5 C 379/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 16 948,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 948,95 Kč, s úrokem ve výši 18 % ročně z částky 16 948,95 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 948,95 Kč od 2. 7. 2021 do 13. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 948,95 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 7. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 21. 2. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 948,95 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , jméno, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 29. 12. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru č. , číslo, , na základě které mu poskytla úvěrový rámec až do výše 14 000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se v souvislosti se smlouvou zavázal hradit smluvní úrok ve výši 18 % ročně včetně poplatků. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet průběžně, a to formou odepsání peněžních prostředků ze svého běžného účtu, k němuž byl kontokorentní úvěr sjednán a dále se zavázal nepřekročit poskytnutou výši úvěrového rámce a zajistit dostatečný kreditní zůstatek na bankovním účtu. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, kdy získané osobní údaje a další informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalovaného ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a informacím získaných z veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl pak kontrolován v interním systému právní předchůdkyně žalobkyně, v registru SOLUS a databázích NRKI/BRKI, vše s negativním výsledkem. Právní předchůdkyně žalobkyně byla dle smlouvy v případě překročení povolené výše úvěrového rámce nebo neuhrazení splatného dluhu oprávněna od smlouvy odstoupit a současně požadovat úhradu poplatků spojených se zasíláním upomínek a výzev dle sazebníku. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru nedodržel, když povolenou výši úvěrového rámce překročil a nezaplatil v termínu splatnosti dlužné částky, a to ani na základě upomínek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý dluh za splatný a ke dni 1. 7. 2021 odstoupila od smlouvy, kdy zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 16 948,95 Kč ve stanovené lhůtě. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 postoupila s účinností témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy odeslané dne 29. 6. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 5. 3. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 22. 12. 2015 uzavřeli dne 29. 12. 2015 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , číslo, , podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 14 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal průběžně splácet vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 18 %, jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za správu a vedení úvěru a účtu, vše dle sazebníku. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně byla podle smlouvy a obchodních podmínek v případě překročení povolené výše úvěrového rámce či neuhrazení splatného dluhu žalovaným oprávněna odstoupit od smlouvy a současně požadovat úhradu poplatků podle sazebníku spojených se zasíláním upomínek a výzev. RPSN činilo 19,68 %. Strany si pro komunikaci sjednaly v rámcové smlouvě o poskytování bankovních služeb SMS bezpečností klíč zasílaný formou SMS na telefonní číslo, tel. číslo, /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 12 spisu, smlouva o poskytnutí úvěru na č. l. 13 – 14 spisu, informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 60 spisu, rámcová smlouva na č. l. 15 – 17 spisu, obchodní podmínky na č. l. 30 – 37 spisu, sazebník v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovaného v registru CCB a SOLUS, z nichž se podává, že žalovaný dne 18. 12. 2015 žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč a v registru SOLUS žalovaný záznam nemá /viz informace o žalovaném na č. l. 58 – 59 spisu/. Příjmy žalovaného v září 2015 činily 12 163 Kč a výdaje činily 23 385,99 Kč. Příjmy v říjnu 2015 činily 9 264 Kč a výdaje 9 319,54 Kč. Příjmy v listopadu 2015 činily 8 711 Kč a výdaje 8 630,51 Kč. Příjmy v prosinci 2015 činily 8 714,41 Kč a výdaje 12 753,73 Kč. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl v období září až prosinec 2015 vždy záporný. V září 2015 poukázal žalovaný částku ve výši 10 995 Kč na bankovní účet , jméno, , soudního exekutora, kdy v poznámce bylo uvedeno „, číslo, .“ /viz výpis z bankovního účtu žalovaného na č. l. 54 – 57 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu žalovaného v systému ISAS/. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce kontokorentního úvěru, a proto právní předchůdkyně žalobkyně po marném uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky odstoupila dne 25. 6. 2021 od smlouvy, s účinností ke dni 18. 7. 2021, a zároveň přistoupila k zesplatnění dluhu, se splatností do 18. 7. 2021 /viz odstoupení od smlouvy vč. zesplatnění na č. l. 19 – 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 12. 2022 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 5. 1. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 38 – 39 spisu, prohlášení k okamžiku postoupení na č. l. 23 – 24 spisu, prohlášení k příloze č. 1 na č. l. 28 – 29, 21 a 27 spisu, dohoda o úhradě úplaty na č. l. 25 – 26 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023, s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 13. 7. 2023; výzva se dostala do dispozice žalovaného dne 30. 6. 2023, kdy byla připravena k vyzvednutí /viz výzva k plnění na č. l. 40 – 41 spisu, podací lístek na č. l. 42 spisu, informace České pošty na č. l. 63 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud neučinil žádná skutková zjištění z poštovního podacího archu ze dne 6. 5. 2021, neboť podle soudu nemá ve vztahu k předmětu řízení vypovídající hodnotu, když nebylo možné jej přiřadit k žádné z dalších doložených listin /viz poštovní podací arch na č. l. 18 spisu/.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 22. 12. 2015 uzavřeli dne 29. 12. 2015 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 14 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal průběžně splácet vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 18 %, jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za správu a vedení úvěru a účtu, vše dle sazebníku. Výdaje žalovaného v období září až prosinec 2015 převyšovaly jeho příjmy, když konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl v tomto období vždy záporný. V září 2015 poukázal žalovaný částku ve výši 10 995 Kč na bankovní účet soudního exekutora. Žalovaný dne 18. 12. 2015 žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč a v registru SOLUS neměl ke dni sepsání smlouvy o kontokorentním úvěru záznam. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce, a proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a zároveň přistoupila k zesplatnění dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou, s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 13. 7. 2023.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě předmětné smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o kontokorentním úvěru, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 14 000 Kč, přičemž by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 18 %, jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za správu a vedení úvěru a účtu. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedených údajů, kdy však žalobkyně k tomuto tvrzení žádný důkaz nedoložila, soud má tedy za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila příjmy a výdaje žalovaného (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, smlouvy o nájmu apod.). Žalobkyně sice předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného, avšak z nich je patrné, že žalovaný neměl finanční prostředky umožňující splácení předmětného úvěru, když konečný zůstatek na jeho bankovním účtu byl v rozhodném období vždy záporný. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, když dle výpisu z bankovního účtu žalovaného je zřejmé, že minimálně v září 2015 byl v exekuci. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je taková smlouva absolutně neplatná.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 12. 2015 jistinu ve výši 14 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož žalovaný na bezdůvodné obohacení ničeho neuhradil, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 29. 6. 2023 a do dispozice žalovaného se dostala dne 30. 6. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 13. 7. 2023, ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 51 % a žalovaný v rozsahu 49 %, žádnému z nich tedy právo na náhradu nákladů řízení nenáleží, neboť jejich úspěch ve věci byl prakticky stejný (výrok III. tohoto rozsudku).