situace, kdy přesto smlouvu o spotřebitelském úvěru, jakož i ostatní dodatky, s žalovaným uzavřela, pak porušila svou povinnost upravenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a jejích dodatků a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 148 873 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil částku 117 495 Kč, soud tak žalobkyni přiznal částku ve výši 31 378 Kč odpovídající rozdílu mezi částkou poskytnutou a uhrazenou. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění ze dne 10. 7. 2025, která byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne 11. 7. 2025 a dostala se do dispozice adresáta dne 14. 7. 2025, což soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . S ohledem na zde stanovenou lhůtu 14 dnů od sepsání výzvy, se žalovaný dostal s úhradou dlužné částky do prodlení dne 25. 7. 2025. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. V tomto ohledu soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C 755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.

15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy a jejích dodatků nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že žádnému účastníku řízení nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 21,5 % a žalovaný v rozsahu 78,5 %) žádné náklady řízení pro jeho pasivitu nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky včetně zákonných úroků z prodlení, v jejichž rozsahu nebyla žalobkyně úspěšná, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).

17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění ze základu soudního poplatku ve výši 110 687,07 Kč (požadovaná neuhrazená jistina 109 687,07 Kč + smluvní pokuta 1 000 Kč, když náklady na vymáhání ve výši 730 Kč je nutné považovat dle § 513 o. z. za příslušenství pohledávky, ze kterého se soudní poplatek nevybírá), částku 5 535 Kč, neboť elektronický platební rozkaz podle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 4 457 Kč, zbývá jí tedy doplatit 1 078 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).