5 C 384/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 55 470,74 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 55 470,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 541,20 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 551 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se dne 17. 12. 2025 obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 21. 1. 2026, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 55 470,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 3. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalované revolvingový úvěr s počátečním limitem ve výši 40 000 Kč, který mohl být následně zvýšen až na 150 000 Kč. Revolvingový úvěr žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 24 % ročně v minimálních měsíčních splátkách po 1 200 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského a řidičského průkazu. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr pomocí údajů poskytnutých žalovanou a také lustrací žalované ve veřejně přístupných databázích, včetně registru SOLUS, enterální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Čistý měsíční příjem žalované činil 29 719 Kč. Žalovaná neměla žádné výdaje na bydlení, neboť bydlela u rodičů ani hypotéku či leasing, ostatně ani jiné závazky, pouze měsíční výdaje v částce 3 900 Kč na splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vše ověřila výpisem z účtu žalované vedeného u , Anonymizováno, a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splácet revolvingový úvěr. Žalovaná nehradila stanovené splátky revolvingového úvěru řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy k 7. 2. 2024 odstoupila. Žalovaná celkem čerpala 72 432,97 Kč a uhradila částku 105 808 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 49 541,20 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úroky z úvěru k datu odstoupení od smlouvy v částce 4 429,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 541,20 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná ani přes opakované výzvy k plnění z dlužné částky doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, neboť ten se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 3. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . Na jejímž základě žalovaná mohla opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 40 000 Kč s tím, že při splnění podmínek jí může být poskytnut revolvingový úvěr s limitem 150 000 Kč. Součástí této smlouvy byl také sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální splátku ve výši 1 200 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla svůj příjem ve výši 30 000 Kč, výdaje na nájemné/hypotéku ve výši 1 300 Kč s tím, že žije u rodičů. Další výdaje na splátky úvěru, leasingů a půjček měly dosahovat částky 3 900 Kč měsíčně /viz zpracování osobních údajů na č. l. 9 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 10 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 11 - 13 spisu, všeobecné pojistné podmínky na č. l. 14 spisu, sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 15 spisu, kopie občanského a řidičského průkazu žalované na č. l. 16 - 17 spisu/. Příjem žalované ze zaměstnání za měsíc březen 2018 představoval částku 37 776 Kč, za měsíc duben 31 596 Kč a za květen 31 133 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z jejího čistého měsíčního příjmu v částce 29 719 Kč a celkových měsíčních výdajů ve výši 3 900 Kč /viz printscreen obrazovky s údaji z internetového bankovnictví na č. l. 17 p. v., zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 34-35 spisu/. Žalovaná pomocí kreditní karty poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně čerpala celkem částku 72 432,97 Kč a uhradila celkem částku 105 808 Kč /viz přehled čerpání a plateb na č. l. 18 - 19 spisu, potvrzení o odeslání plateb na č. l. 41 spisu, výpis transakcí na č. l. 42 spisu/. Žalovaná přestala hradit pravidelné splátky, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 20 spisu s podacím archem na č. l. 21 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávek (, Anonymizováno, x , Anonymizováno, ) v systému CEPR, výpis k postoupené pohledávce na č. l. 24 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu /viz upomínka na č. l. 23 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že dlužnou částku uhradila nebo dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve zněním platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1908 odst. 1 splněním dluhu závazek zaniká.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 72 432,97 Kč. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou. Ověřila její příjmy nahlédnutím do internetového bankovnictví žalované, kdy její průměrný měsíční příjem za měsíc duben až červen dosahoval částky 33 500 Kč. Výdaje žalované však žádným způsobem neověřovala, přestože měsíční výdaje žalovaná uváděla nedostatečným způsobem, když vůbec neuvedla výši svých výdajů na živobytí, tedy na nákup potravin, oblečení, kosmetických potřeb apod., a ty, které uvedla, byly v naprosto nevěrohodné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně pak navíc při posouzení úvěruschopnosti žalované vůbec nepočítala s jí uvedenými výdaji na bydlení v tvrzené výši 1 300 Kč a kalkulovala pouze s částkou 3 900 Kč, která měla být tvořena splátkami dříve sjednaných úvěrů. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že nemohlo jít o jediné výdaje žalované. Způsob ověření úvěruschopnosti žalované, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za řádný, když povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je také údaje spotřebitelem uvedené náležitým způsobem ověřit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovanou prověřila ve veřejně dostupných databázích, své tvrzení však soudu nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti podle § 86 ZoSÚ, důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 72 432,97 Kč a žalovaná uhradila částku 105 808 Kč, její dluh zanikl splněním. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalovaná uhradila více jak o 30 000 Kč více, než byla povinna (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšné žalované žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

18. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 2 553 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 2 042 Kč, zbývá jí tedy doplatit 551 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).