5 C 354/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 834,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 5 906 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 928,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 798,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 834,68 Kč od 27. 3. 2024 do 24. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 906 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 928,68 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 13 234,68 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 21. 11. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 834,68 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 17. 11. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání kreditní a užívání karty č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a kreditní karta , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Kreditní karta byla žalovanému zaslána obyčejnou poštou, kdy k prvnímu čerpání došlo dne 18. 11. 2021. Žalovaný měl takto poskytnutou částku vracet ve splátkách ve výši nejméně 2 % z čerpané částky každý měsíc. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 6. 10. 2023 smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Dlužnou jistinu dále úročila v souladu se smlouvou úrokem 22,99 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 6. 2024. Žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 261 495,37 Kč a na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 255 589,37 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu částky ve výši 13 834,68 Kč skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 234,68 Kč a poplatků ve výši 600 Kč, a dále příslušenství ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 798,21 Kč, úroku z úvěru ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny 13 234,68 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 834,68 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala právní předchůdkyně žalobkyně informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je od 26. 2. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u zaměstnavatele , název, s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 034 Kč, má pronajatý dům a příjem domácnosti činí 34 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl dle interních zdrojů závazky s měsíční splátkou 6 609,02 Kč a dle externích zdrojů žádné závazky neměl. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 3. 12. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo, a vydání a užívání karty, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč, jenž žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, úroková sazba činila 22,99 % ročně a RPSN 34,09 %. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně /viz sazebník poplatků na č. l. 14-15 spisu, smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 16-20 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 56-59 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 17. 11. 2021 uvedl, že je zaměstnán jako dělník/řemeslník ve společnosti , název, . s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 034 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v pronajatém bytě/domě, má 1 vyživovací povinnost, jeho měsíční náklady činí 0 Kč a splátky jiných úvěrů činí 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný sjednáno 7 dalších úvěrů s měsíční splátkou v celkové výši 6 609,02 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 52 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 53 - 55 spisu/. Žalovaný peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty průběžně čerpal, kdy celkem načerpal částku 261 495,37 Kč. Žalovaný splácel úvěr právní předchůdkyni žalobkyně, naposledy dne 13. 9. 2023, celkem takto uhradil 255 589,37 Kč /viz platební historie na č. l. 60 - 64 spisu, výpis z kreditní karty v systému CEPR/. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky, když se dostal do prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dnů, právní předchůdkyně žalobkyně proto rozhodla o okamžité splatnosti dluhu ke dni 6. 10. 2023 /viz rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 21 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23-27 spisu, dohoda o postoupení na č. l. 22 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 28-30 spisu, potvrzení o úplatě na č. l. 31 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 spisu, podací lístek na č. l. 33 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 34-35 spisu, podací lístek na č. l. 36 spisu/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 15 000 Kč, jenž žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, úroková sazba činila 22,99 % ročně a RPSN 34,09 %. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán jako dělník/řemeslník ve společnosti , název, . s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 034 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v pronajatém bytě/domě, má 1 vyživovací povinnost, měsíční náklady činí 0 Kč a splátky jiných úvěrů činí 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný sjednáno 7 dalších úvěrů s měsíční splátkou v celkové výši 6 609,02 Kč. Žalovaný peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty průběžně čerpal, kdy celkem načerpal částku 261 495,37 Kč. Žalovaný splácel úvěr právní předchůdkyni žalobkyně, naposledy dne 13. 9. 2023, celkem takto uhradil 255 589,37 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s placením povinné minimální splátky, právní předchůdkyně žalobkyně proto dluh ke dni 6. 10. 2023 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvu o postoupení pohledávek na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu a úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjem žalovaného v průměrné výši 32 034 Kč měsíčně, který ovšem nijak neověřila, měsíční výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit. Jediný údaj, který právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tak bylo dosavadní splátkové zatížení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak nezohledňovala skutečnost, že žalovaný měl mít vyživovací povinnost k další osobě, ani se nijak nezabývala tím, zda případně není na majetek žalovaného vedena exekuce. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že vzal za prokázané, že žalovaný opakovaně úvěr čerpal, když celkem načerpal 261 495,37 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně potom uhradil celkem částku 255 589,37 Kč, rozdíl těchto částek ve výši 5 906 Kč tak představuje jeho bezdůvodné obohacení, které je povinen uhradit. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 15. 4. 2024, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 19. 4. 2024 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, a.s. , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 24. 4. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).