5 C 374/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 107 324,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 088,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 89 088,38 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 235,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 219,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 107 324,18 Kč od 2. 8. 2025 do 8. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 235,80 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 89 088,38 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 102 423,18 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 2 219 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 50,8 % v částce 15 461 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 073 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 21. 1. 2026, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 107 324,18 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 25. 9. 2024 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úroky ve výši 17,99 % ročně a poplatky za poskytnutí úvěru a jeho správu, a to v 93měsíčních splátkách po 1 185 Kč splatných vždy k 13. dni kalendářního měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala konsolidaci úvěru v celkové výši 264 351 Kč, žalovanému tak nad rámec poskytla částku 35 000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí aplikace , Anonymizováno, , která je elektronickým podpisem. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z jím poskytnutého prohlášení o rodinných, majetkových a jiných poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně měla také k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr čerpal, stanovené splátky však nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr k 28. 5. 2025 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025 s účinností ke dni 1. 8. 2025. Žalovaná částka 107 324,18 Kč s příslušenstvím představuje neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 102 423,18 Kč, úrok z úvěru ve výši 2 219 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 219,14 Kč, poplatky (ceny) ve výši 2 682 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 107 324,18 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 102 423,18 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 2 219 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení. Ani přes předžalobní výzvu, žalovaný doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, se splatností do 14. 6. 2032 a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky uhradit společně s úrokovou sazbou ve výši 17,99 % ročně a RPSN 19,86 %, a to v měsíčních splátkách po 2 008 Kč. Část úvěru ve výši 59 094 Kč byla účelově určena k úhradě konsolidovaných dluhů. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-16 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, podklad k elektronickému podpisu na č. l. 49-51 spisu, detaily zadané operace (k e-podpisu) v systému ISAS/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má měsíční příjem ve výši 21 029 Kč, nemá žádné výdaje ani splátky dříve sjednaných úvěrů a platí nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně kontrolou zjistila, že žalovaný splácí dříve sjednaný úvěr s měsíční splátkou ve výši 3 034 Kč, který byl nově poskytnutým úvěrem zkonsolidován /viz popis posouzení úvěruschopnosti na č. l. 54 spisu/. Žalovaný měl na běžném účtu vedeném u právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, v srpnu 2024 počáteční zůstatek ve výši – 179,76 Kč a konečný zůstatek ve výši 3,56 Kč, přičemž jeho celkové příjmy dosahovaly částky 87 897 Kč, když mzda činila 22 397 Kč, a celkové výdaje částky 87 713,68 Kč. Žalovaný dne 14. 8. 2024 čerpal další úvěr ve výši 60 000 Kč. V září 2024 měl žalovaný celkové příjmy ve výši 74 288,50 Kč, když mzda činila 21 696 Kč a zároveň žalovaný čerpal úvěr dne 25. 9. 2024 ve výši 41 492,50 Kč, a celkové měsíční výdaje dosahovaly částky 64 394,53 Kč. Žalovaný hradil měsíčně nájemné ve výši 15 000 Kč a zálohy na energie ve výši 5 500 Kč /viz výpis z běžného účtu žalovaného v systému ISAS, zaúčtované příjmové transakce na č. l. 55 - 56 spisu/. Žalovaný úvěr v celkové výši 100 000 Kč čerpal a celkem uhradil 10 956,62 Kč /viz podklady pro soudní jednání na č. l. 32 – 34 spisu, výpis z úvěrového účtu žalovaného v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 26. 4. 2025 žalovaného k úhradě. K 28. 5. 2025 došlo k zesplatnění úvěru /viz výzva k úhradě na č. l. 17 spisu, zesplatnění dluhu na č. l. 18 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 18. 8. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 27 - 30 spisu, příloha č. 1 seznamu postoupených pohledávek na č. l. 25 - 26 spisu, příloha č. 7 potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 31 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 - 23 spisu s podacím lístkem na č. l. 24 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne 23. 9. 2023 s lhůtou k plnění do 8. 10. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 35-36 spisu s podacím lístkem na č. l. 37 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit společně s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Nicméně před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila tedy zákonem stanovenou povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací, které jí uvedl sám žalovaný. Příjmy žalovaného potom ověřila z výpisu z běžného účtu žalovaného, který pro něj vedla. Výdaje žalovaného však tímto způsobem neověřila, ač žalovaný uváděl v žádosti nevěrohodné údaje, když například tvrdil, že jeho jediným měsíčním výdajem je nájemné ve výši 5 000 Kč a neuvedl ani splátky dříve sjednaného úvěru ve výši 3 034 Kč ani jiné výdaje na živobytí. Kdyby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši měsíčních výdajů výpisem z bankovního účtu žalovaného, musela by jednoznačně dospět k závěru, že žalovaný není schopen splácet další úvěr, když jeho měsíční výdaje markantně převyšovaly jeho příjmy ze zaměstnání, což řešil čerpáním úvěrů. Takto získané finanční prostředky navyšovaly jeho příjmy, přesto však byl zůstatek na běžném účtu žalovaného často mínusový či se pohyboval v jednotkách korun. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně nesplnila svou zákonem stanovenou povinnost, a důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelky na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částku 89 088,38 Kč, která odpovídá rozdílu částky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 100 000 Kč a částky uhrazené žalovaným ve výši 10 956,62 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyně odeslala předžalobní výzvu dne 23. 9. 2025 s lhůtou k plnění do 8. 10. 2025, která se dostala do dispozice žalovaného dne 26. 9. 2025 (§ 573 o. z.). Od 9. 10. 2025 je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky a smluvní pokuty ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 461 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 50,8 % z jejich celkové výše 30 434,57 Kč (úspěch žalobkyně 75,4 % a úspěch žalovaného 24,6 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 5 367 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 324,18 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem) a částky 2 710 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 2. 2026 byla žalobkyni přiznána náhrada jedné třetiny cestovného, když právní zástupkyně se téhož dne účastnila dalších dvou jednání u zdejšího soudu – , spisová značka, a , spisová značka, , ve výši 197 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. sestávající z náhrady za 84 ujetých km (7,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 15,6 kWh l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jedna třetina náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 4 350,57 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu jednoho úkonu právní služby, spočívajícího v doplnění žaloby ze dne 15. 1. 2026, neboť tento úkon nelze posoudit jako účelně vynaložený, žalobkyně tímto podáním doplnila žalobu o skutečnosti, které mohly a měly být uvedeny již v samotné žalobě. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobci jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

16. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 5 367 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 4 294 Kč, zbývá jí tedy doplatit 1 073 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001 (výrok IV. tohoto rozsudku).