5 C 367/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 700 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením, byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 200 Kč od 13. 7. 2025 do 5. 11. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 700 Kč od 6. 11. 2025 do 18. 11. 2025, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,4 % v částce 1 363 Kč, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením, byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 19. 11. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 660 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou dne 12. 6. 2025 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě tentýž den zaslala na účet žalované č. , č. účtu, částku 13 200 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 460 Kč se splatností dne 12. 7. 2025. Úvěr byl sjednán prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webová stránka, a totožnost žalované byla ověřena zasláním částky ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalované na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Po přijetí platby byla předmětná smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu , Anonymizováno, , který žalobkyně zaslala žalované na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaná jej následně vložila do formuláře na webových stránkách žalobkyně. Žalovaná částka 16 660 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 13 200 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru tedy v částce 3 460 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 13 200 Kč od 13. 7. 2025 do zaplacení. Ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 7. 11. 2025, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl uplatněný nárok za prokázaný, požaduje, aby jej soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná k věci uvedla, že dne 12. 6. 2025 uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru. K příjmovým a výdajovým poměrům se žalovaná vyjádřila tak, že v době žádosti o úvěr měla čistý měsíční průměrný příjem ve výši 24 500 Kč, který má dodnes. Měsíčně jí také přispíval syn, se kterým žije ve společné domácnosti, částkou 4 000 Kč. Měsíční výdaje žalované tehdy činily 19 000 Kč na nájem s energiemi a asi 5 000 až 6 000 Kč na jídlo. V době žádosti o úvěr měla žalovaná asi pět dalších zápůjček, které si vždy brala, aby uhradila dříve sjednané závazky. Na tyto žalovaná dosud hradí asi 5 000 až 6 000 Kč měsíčně podle splátkových kalendářů. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně po žalované vyžádala doložení výplatních pásek. O výdajové poměry žalované se však žalobkyně nezajímala. Žalovaná na svůj dluh uhradila žalobkyni dne 15. 11. 2025 částku 500 Kč. Žalovaná je ochotna zbytek svého dluhu uhradit ve splátkách o maximální výši 3 500 Kč měsíčně se splatností 20. dne v měsíci, neboť k 13. dni v měsíci obdrží výplatu.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se na jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla procesně korektním způsobem předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovanou dne 12. 6. 2025 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně zaslala tentýž den na účet žalované č. , č. účtu, částku 13 200 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 17 160 Kč do 12. 7. 2025 /viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 7 – 8 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 9 - 10 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 35 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 11 spisu, mezi účastníky nesporné/. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 15. 11. 2025 částku 500 Kč /viz nahlédnutí do internetového bankovnictví , Anonymizováno, v mobilním zařízení žalované na jednání soudu dne 20. 1. 2025/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 11. 11. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 12 s potvrzením o podání na č. l. 13 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 12. 6. 2025 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, která je současně spotřebitelským úvěrem, v řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně před jejím uzavřením splnila svou zákonnou povinnost a zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila ani neprokazovala, na výzvu soudu v tomto směru nijak nereagovala. Žalovaná potom při soudním jednání uvedla, že v době žádosti o úvěr měla měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 24 500 Kč, který žalobkyně ověřila z předložených výplatních pásek, a od syna dostávala příspěvek na společnou domácnost ve výši 4 000 Kč. Její výdaje však žalobkyně před poskytnutím úvěru nijak nezjišťovala, natož aby je jakýmkoli způsobem ověřila. V době žádosti o úvěr pak měly výdaje žalované převyšovat její příjmy, což se snažila překlenout uzavíráním dalších úvěrových smluv. Nelze než konstatovat, že bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že svou povinnost řádně splnila, leží opět na žalobkyni. Protože žalobkyně ani jedno z uvedených břemen neunesla, když se ani nedostavila k jednání soudu, na kterém jí chtěl soud poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., sama se tak svým procesním postupem zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu. K tomu soud poznamenává, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní zásadně při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008).

13. Následkem porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyně poskytla žalované částku 13 200 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila částku 500 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částku ve výši 12 700 Kč, která odpovídá rozdílu poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a částky uhrazené žalovanou. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 11. 11. 2025 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala dne 15. 11. 2025 (§ 573 o. z.). Žalovaná byla podle textu výzvy povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do tří dnů od doručení výzvy, tedy do 18. 11. 2025. Ode dne následujícího, tedy 19. 11. 2025, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 11,5 % podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když pokud je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, žalobkyně nemá nárok na sjednaný smluvní úrok a úrok z prodlení převyšující platnou sazbu a předcházející datu splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 363 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 48,4 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74,2 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,8 %). Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. 8 C 63/2025, 5 C 74/2025, 8 C 151/2025). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 400 Kč za výzvu k plnění a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).

16. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku I. a III. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem. Soud přihlédl k výši žalobou uplatněné pohledávky a k majetkovým poměrům žalované, přičemž má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době, bude-li žalovaná splátky hradit řádně a včas. Soud žalované uložil hradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných k 20. dni v měsíci a náhradu nákladů řízení v měsíční splátce ve výši 500 Kč splatných také vždy k 20. dni v měsíci, tak jak žalovaná požadovala. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaná povinna hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaná hradila částku vyšší, bude-li to v jejích možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).

17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 1 000 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001 (výrok IV. tohoto rozsudku).