5 C 382/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 546 776,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 447 608,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 33 552,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 447 608,10 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 99 168,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 43 804,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 965,37 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 543 970,88 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 96 362,78 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43 917 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 5 467 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu 5. 2. 2026, se domáhala uhrazení částky 546 776,88 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 526 348 Kč, z nějž částka 471 348 Kč byla poskytnuta za účelem financování jiných úvěrů a částka 55 000 Kč bez určení účelu. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 18,99 % ročně, který měl být splácen v měsíčně po 10 025 Kč splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2024. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, vycházela z výpisu z jejího bankovního účtu. Příjem žalobkyně za zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . dosahoval výše 30 000 Kč měsíčně. Žalobkyně zjistila z interní databáze, že žalovaná čerpala další úvěrové produkty, konkrétně prostředky na kreditní kartě s výší měsíční splátky 900 Kč, úvěr pro fyzické osoby s měsíční splátkou 6 060 Kč, kontokorentní úvěr s orientační splátkou 300 Kč a revolvingový úvěr se splátkou 870 Kč měsíčně. Následně žalobkyně sestavila statistický model, na jehož základě zjistila, že je žalovaná úvěruschopná. Žalovaná celkem uhradila částku 85 779,62 Kč. Žalovaná však stanovené splátky nehradila řádně a včas, proto žalovaná k 5. 3. 2025 úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z 546 776,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 43 804,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 43 517,58 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 543 970,88 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 543 970,88 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, žalovaná však doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 30. 3. 2024 smlouvou o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 526 348 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,99 % ročně, RPSN činila 21,07 %. Na konsolidaci existujících úvěrů měla být využita částka 471 348 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 10 025 Kč společně s pojištěním ve výši 882 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Žalované byl zřízen úvěrový účet č. , č. účtu, Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 10–13 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, ceník pro bankovní obchody v systému CEPR/. Celkový příjem žalované v listopadu 2023 činil 101 835,10 Kč, když její mzda dosahovala výše 28 480 Kč, zbylé příjmy byly tvořeny čerpaným kontokorentem, celkové výdaje za měsíc listopad 2023 činily 106 111,41 Kč. Počáteční zůstatek za tento měsíc na bankovním účtu žalované činil – 4 979, dále žalovaná čerpala úvěr ve výši 43 234,10 Kč,08 Kč a konečný zůstatek na bankovním účtu za tento měsíc činil – 9 255,47 Kč. Celkový příjem žalované v prosince 2023 činil 52 707 Kč, když její mzda dosahovala výše 26 037 Kč, zbylé příjmy byly tvořeny čerpaným kontokorentem, celkové výdaje za měsíc prosinec 2023 činily 53 177 Kč. Počáteční zůstatek za tento měsíc na bankovním účtu žalované činil – 9 255,47 Kč a konečný zůstatek na bankovním účtu za tento měsíc činil – 9 725,73 Kč. Celkový příjem žalované v lednu 2024 činil 42 832 Kč, když její mzda dosahovala výše 30 532 Kč, zbylé příjmy byly tvořeny čerpaným kontokorentem, celkové výdaje za měsíc leden 2024 činily 43 110,37 Kč. Počáteční zůstatek za tento měsíc na bankovním účtu žalované činil – 9 725,73 Kč a konečný zůstatek na bankovním účtu za tento měsíc činil – 10 004,10 Kč. /viz výpis z bankovního účtu žalované v systému ISAS/. Žalobkyně k vyhodnocení dat zjištěných od žalované využila statistického modelu, na jehož základě vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 36 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši částce 526 348 Kč a uhradila celkem 78 739,90 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 14 - 15 spisu, podklady pro soudní řízení na č. l. 18 - 20 spisu/. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, také předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2025 s lhůtou k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, která byla prokazatelně odeslaná 16. 10. 