5 C 391/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Slovenska bytem Adresa žalovaného o 243 602,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 204 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 204 390 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 212,40 Kč, s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 241 486,40 Kč od 24. 7. 2024 do 17. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 241 486,40 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 096,40 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 789,48 Kč za období od 19. 4. 2024 do 23. 7. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % v částce 6 646 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 243 602,40 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 19. 7. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , číslo, prostřednictvím on-line platformy na internetových stránkách žalobkyně (, webová stránka, ), na základě které poskytla žalovanému částku 250 000 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 5 000 Kč v měsíčních splátkách po 4 561 Kč. Smlouva byla uzavřena zadáním jedinečného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS na telefonní číslo , tel. číslo, . Před uzavřením této smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, když od žalovaného zjistila příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 18 500 Kč měsíčně, na základě doložených listin byl jeho příjem verifikován na částku 25 222 Kč, při odečtení výdajů od příjmů žalobkyně vypočetla disponibilní příjem žalovaného na částku 6 722 Kč, pročež dospěla k závěru, že je schopen hradit poskytnutý úvěr s měsíční splátkou 4 189 Kč. Žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že žije ve sdíleném bydlení, nevyživuje žádné dítě. Dále žalobkyně žalovaného lustrovala v systémech BRKI, NRKI a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době jednání o uzavření smlouvy jeden dříve sjednaný závazek s měsíční splátkou 2 500 Kč a jeden závazek z kontokorentu se zbývající jistinou ve výši 2 484 Kč. Žalovanému byla peněžitá částka poskytnuta, žalovaný však řádně nehradil smluvené splátky počínaje květnem 2024. Ke dni 24. 7. 2024 byl proto úvěr zesplatněn. Žalobkyně je proto podle smlouvy oprávněna požadovat též úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každou opožděnou platbu. Ke dni zesplatnění tak žalovaný měl žalobkyni uhradit dlužnou jistinu ve výši 241 486,40 Kč, dlužný úrok ve výši 9 789,48 Kč, který zahrnuje i smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a pojistné ve výši 1 116 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvních úroků a úroků z prodlení do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, kde má spotřebitel bydliště. V dané věci žalobkyně uplatňuje právo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný v této smlouvě sdělil žalobkyni adresu bydliště v České republice, kterou má zároveň hlášenu i jako adresu trvalého pobytu v evidenci obyvatel, na tuto adresu mu jsou soudní zásilky doručovány. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána a na věc je třeba aplikovat české právo (§ 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně (pod obchodním označením služby , Anonymizováno, ) eviduje za žalovaným smlouvu ze dne 19. 7. 2023, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 250 000 Kč. Tuto měl žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, úrokem ve výši 15,49 % ročně vrátit v měsíčních splátkách po 4 561 Kč včetně pojistného. Na místě podpisu žalovaného je uveden SMS kód , Anonymizováno, /viz smlouvu o úvěru na č. l. 15 – 17, úvěrové podmínky na č. l. 8 – 11formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 - 14/. Žalobkyně dále ve svém systému eviduje odeslání uvedeného SMS kódu na telefonní číslo , tel. číslo, /viz potvrzení o zaslání potvrzovací SMS č. l. 24/. Žalobkyně eviduje k žalovanému informace o jeho osobním a majetkovém stavu, a to že je bezdětný, rozvedený, bydlí ve sdíleném ubytování, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s ověřeným čistým měsíčním příjmem 25 222 Kč. Měsíční výdaje eviduje ve výši 18 500 Kč /viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 18/. Žalobkyně měla před podpisem smlouvy k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného, jakož i potvrzení o jeho přechodném pobytu na území ČR /viz kopie OP na č. l. 45 – 46, kopie ŘP na č. l. 49, potvrzení o přechodném pobytu na č. l. 47 - 48/. Podle systému CNCB měl žalovaný úvěr z 13. 6. 2022 na částku 100 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 500 Kč a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč s variabilní měsíční splátkou. Žalovaný žádal dne 8. 11. 2022 o úvěr ve výši 100 000 Kč a dne 17. 7. 2023 o úvěr ve výši 350 000 Kč, obě žádosti byly odmítnuty /viz úvěrová zpráva č. l. 20 - 22/. Žalobkyně dále vycházela z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z nichž jsou zřejmé příjmy a výdaje, a to v měsíci dubnu 2023 příjmy ve výši 22 141 Kč a výdaje ve výši 30 574,62 Kč, v květnu 2023 příjmy ve výši 23 867 Kč a výdaje ve výši 38 738,27 Kč a v červnu 2023 příjmy ve výši 25 222 Kč a výdaje ve výši 31 003,24 Kč. Počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného ke dni 1. 