Okresní soud v Mělníku · Rozsudek

5 C 350/2024

č. j. 5 C 350/2024-32

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-12-03 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSME:2024:5.C.350.2024.1

Citované zákony (14)

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 696 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 7 000 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 2. 1. 2024 do 16. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení a částky 896 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % v částce 586 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 696 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne 29. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky, které mu byly zaslány dne 29. 8. 2023 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z poskytnuté jistiny. Žalovaný se dále zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 28. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky , webová stránka, , kde žalovaný vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu (, Anonymizováno, ), který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo, do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně, čímž žalovaný zároveň podepsal předmětnou smlouvu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalovaného doklad totožnosti, výpisy z bankovního účtu žalovaného či výplatní listy. Žalovaný byl též lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 1. 1. 2024. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 9 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč, a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 2. 1. 2024 do 9. 5. 2024 v kapitalizované výši 896 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne 9. 5. 2024. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně dne 29. 8. 2023 převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 7 000 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 13 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 26 spisu, kopie průkazu ZP na č. l. 11 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 12 spisu/. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil /žalobní tvrzení/. Žalobkyně dopisem ze dne 29. 12. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky /viz zesplatnění úvěru na č. l. 14 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2024 /viz výzva k úhradě na č. l. 15 spisu, podací lístek na č. l. 16 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 29. 8. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 9-10 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Žalobkyně navíc uváděla, že k podpisu předmětné smlouvy mělo ze strany žalovaného dojít prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , který měl žalovaný vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně, kdy však k tomuto tvrzení nedoložila žádný důkaz. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění textu na č. l. 9-10 spisu, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, ani netvrdila a na výzvu soudu nereagovala. Příjmy ani výdaje, a to ani ty podstatné, v daném případě žalobkyní zjišťovány (natož ověřovány) nebyly. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z bankovního účtu žalovaného za rozhodné období květen až srpen 2023. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný pravidelný měsíční příjem, kdy mu byla každý měsíc na účet připisována mzda od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 23 034 Kč (v květnu 2023 ve výši 24 034 Kč, v červnu 2023 ve výši 21 928 Kč a v červenci 2023 ve výši 23 140 Kč). V červnu 2023 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., v červenci 2023 částka ve výši 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a částka ve výši 30 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., a dále v srpnu 2023 částky ve výši 8 000 Kč, 10 000 Kč a 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba, /viz výpis z běžného účtu v systému CEPR/. Ačkoliv měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, kdy pro ni nebyl problém zjistit a ověřit příjem a běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí, takto neučinila. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když v době žádosti o předmětný úvěr měl žalovaný již minimálně šest úvěrů ve výši 68 000 Kč. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 29. 8. 2023 částku 7 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 9. 5. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostala dne 13. 5. 2024, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, , webová stránka, . Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 16. 5. 2024. Ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok, smluvní pokutu a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 586 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 696 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 18 C 116/2024, 18 C 85/2024, 15 C 65/2024 a další). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.