5 C 362/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 78 038,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 7 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 294 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, b) částku 12 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 510 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 10 050,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 861,4 Kč, s úrokem ve výši 22 % ročně z částky 7 846,15 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 846,15 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 552,15 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, b) částky 33 153 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 077,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 050,54 Kč, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 23 661,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 661,53 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 151,53 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, c) částky 15 031 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 128,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 771,67 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 10 775,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 775,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 1. 2024, domáhala zaplacení částky 78 038,99 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou [číslo] byla uzavřena dne 19. 12. 2020. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 10 157 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 447 Kč, s částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 210 Kč, vše v 78 týdenních splátkách ve výši 233 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 6. 2022. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 18. 11. 2021, celkem uhradila částku 706 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 18. 6. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 4. 2022 žalovaná na jistině dlužila částku 7 846,15 Kč a na poplatku částku 9 498,84 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 21. 5. 2020 smlouvu [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 33 153 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 031 Kč s částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 865 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2022. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 3. 2021, celkem uhradila částku 14 490 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 21. 2. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 21. 2. 2022 žalovaná na jistině dlužila částku 23 661,53 Kč a na poplatku částku 22 001,47 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 11. 10. 2019 smlouvu [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 21 733 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 847 Kč a částkou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 886 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 708 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 4. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 28. 12. 2021, celkem uhradila částku 33 702 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 11. 4. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 4. 2022 žalovaná na jistině dlužila částku 10 775,52 Kč a na poplatku částku 4 255,48 Kč. Pohledávky za žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 11. 10. 2019, 21. 5. 2020 a 18. 12. 2020. Ze zákaznické karty ze dne 18. 12. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory a z výpisů z bankovního účtu ([anonymizováno], [číslo]). Ze zákaznické karty ze dne 11. 10. 2019 a 21. 5. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy ([číslo]) a výplatních pásek (08, 09/2019 a 03, 04/2020). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti ze dne 18. 12. 2020 uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pěstounka, její měsíční příjem činí 62 668 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná poté v žádostech ze dne 11. 10. 2019 a 21. 5. 2020 uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kuchařka ve společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 20 415 Kč, resp. 32 033 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 16. 1. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 11. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 21 733 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 708 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 42 %, RPSN činilo 128,3 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky na č. l. 17 spisu/. Dne 11. 10. 2019 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka ve [právnická osoba], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 715 Kč, její ostatní příjmy měly činit 5 700 Kč měsíčně. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 1 646 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 7 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek /viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 33 702 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 19 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely dne 21. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 33 153 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 86 %, RPSN činilo 138,73 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 spisu, smluvní podmínky na č. l. 23 spisu/. Dne 21. 5. 2020 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka ve [právnická osoba], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 10 033 Kč s tím, že jiné příjmy nemá, ale další čisté měsíční příjmy domácnosti činí 22 000 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 4 354 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 2 vyživovací povinnosti k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek /viz zákaznická karta na č. l. 21 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 14 490 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 22 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely dne 19. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 10 157 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 233 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 88 %, RPSN činilo 182,85 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 25 spisu, smluvní podmínky na č. l. 26 spisu/. Dne 18. 12. 2020 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako pěstounka s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 668 Kč, nemá žádné další příjmy, ale další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 7 219 Kč, odhadované měsíční výdaje měly činit 6 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě 2 výpisů z bankovního účtu a výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky /viz zákaznická karta na č. l. 24 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 706 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 27 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 33 - 35 spisu/. Žalované bylo dne 13. 1. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 28 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 16. 6. 2023; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2. 6. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 30 - 31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 11. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 27 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 21 733 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 708 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka ve [právnická osoba], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 715 Kč. Dále uvedla, že její ostatní příjmy měly činit 5 700 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 1 646 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje měly činit 7 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 33 702 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 21. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 27 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 33 153 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako kuchařka ve [právnická osoba], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 10 033 Kč. Dále uvedla, že její ostatní příjmy měly činit 0 Kč a další čisté příjmy domácnosti měly činit 22 000 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 4 354 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje měly činit 4 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 2 vyživovací povinnosti k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 14 490 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 19. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 10 157 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 233 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako pěstounka ve společnosti Úřad práce v Příbrami, s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 668 Kč. Dále uvedla, že její ostatní příjmy měly činit 0 Kč a další čisté příjmy domácnosti měly činit 30 000 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky ve výši 0 Kč, interní splátky ve výši 7 219 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje měly činit 6 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 706 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 14. 12. 2022 pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 16. 6. 2023.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 11. 10. 2019 v hotovosti částku ve výši 27 000 Kč, dne 21. 5. 2020 částku ve výši 27 000 Kč a dne 19. 12. 2020 částku ve výši 8 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč, 27 000 Kč a 8 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, přičemž ověřila pouze její příjmy, a to na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu a výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala a ověřovala výdaje žalované, např. předložením smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod., a to za situace, kdy žalovaná v zákaznických kartách uváděla velmi nízké odhadované měsíční výdaje (ve výši 7 500 Kč v případě zápůjčky ze dne 11. 10. 2019 a ve výši 4 500 Kč v případě zápůjčky ze dne 21. 5. 2020 a ve výši 6 000 Kč v případě zápůjčky ze dne 19. 12. 2020), a zároveň tvrdila, že vyživuje další osobu (v případě zápůjčky ze dne 21. 5. 2020 dokonce dvě). Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena, když nebyla nijak ověřena skutečná výše měsíčních výdajů žalované. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na její majetek není vedena exekuce a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 11. 10. 2019 jistinu ve výši 27 000 Kč bez právního titulu, dne 21. 5. 2020 jistinu ve výši 27 000 Kč bez právního titulu a dne 19. 12. 2020 jistinu ve výši 8 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 11. 10. 2019 částku 33 702 Kč, na bezdůvodné obohacení ze dne 21. 5. 2020 částku 14 490 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 19. 12. 2020 částku 706 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 12 510 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 21. 5. 2020 a částku 7 294 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 19. 12. 2020, pohledávka ze dne 11. 10. 2019 byla žalovanou zcela uhrazena. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávek odeslané dne 13. 1. 2023, které se do dispozice žalované dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 18. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 30. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 58,8 % (rozdíl úspěchu žalované ve věci v rozsahu 79,4 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 20,6 %), žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).