5 C 393/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 738,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % ročně z částky 9 300 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 438,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 109,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 669,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 300 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 6. 2024, s úrokem ve výši 26,16 % ročně z částky 9 300 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 15. 12. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 738,20 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 28. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s částkou 12 561 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 544 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 567 Kč, splácet v 65 týdenních splátkách ve výši 348 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 8. 2023. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 28. 5. 2022. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 29. 4. 2024 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 28. 5. 2022. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výplatních pásek (03, 04/2022). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka ve společnosti , Anonymizováno, ., její měsíční příjem činí 35 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádost byla schválena.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 10. 1. 2025 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , hodnota, , dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč v hotovosti, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky v částce 10 611 Kč splácet v 65 týdenních splátkách ve výši 348 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 88 % ročně a RPSN ve výši 183,14 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzala. Strany si také sjednaly doplňkové pojištění s pojistným ve výši 1 950 Kč /viz smlouva na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky na č. l. 17 spisu, zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 18 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalované, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti LIDL a.s., kdy její měsíční příjem činí 35 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 15 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti, nemá bankovní účet a nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované měl být ověřen na základě výplatních pásek (03,04) /viz zákaznická karta na č. l. 15 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 700 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 4. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 20-22 spisu/. Žalované bylo dne 30. 5. 2024 zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 19 spisu, podací lístek na č. l. 24 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 29. 7. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 13. 8. 2024; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 29. 7. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 25-26 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 5. 2022 smlouvu o zápůjčce, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované téhož dne v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky v částce 10 611 Kč splácet v 65 týdenních splátkách ve výši 348 Kč. Strany si také sjednaly doplňkové pojištění s pojistným ve výši 1 950 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalované, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , Anonymizováno, , kdy její měsíční příjem činí 35 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 15 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má zápůjčku u jiné společnosti, nemá bankovní účet a nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované měl být ověřen na základě výplatních pásek (03,04). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 13. 8. 2024.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 28. 5. 2022 v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjistila a ověřila výši příjmů žalované, z ničeho však nevyplývá, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřovala odhadované měsíční výdaje žalované. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena, když nebyla nijak ověřena skutečná výše měsíčních výdajů žalované. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na její majetek není vedena exekuce, zda není vedena v insolvenčním rejstříku a podobně, ačkoliv žalovaná v žádosti uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 28. 5. 2022 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 700 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 9 300 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 30. 5. 2024, když do dispozice žalované se dostalo dne 3. 6. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, a.s. , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 13. 6. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 23,6 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).