5 C 364/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 934 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 500 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, b) částku 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 900 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 5 993 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 996,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 194,66 Kč, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 6 837,43 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 837,43 Kč od 29. 1. 2022 do 16. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 337,43 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, b) částky 12 541 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 605,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 327,88 Kč, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 10 507,97 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 507,97 Kč od 29. 1. 2022 do 16. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 607,97 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 1. 2024, domáhala zaplacení částky 29 934 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou [číslo] byla uzavřena dne 20. 7. 2016. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 5 993 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 239 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 744 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 010 Kč, vše v 60 týdenních splátkách ve výši 217 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 9. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 9. 9. 2016, celkem uhradila částku 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 13. 9. 2017 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 15. 1. 2017 žalovaná na jistině dlužila částku 6 837,43 Kč a na poplatku částku 5 655,57 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 14. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 12 541 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 975 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 3 082 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč, splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 9. 9. 2016, celkem uhradila částku 10 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 8. 5. 2017 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 15. 1. 2017 žalovaná na jistině dlužila částku 10 507,97 Kč a na poplatku částku 6 933,03 Kč. Pohledávky za žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 14. 3. 2016 a 20. 7. 2016. Ze zákaznické karty ze dne 14. 3. 2016 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek, z nájemní/podnájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Ze zákaznické karty ze dne 20. 7. 2016 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní/podnájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti ze dne 14. 3. 2016 uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátorka ve společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 13 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná v žádosti ze dne 20. 7. 2016 uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělnice ve [právnická osoba] [právnická osoba], její měsíční příjem činí 12 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 16. 1. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 20. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 5 993 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 217 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 28,63 %, RPSN činilo 90,99 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky na č. l. 17 spisu/. Dne 20. 7. 2016 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako dělnice ve [právnická osoba] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč. Mezi výdaji uvedla nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, telefon ve výši 300 Kč, externí splátky zápůjček dle úvěrových registrů ve výši 1 850 Kč, interní splátky ve výši 2 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem a výdaje žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy, tří výplatních pásek a nájemní smlouvy /viz zákaznická karta na č. l. 21 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 500 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 22 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely dne 14. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 12 541 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 460 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 20,50 %, RPSN činilo 68,70 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 14 spisu, smluvní podmínky na č. l. 15 spisu/. Dne 14. 3. 2016 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátorka ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč. Mezi výdaji uvedla nájem/inkaso ve výši 1 500 Kč, telefon ve výši 200 Kč, externí splátky zápůjček dle zákazníka ve výši 800 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem a výdaje žalované byly ověřeny na základě pracovní smlouvy, tří výplatních pásek, SIPO a nájemní smlouvy /viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 10 100 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23-27 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 19 spisu/. Žalované bylo dne 24. 2. 2022 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 1. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 28 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 16. 6. 2023; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 6. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 30-31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 20. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 5 993 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 217 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako dělnice ve [právnická osoba] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč. Mezi výdaji uvedla nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, telefon ve výši 300 Kč, externí splátky zápůjček dle úvěrových registrů ve výši 1 850 Kč, interní splátky ve výši 2 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 500 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 14. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 12 541 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 460 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátorka ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč. Mezi výdaji uvedla nájem/inkaso ve výši 1 500 Kč, telefon ve výši 200 Kč, externí splátky zápůjček dle zákazníka ve výši 800 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 10 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 28. 1. 2022 pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 16. 6. 2023.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 20. 7. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 20. 7. 2016 v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a dne 14. 3. 2016 částku ve výši 15 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč a 15 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i zápůjčka dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila všechny měsíční výdaje žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalované na základě nájemní smlouvy a u smlouvy ze dne 14. 3. 2016 také na základě SIPA, avšak z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala také další měsíční výdaje žalované na živobytí (tj. na jídlo, ošacení, léky apod.). Nadto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřila výši existujících splátek dříve sjednaných zápůjček a ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalované není vedena exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalované poskytla peněžité zápůjčky za situace, kdy její čistý měsíční příjem dosahoval pouze 12 000 Kč v případě smlouvy ze dne 20. 7. 2016 a 13 000 Kč v případě smlouvy ze dne 14. 3. 2016, žalovaná tedy měla příjem, který se blížil hranici minimální mzdy v dané době (od ledna 2016 do prosince 2016 činila minimální mzda 9 900 Kč). Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 7. 2016 jistinu ve výši 7 000 Kč bez právního titulu a dne 14. 3. 2016 jistinu ve výši 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 20. 7. 2016 částku 500 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 14. 3. 2016 částku 10 100 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 6 500 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 20. 7. 2016 a částku 4 900 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 14. 3. 2016. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky byla předžalobní výzva, která se dostala do dispozice žalované dne 7. 6. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 16. 6. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 64 % (rozdíl míry úspěchu žalované v rozsahu 82 % a míry úspěchu žalobkyně v rozsahu 18 %), žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).