5 C 358/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 275 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 275 Kč od 22. 7. 2024 do 16. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 2 275 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 576 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 11. 12. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 851 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s žalobkyní dne 23. 6. 2024 uzavřela smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně zaslala žalované na účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku splatit společně s poplatkem ve výši 2 275 Kč do 21. 7. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webová stránka, , žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, v níž uvedla své osobní údaje, telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie dokladu totožnosti a prostřednictvím odeslání 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně. Následně byla smlouva podepsána PINem. Schopnost žalované hradit závazek byla ověřena z prohlášení žalované a nahlédnutím do databází. Žalobkyně zjistila, že je žalovaná zaměstnaná u společnosti , Anonymizováno, s průměrným měsíčním příjmem ve výši 27 193 Kč, bydlí u rodičů a její měsíční výdaje činí 15 000 Kč. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplatila. Dlužnou částku tak představuje jistina ve výši 7 000 Kč, poplatek ve výši 2 275 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 275 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě písemných výzev k úhradě dluhu ze dne 28. 7. 2024, 4. 8. 2024, 11. 8. 2024, 20. 8. 2024, 4. 9. 2024 v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z 7 000 Kč od 22. 7. 2024 do 25. 7. 2025, tedy v celkové výši 2 576 Kč. Žalovaná i přes tyto výzvy však doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně zaslala dne 23. 6. 2024 částku ve výši 7 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, /viz výpis z běžného účtu žalobkyně na č. l. 15 spisu, protokol o vlastnictví účtu na č. l. 14 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 9. 4. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 20 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 23. 6. 2024 uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy /viz listiny – smlouva na č. l. 8 - 9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 10 - 13 spisu/, kde je na místě podpisu žalované uvedeno její jméno a PIN kód , Anonymizováno, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovanou k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, neprokazuje vůli žalované být předloženou smlouvou vázána. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložený PDF dokument neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami.

6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění listin na č. l. 8 - 9 spisu, musel by soud na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uvedla, že průměrný měsíční příjem žalované zjistila ve výši 27 193 Kč a výdaje ve výši 15 000 Kč měsíčně. Výši průměrného měsíčního příjmu žalobkyně ověřila prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalované za období od března 2024 do června 2024. Z něho se podává, že v březnu 2024 měla žalovaná příjem ve výši 31 109 Kč, v dubnu 2024 ve výši 32 321 Kč, v květnu 2024 ve výši 18 862 Kč a v červnu 2024 ve výši 25 383 Kč /viz příchozí transakce na č. l. 35 spisu/. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzené výdaje žalované a spokojila se jen se zjištěním, že žalovaná není vedena v exekučním a insolvenčním rejstříku /viz výpis z exekučního a insolvenčního rejstříku na č. l. 36 - 37 spisu/. Takový způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za zcela nedostatečný. Žalobkyně měla zjistit výši měsíčních příjmů a výdajů od žalované a následně je ověřit např. výpisy z bankovního účtu žalované, nájemní smlouvu apod, což učinila pouze ve vztahu k žalovanou uvedeným příjmům, výdaje žalované však nijak neověřila, a to přesto, že například v měsíci květnu 2024 ověřený příjem žalované jen stěží postačoval k úhradě jí tvrzených, ale nijak neověřených, měsíčních výdajů ve výši 15 000 Kč, když tuto částku je třeba považovat za relativně nízkou za situace, kdy má pokrývat veškeré měsíční výdaje žalované, tj. jak výdaje na bydlení, tak na živobytí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost ověřovat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nesplnila.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalované. Za podpis nelze považovat to, že poskytovatel úvěru vloží do listiny nacionále osoby s uvedením PIN kódu. Podle tvrzení žalobkyně totiž nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Žalobkyně sice tvrdila, že totožnost žalované byla ověřena zasláním 1 Kč na účet žalobkyně a následně byl k dokumentu přidělen PIN kód, tento způsob však není žádným z druhů elektronického podpisu ve smyslu Nařízení eIDAS a § 561 o. z. Žalobkyně tak neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy o peněžité zápůjčce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předloženého obsahu, neboť smlouva není opatřena žádným podpisem, který by zaručil, že data v elektronické podobě, která byla připojena k jiným datům, umožňují ověřit, že po jejich připojení dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS) a že smlouvu uzavřela skutečně žalovaná.

17. Naproti tomu žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalované zaslala částku 7 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu § 2991 o. z., které je povinna žalobkyni vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku 7 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne 9. 4. 2025, do sféry žalované se dostala dne 14. 4. 2025, což si soud ověřil na stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, , lhůta k plnění uplynula dne 16. 4. 2025. Dnem následujícím se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, na smluvní pokutu ve výši 2 576 Kč a na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Shodně pak soud zamítl i nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, konkrétně s odesláním pěti upomínek po 500 Kč, neboť tento požadavek nemá oporu v žádném ujednání účastníků řízení, když uzavření tvrzené smlouvy prokázáno nebylo. Jako příslušenství pohledávky je možné přiznat účastníku pouze účelně vynaložené náklady spojené s jejím uplatněním dle § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V daném případě nebylo žalobkyní prokázáno, že soudu předložené upomínky skutečně odeslala, soud tak nemá za prokázané, že jí v souvislosti s těmito upomínkami jakékoli náklady vznikly. Nadto i kdyby tyto upomínky odeslány byly, nebylo by možné na náklady za ně vynaložené nahlížet jako na vynaložené účelně, neboť tyto byly odesílány v řádu několika málo dní po sobě, účelnost takového jednání je potom více než pochybná (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků ve věci byl prakticky stejný (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 47,4 % a žalovaná v rozsahu 52,6 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).