5 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 21.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21.2.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 760,20 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3.10.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 19.5.2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 100 000 Kč v hotovosti, s tím, že tato měla být vrácena nejpozději dne 20.2.2022, k čemuž však nedošlo. Zápůjčka měla být vrácena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci, první splátka byla splatná dne 20.5.2021. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně urgovala vrácení zápůjčky dopisem ze dne 30.8.2022, který žalovanému doručovala jednak doporučenou poštou a jednak emailem. Žalobkyně také vyzvala žalovaného k uhrazení peněž předžalobní výzvou. Spolu s úhradou částky 100 000 Kč žádala také zákonný úrok z prodlení od 21.2.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 12.12.2022 s tím, že je pravdou, že si půjčil od žalobkyně částku 100 000 Kč, chtěl ji použít na získání hypotéky. Dne 22.5.2021 měl ale nehodu, musel v nemocnici zaplatit peníze, ze zápůjčky mu proto zbylo 80 000 Kč, které vrátil žalobkyni v místě bydliště v hotovosti, tak jak je uvedeno ve smlouvě. Potom po něm žalobkyně chtěla peníze vrátit a to i s úrokem. [příjmení] měl potvrzení o platbě, poslal zbylých 20 000 Kč na bankovní účet žalobkyně.

3. Podáním ze dne 31.1.2023 se žalobkyně vyjádřila k vyjádření žalovaného. Uvedla, že jí žalovaný na předmětnou zápůjčku nevrátil ničeho. Zápůjčka ze dne 19.5.2021 nebyla první zápůjčkou mezi žalobkyní a žalovaným, zaslaných 20 000 Kč na bankovní účet proto musela být splátka jiné zápůjčky. Popřela, že by jí žalovaný v hotovosti vrátil 80 000 Kč. Žalobkyně byla za žalovaným v nemocnici v době jeho úrazu, ví, že částka za ošetření a rehabilitaci činila právě 100 000 Kč, nadto ho v srpnu 2021 potkala v autobazaru, kde si žalovaný vybíral automobil. Žalovaný nikdy peníze ze sjednané zápůjčky žalobkyni nevrátil.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci má žalovaný na území České republiky bydliště, kam mu byly soudní zásilky řádně doručovány, což ostatně potvrdil sám při jednání soudu. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19.5.2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla finanční hotovost ve výši 100 000 Kč před podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč vždy k 20. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 20.5.2021 s tím, že celá zápůjčka bude uhrazena do 20.2.2022. Strany si sjednaly, že dluh bude vrácen v hotovosti v místě bydliště žalobkyně a pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dluh, je povinen uhradit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 5 spisu, shodná tvrzení účastníků/. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně dne 4.8.2021 a dne 9.10.2021 částku 10 000 Kč, celkem tedy částku 20 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č.l. 31, 43 a potvrzení o vkladu na č.l. 44, shodná tvrzení účastníků/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 30.8.2022 jednak prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a jednak emailem /viz předžalobní výzva na č.l. 6 a 7 spolu s podacím lístkem na č.l. 8 a sledováním zásilky na č.l. 9 Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě také prostřednictvím SMS zpráv dne 22.4.2022 a 20.9.2022 /SMS komunikace v systému ISAS/. Svědek [jméno] [příjmení], přítel žalobkyně, uvedl, že je v partnerském vztahu s žalobkyní od 10.2.2022, o zápůjčce pro žalovaného ví od žalobkyně, ví, že žalobkyně půjčila peníze žalovanému i v minulosti, ale nic bližšího neví, s žalobkyní se vždy bavil jen o vrácení 100 000 Kč. Neví nic o tom, že by žalovaný na dluh ze zápůjčky cokoli uhradil /svědecká výpověď při jednání dne 21.2.2023 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč s tím, že celý dluh měl být uhrazen do 20.2.2022. Jednotlivé splátky měly být hrazeny v hotovosti v místě bydliště žalobkyně. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením zápůjčky zákonné úroky z prodlení. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně částku 20 000 Kč ve dvou splátkách po 10 000 Kč dne 4.8.2021 a 9.10.2021.

7. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, neboť tato výpověď měla sloužit k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž skutečnost, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena ve znění předloženém soudu a že na jejím základě byla v hotovosti poskytnuta žalovanému částka 100 000 Kč, byla mezi účastníky od počátku nesporná.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 19.5.2021, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč, přičemž tato zápůjčka měla být uhrazena do 20.2.2022 v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce v hotovosti v místě bydliště žalobkyně. Žalovaný doložil, že na bankovní účet žalobkyně dne 4.8.2021 a 9.10.2021 převedl finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně nerozporovala skutečnost, že tato částka byla na její bankovní účet převedena, tvrdila ale, že se jednalo o splátky jiných zápůjček, které měla poskytnout žalovanému před zápůjčkou ze dne 19.5.2021. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že se jednalo o splátky jiných zápůjček, leželo na žalobkyni. Po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 21.2.2023 tato uvedla, že nemá další důkazy a má za to, že existenci dalších zápůjček prokazuje svědecký výslech pana [jméno] [příjmení]. Soud se s tímto názorem žalobkyně neztotožnil. Pan [příjmení] [příjmení] uvedl, že se stal partnerem žalobkyně 10.2.2022, tedy zhruba devět měsíců poté, co došlo k zápůjčce, jež je předmětem tohoto řízení. Fakticky svědek uvedl, že nemá žádné bližší informace ani o zápůjčce ze dne 19.5.2021 (kromě skutečnosti, že se jednalo o zápůjčku ve výši 100 000 Kč) ani o zápůjčkách předešlých, když pouze velmi vágně uvedl, že mu žalobkyně řekla o nějakých předešlých zápůjčkách bez konkrétních podrobností. Nelze přehlédnout, že ani žalobkyně sama tyto tvrzené předchozí zápůjčky nijak blíže nespecifikovala (datum sjednání, výše poskytnutých prostředků, způsob uzavření smluv). Za takovéto situace má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by prostředky ve výši 20 000 Kč, převedené žalovaným na její bankovní účet, představovaly splátky jiných zápůjček, je tedy nutné tyto prostředky považovat za splátky zápůjčky ze dne 19.5.2021. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že neuhrazení jakýchkoli splátek na zápůjčku ze dne 19.5.2021 vyplývá z SMS komunikace mezi účastníky, pak soud tomuto názoru nepřisvědčil. SMS komunikace, resp. zprávy zaslané žalobkyní žalovanému dne 22.4.2022 a 20.9.2022, jsou velmi obecné, žalobkyně jimi vyzývá žalovaného k vrácení peněz bez uvedení konkrétní částky aktuálního dluhu. Soud vzal zároveň v potaz skutečnost, že dle smlouvy měly být jednotlivé splátky zápůjčky ze dne 19.5.2021 spláceny v hotovosti v místě bydliště žalobkyně, pokud tedy žalovaný uhradil dvě splátky převodem na bankovní účet žalobkyně (přičemž skutečnost, že se jednalo o její účet, žalobkyně nerozporovala), neplnil svůj dluh řádně. Za situace, kdy ale žalobkyně bez zbytečného odkladu poté, kdy mohla zjistit, že žalovaný poukázal peněžité plnění na její účet (přestože měl plnit v hotovosti v místě jejího bydliště)), tyto peněžité prostředky žalovanému nevrátila, lze zásadně uzavřít, že jeho plnění akceptovala (k tomu srov. rozsudek NS ČR ze dne 16.1.2013, 31 Cdo 3065/2009, který lze aplikovat i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.). Soud tak vzal a prokázané, že žalovaný na svůj dluh dne 4.8.2021 a 9.10.2021 uhradil 20 000 Kč, a proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Ohledně zbývající části dluhu ve výši 80 000 Kč žalovaný sice tvrdil, že tuto také uhradil, a to v hotovosti v místě bydliště žalobkyně, ani po poučení soudem podle § 118 a odst. 3 o.s.ř. neoznačil žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, naopak uvedl, že žádný důkaz nemá. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno k prokázání toho, že dluh uhradil, leží na žalovaném, nelze než konstatovat, že v této části řízení žalovaný důkazní břemeno neunesl a proto nebylo prokázáno, že by žalobkyni 80 000 Kč uhradil. V této části tak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost příslušnou částku uhradit, a to se zákonným úrokem z prodlení, když splatnost dluhu ze zápůjčky nastala dne 20.2.2022 a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 760,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše 36 267 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 550 Kč za vypracování jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., když předžalobní výzva ze dne 30.8.2022 neobsahuje základní skutkový a právní rozbor, z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání ze dne 31.1.2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dne 21.2.2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21.2.2023 náhrada za 128 ujetých km v částce 1 190,56 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 840,56 Kč ve výši 5 426,52 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech zastoupení advokátem při další poradě s klientem dne 19.1.2023, když taková porada nebyla v řízení nijak prokázána. Zaplacení nákladů řízení soud uložil k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř. v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).