5 C 386/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Rumunska bytem Adresa žalovaného o 63 997 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 39 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 997 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 744,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 028,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 745,93 Kč od 30. 4. 2024 do 24. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 39 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 745,93 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 43 745,93 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 15. 12. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 63 997 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 5. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s částkou 24 997 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 707 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 790 Kč, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 167 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 2. 2024. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, žalovaný se však dostával opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 25. 9. 2022. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 11 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 29. 4. 2024 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 5. 8. 2022. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako železář ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 19 130 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 10. 1. 2025 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci má žalovaný bydliště na území České republiky, mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána, na věc bude aplikováno české právo (§ 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění).

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , číslo, , dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky v částce 24 997 Kč splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 162 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 43 % ročně a RPSN ve výši 57,29 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzal /viz smlouva na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky na č. l. 17 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán jako železář ve společnosti , právnická osoba, ., kdy jeho měsíční příjem činí 19 130 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 4 800 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet a nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalovaného měl být ověřen na základě pracovní smlouvy /viz zákaznická karta na č. l. 15 spisu/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 11 000 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 4. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 19-21 spisu/.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 8. 2022 smlouvu o zápůjčce, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky v částce 24 997 Kč splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 162 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán jako železář ve společnosti , právnická osoba, ., kdy jeho měsíční příjem činí 19 130 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 4 800 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet a nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalovaného měl být ověřen na základě pracovní smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k 5. 8. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne 5. 8. 2022 v hotovosti částku ve výši 50 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjistila a ověřila příjmy žalovaného, z ničeho však nevyplývá, že by jakýmkoli způsobem ověřovala odhadované měsíční výdaje žalovaného, a to přesto, že žalovaný tyto uváděl ve velmi nízké výši (4 800 Kč), když tyto výdaje měly být tvořeny jak výdaji na bydlení, tak výdaji na živobytí, tj. na jídlo, ošacení, léky apod. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla předmětnou zápůjčku ve výši 50 000 Kč přesto, že příjem žalovaného činil pouze 19 130 Kč. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena, když nebyla nijak ověřena skutečná výše měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaný nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na jeho majetek není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 8. 2022 jistinu ve výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 11 000 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 39 000 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci, když žalovanému bylo toto postoupení prokázáno doručením žaloby ve věci ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z., neboť oznámení o postoupení stejně jako předžalobní upomínka nebyly žalovanému zasílány na jím uvedenou adresu. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba, a to dne 21. 10. 2024 (když předžalobní výzva i oznámení o postoupení pohledávky byly žalovanému odeslány na neznámou adresu). Splatnost dluhu tak nastala dne 24. 10. 2024 (ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat 3 pracovní dny). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 12,75 %. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesní úspěch účastníků byl téměř stejný (žalobkyně měla úspěch v rozsahu 45,3 % a žalovaný v rozsahu 54,7 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).