5 C 381/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 130 822,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 113 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 115 113 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 709,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 492,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 130 822,70 Kč od 2. 8. 2025 do 8. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 709,70 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 115 113 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 126 733,90 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 2 576,80 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % v částce 21 631 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 308 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 21. 1. 2026, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 130 822,70 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 9. 12. 2024 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úroky ve výši 16,3 % ročně a poplatky za poskytnutí úvěru a jeho správu v 72měsíčních splátkách po 2 664 Kč. Dlužnou částku tvoří neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 126 733,90 Kč, úrok z úvěru ve výši 2 576,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 492,41 Kč, poplatky ve výši 1 512 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 130 822,7 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 126 733,9 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 2 576,8 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho z dlužné částky neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 12. 2024 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 120 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku společně s úrokem v výši 16,3 % ročně, RPSN 17,84 %, a to v měsíčních splátkách po 2 664 Kč se splatností do 16. 12. 2030 /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-16 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má měsíční příjem ve výši 27 500 Kč, jeho výdaje jsou nulové. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila měsíční výdaje žalovaného dle statistických údajů na 7 902 Kč /viz vyjádření k posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 48-49 spisu/. Žalovaný měl na běžném účtu č. , hodnota, vedeném u společnosti , právnická osoba, . v měsíci listopadu 2024 počáteční zůstatek ve výši 1 737,36 Kč a konečný zůstatek ve výši 4 155 Kč. Jeho celkové příjmy v tomto období dosáhly výše 56 114 Kč a jeho celkové výdaje výše 53 696,36 Kč. Příjem ze zaměstnání v listopadu 2024 dosáhl výše 27 526 Kč a 8 288 Kč. Žalovaný také v uvedeném měsíci odeslal nejméně dvacet plateb za účelem sázky prostřednictvím chance.cz /viz výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 50 - 55 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 120 000 Kč, celkem uhradil 4 887 Kč /viz podklady pro soudní jednání na č. l. 26 - 28 spisu, výpis z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 56 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 30. 4. 2025 žalovaného k úhradě. K 1. 6. 2025 došlo k zesplatnění úvěru /viz výzva k úhradě na č. l. 17-18 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 18. 8. 2025 /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 12 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 19-22 spisu, příloha č. 1 seznam pohledávek na č. l. 23-24 spisu, příloha č. 7 potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29-33 spisu s podacím lístkem na č. l. 34 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne 23. 9. 2025 s lhůtou k plnění do 8. 10. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 35-36 spisu s podacím lístkem na č. l. 37 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit společně s úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Nicméně před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila tedy zákonem stanovenou povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací, které jí uvedl sám žalovaný. Příjmy žalovaného potom ověřila z výpisu z běžného účtu žalovaného. Výdaje žalovaného však tímto způsobem neověřila, ač žalovaný uváděl v žádosti nevěrohodné údaje, když tvrdil, že nemá žádné měsíční výdaje, a místo toho je odhadla na částku 7 902 Kč měsíčně na základě statistického modelu. Takovýto postup však nelze hodnotit jako souladný s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně měla měsíční příjmy a výdaje zjistit od žalovaného a následně je odpovídajícím způsobem ověřit. Za takový způsob je možné považovat kontrolu výpisem z bankovního účtu, ale za rozhodné období, kterým jsou tři měsíce před podáním žádosti o úvěr. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc listopad 2024, tedy přímo předcházející datu uzavření úvěrové smlouvy. I z něj je ovšem patrné, že měsíční výdaje žalovaného mnohonásobně převyšovaly odhadnuté výdaje právní předchůdkyní žalobkyně, když za tento měsíc dosahovaly částky 53 696,36 Kč. Žalovaný zároveň zasílal na účet poskytovatele sázek několik tisíc korun měsíčně. Tyto skutečnosti měly být pro právní předchůdkyni žalobkyně varující a měla o to podrobněji zkoumat majetkové poměry žalovaného, toto však neučinila a žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč poskytla. Soud proto konstatuje, že žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet jí poskytnutý spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelky na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částku 115 113 Kč, která odpovídá rozdílu částky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 120 000 Kč a částky uhrazené žalovaným ve výši 4 887 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu dne 23. 9. 2025 s lhůtou k plnění do 8. 10. 2025, která se dostala do dispozice žalovaného dne 26. 9. 2025 (§ 573 o. z.). Od 9. 10. 2025 je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky a smluvní pokuty ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 631 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše 36 050,27 Kč (úspěch žalobkyně 80 % a úspěch žalovaného 20 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 6 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 130 822,70 Kč sestávající z částky 6 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem) a částky 3 170 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 2. 2026 byla žalobkyni přiznána náhrada jedné třetiny cestovného, když právní zástupkyně se téhož dne účastnila dalších dvou jednání u zdejšího soudu – , spisová značka, a , spisová značka, , ve výši 197 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. sestávající z náhrady za 84 ujetých km (7,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 15,6 kWh l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jedna třetina náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 3 a. t a daň z přidané hodnoty ve výši 5 121,27 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu jednoho úkonu právní služby, spočívajícího v doplnění žaloby ze dne 16. 1. 2026, neboť tento úkon nelze posoudit jako účelně vynaložený, žalobkyně tímto podáním doplnila žalobu o skutečnosti, které mohly a měly být uvedeny již v samotné žalobě. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobci jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

16. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 6 542 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz podle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 5 234 Kč, zbývá jí tedy doplatit 1 308 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001 (výrok IV. tohoto rozsudku).