5 C 384/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 036,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 510,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 12 510,12 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 526,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 706,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 250,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 200 Kč od 30. 4. 2024 do 17. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 510,12 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 689,88 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 23 300 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 2. 1. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 31 036,18 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 29. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet v minimálních měsíčních platbách, jejichž rozpis byl dostupný na účtu , webová stránka, . Žalovaný se rovněž zavázal hradit smluvní úrok, poplatky a náklady. Finanční prostředky čerpal žalovaný opakovaně, a to na svůj běžný účet č. , č. účtu, , neplnil však smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu k úhradě po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl ke dni 12. 11. 2023 zesplatněn. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 23 929 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 29. 4. 2024 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních databází a externích registrů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného, a to za období od 29. 1. 2022 do 24. 8. 2022. Z výplatních pásek za období 05,06/2022 pak zjistila, že byl žalovaný zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 10. 1. 2025 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 29. 8. 2022 částku ve výši 30 000 Kč, dne 28. 10. 2022 částku ve výši 239,51 Kč a dne 29. 6. 2023 částku ve výši 6 239,61 Kč /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 52-53 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 23 929 Kč /viz přehled splátek a úhrad na č. l. 17-20 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem z téhož dne /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 23-25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 14 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 /viz výzva k úhradě na č. l. 21 spisu, výzva k plnění na č. l. 27-28 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 29. 8. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazu byly založeny pouze listiny označené jako osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru/smlouva č. , číslo, , smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez podpisu žalovaného i právní předchůdkyně žalobkyně /viz listiny – osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru/smlouva včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru v systému CEPR, kopie OP žalovaného na č. l. 15-16 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (kterým je i peněžitá zápůjčka) mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu konkrétně těchto předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami.

6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění textu listin v systému CEPR, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tvrdila, když uvedla, že její právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného v období od 29. 1. 2022 do 24. 8. 2022 a měla k dispozici výplatní pásky žalovaného za květen a červen 2022. Z těchto listin soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný pravidelný měsíční příjem, kdy mu byla každý měsíc na účet připisována mzda od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši cca 22 087 Kč (v květnu 2022 ve výši 15 688 Kč, v červnu 2022 ve výši 27 914 Kč, v červenci 2022 ve výši 20 561 a v srpnu 2022 ve výši 24 185), v červenci 2022 pak žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, odměny v celkové výši 21 500 Kč. Žalovanému byla rovněž na jeho účet připsána částka v celkové výši 100 050 Kč od společnosti , právnická osoba, . za období květen až srpen 2022 (v květnu částka 51 050 Kč, v červnu částka 41 500 Kč, v červenci částka 3 600 Kč a v srpnu částka 3 900 Kč). Měsíční výdaje žalovaného pak v rozhodném období činily v průměru částku 62 848 Kč (v květnu 2022 částku 74 277,15 Kč, v červnu 2022 částku 57 423,30 Kč a v červenci 2022 částku 56 842,7 Kč) /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 39-49 spisu, výplatní pásky na č. l. 51 spisu/. Ačkoliv měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, kdy pro ni nebyl problém zjistit a ověřit příjem a běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí, takto neučinila. Kdyby takto právní předchůdkyně žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když ve sledovaných měsících spotřeboval tolik prostředků, kolik daný měsíc obdržel, nebo dokonce více, a to i za situace, že obdržel částky vysoké hodnoty. Nutno dodat, že v době žádosti o předmětný úvěr měl žalovaný již sjednané spotřebitelské úvěry v minimální výši 100 050 Kč. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala výši jeho splátkového zatížení, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně. Soud proto dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 8. 2022 částku ve výši 30 000 Kč, dne 28. 10. 2022 částku ve výši 239,51 Kč a dne 29. 6. 2023 částku ve výši 6 239,61 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 23 929 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 12 510,12 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 30. 5. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostalo dne 5. 6. 2024 (dle informací , právnická osoba, o sledování zásilky zjištěné na , webová stránka, ). Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 10 dnů od data doručení, tedy do 17. 6. 2024 (poslední den 15. 6. 2024 připadl na sobotu). Ode dne následujícího, tedy od 18. 6. 2024, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 14,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 526,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 706,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 250,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 200 Kč od 30. 4. 2024 do 17. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 510,12 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 689,88 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 23 300 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 37,6 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).