2025. /viz výzva k úhradě na č. l. 16-17 spisu, předžalobní výzva na č. l. 21, 23 spisu, s potvrzením o podání na č. l. 22, 24 spisu, poštovní podací arch v systému ISAS/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 526 348 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 78 739,90 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 526 348 Kč, částečně na uhrazení závazku z jiného úvěrového vztahu uzavřeného mezi týmiž účastníky, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí. Žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 30 000 Kč, a z odhadnutých výdajů ve výši 18 655 Kč, ze kterých vypočítala, že žalované z jejího příjmů zbyla částka 19 075 Kč na pokrytí všech jejích životních nákladů. Takové údaje však odporují skutečnostem zjištěným z výpisu z účtu žalované, který sama žalobkyně vedla a podle kterých měla žalovaná průměrný měsíční příjem ze zaměstnání 28 350 Kč, její výdaje však příjmy ze zaměstnání násobně převyšovaly. Žalovaná sice měla i jiné příjmy, ale ty pocházely z dalších úvěrů či zápůjček. I přes tyto příjmy však byly měsíční výdaje pokryty jen s obtížemi a v listopadu a prosinci 2023 ani pokryty nebyly. Žalovaná se tak již pohybovala na hraně dluhové spirály, kdy své dříve sjednané závazky hradila dalšími nově sjednanými úvěry. Její splátkové zatížení před sjednáním úvěru, který je předmětem tohoto řízení, představovalo částku 10 345 Kč měsíčně (splátka kontokorentního úvěru ve výši 300 Kč + splátka revolvingového úvěru ve výši 870 Kč + splátka úvěru z kreditní karty ve výši 900 Kč + splátka spotřebního úvěru ve výši 8 275 Kč) a po poskytnutí uvedeného úvěru dokonce částku 11 807 Kč měsíčně (splátka úvěru na základě smlouvy ze dne 30. 3. 2024 ve výši 10 025 + pojištění tohoto úvěru ve výši 882 Kč + splátky úvěru z kreditní karty ve výši 900 Kč). Pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nemohla by dojít k závěru, že žalovaná je schopna bez důvodných pochybností splácet další spotřebitelský úvěr bez toho, aby se dostala do tzv. dluhové pasti a svou nepříznivou finanční situaci řešila kontaktováním dalších poskytovatelů spotřebitelského úvěru či fyzických osob s žádostí o poskytnutí finančních prostředků. Žalobkyně jí přesto úvěr ve výši 526 348 Kč poskytla. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele podle „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když kromě dosavadního splátkového zatížení vůbec neověřila měsíční výdaje žalované, ač jí vedla běžný účet a bez větších problémů tak tyto výdaje ověřit mohla. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně na holou jistinu, která představuje bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná čerpala částku 526 348 Kč a uhradila částku 78 739,90 Kč, rozdíl ve výši 447 608,10 Kč představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna na výzvu bez zbytečného odkladu žalobkyně vydat. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 5. 3. 2025, která se do dispozice žalované dostala dne 13. 3. 2025 (§ 573 o. z.), ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tedy do 17. 3. 2025. Dnem následujícím se žalovaná ocitla v prodlení, žalobkyni tedy od tohoto dne podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

12. Soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalované na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.

13. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na zákonné úroky z prodlení z částky převyšující nesplacenou jistinu a před datem předcházejícím splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 917 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 48,8 % z jejich celkové výše 89 992,95 Kč (úspěch žalobkyně 74,4 % a úspěch žalovaného 25,6 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 27 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 546 776,88 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 13. 2. 2026 a 6. 3. 2026) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a z částky 5 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t., dále v souvislosti s cestami realizovanými dne 13. 2. 2026 a 6. 3. 2026 byla žalobkyni přiznána náhrada cestovného ve výši 1 080,12 Kč podle § 13 odst. 1 a. t., tak jak jí žalobkyně uplatnila, za cestu , adresa, a zpět (34,10 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 4,1 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za promeškaný čas ve výši 8 x 150 Kč podle § 14 odst. 1 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 780,12 Kč ve výši 10 873,84 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

15. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění částku ve výši 27 339 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 21 872 Kč, zbývá jí tedy doplatit 5 467 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).