4. 2023 činil – 2 896,80 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 38 - 44/. Žalobkyně žalovanému částku ve výši 250 000 Kč uhradila dne 19. 7. 2023 /viz potvrzení o vyplacení na č. l. 23, výpis z běžného účtu na č. l. 25/. Žalovaný uhradil celkem 45 610 Kč /viz splátkový kalendář č. l. 19/. Žalobkyně požadovala úhradu celé částky dopisem ze dne 24. 7. 2024, odeslaným následujícího dne a uloženým k vyzvednutí dne 29. 7. 2024 /viz předžalobní upomínka na č. l. 22, podací arch na č. l. 54, sledování zásilky na , webová stránka, /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně eviduje za žalovaným smlouvu ze dne 19. 7. 2023, která měla být žalovaným podepsána SMS kódem. Ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně v řízení neprokázala, že si žalovaný založil v aplikaci žalobkyně svůj personalizovaný a zabezpečený uživatelský profil a že v této aplikaci požádal o uzavření smlouvy, kterou podepsal zaslaným SMS kódem. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného zaslala dne 19. 7. 2023 částku ve výši 250 000 Kč, a proto lze předpokládat, že to byl právě žalovaný, kdo s žalobkyní komunikoval s žádostí o uzavření smlouvy o úvěru. Nebylo však prokázáno zadání SMS kódu ze strany žalovaného v personalizovaném a zabezpečeném uživatelském profilu, tj. potvrzení ze strany žalovaného, že souhlasí se zněním smlouvy, jak je předložena žalobkyní. Pokud jde o majetkové poměry žalovaného, žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání za měsíc červen 2023 z výpisu z účtu žalovaného. Z nich je zřejmé, že jeho příjmy za dva předcházející měsíce byly nižší, konkrétně v dubnu 2023 ve výši 22 141 Kč a v květnu 2023 ve výši 23 867 Kč. Výdaje žalovaného měsíčně dosahovaly částky cca 33 000 Kč. Žalovaný měl měsíčně splátky dříve poskytnutých úvěrů ve výši 2 500 Kč a ve variabilní výši, která nebyla žalobkyní zjištěna. Počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného ke dni 1. 4. 2023 činil – 2 896,80 Kč. Žalovaný splátky, jak byly smluveny, nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 45 610 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a následně požadovala vrácení celé dlužné částky do 2. 8. 2024. Zásilka byla pro žalovaného uložena a připravena k vyzvednutí dne 29. 7. 2024.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 250 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že žalovaný stvrdil svou vůli být vázán smlouvou předloženou v řízení žalobkyní. I kdyby však tato vůle žalovaného prokázána byla, nebylo prokázáno, že tuto částku žalobkyně poskytla poté, co dostatečně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. V řízení tak nebylo ani prokázáno, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného zejména z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného sice ověřila žalobkyně z výpisů z běžného účtu žalovaného, vyšla však z nejvyššího příjmu za rozhodné období (tj. za tři měsíce před poskytnutím úvěru) a nikoli z průměrného příjmu za toto období, který dosahoval cca 23 700 Kč měsíčně. V řízení pak nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však žalobkyně neposuzovala řádně výdaje žalovaného. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný měl již před poskytnutím úvěru finanční obtíže, které mu bránily hradit již existující závazky, natož závazky nově vzniknuvší. O tom svědčí zejména porovnání jeho měsíčních příjmů a výdajů, když měsíční výdaje ve třech měsících předcházejících poskytnutí prostředků ze strany žalobkyně převyšovaly příjmy žalovaného, a to významně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nesprávně vycházela z jeho měsíčních příjmů ve výši 25 222 Kč (ač správně jeho příjmy činily 23 700 Kč) a z jeho měsíčních výdajů ve výši 18 500 Kč (ač jeho výdaje činily 33 000 Kč). Žalobkyně pak k poskytnutí spotřebitelského úvěru přistoupila v okamžiku, kdy na základě jí zjištěných údajů byly vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, když zůstatek na jeho účtu byl záporný.

15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 19. 7. 2023 částku ve výši 250 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 45 610 Kč. Má tak povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 204 390 Kč, které představují jeho bezdůvodné obohacení, což ovšem neučinil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky byla předžalobní výzva, která se dostala do dispozice žalovaného dne 29. 7. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 2. 8. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 646 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 13 291,17 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 745 Kč a nákladů za cestovné ve výši 3 546,17 Kč za 484 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když ostatních nákladů nezastoupeného účastníka se žalobkyně při jednání výslovně vzdala. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).