5 C 397/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 44 277,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 277,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 44 277,36 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 8. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 44 277,36 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 14. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 44 277,36 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 6. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnutí peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , webová stránka, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy toto vedlo ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žádosti vyhověla. Následně mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi dotčenými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:V řízení bylo prokázáno, že dne 14. 2. 2024 byl v systému právní předchůdkyně žalobkyně vygenerován návrh smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný měl tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Úroková sazba měla činit 0,4026000 % denně a RPSN měla činit 146,949 %. Návrh smlouvy nebyl podepsán ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovaným /viz smlouva na č. l. 8 - 9 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy v systému CEPR, loan application info na č. l. 10 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 v souvislosti s dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2024 /viz smlouva o opakovaném postoupení pohledávek v systému CEPR, dodatek č. 2 ke smlouvě na č. l. 13 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č. l. 16 - 17 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 14 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 11. 7. 2024 /viz výzva k úhradě na č. l. 14 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 15 spisu, platební informace na č. l. 12 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 14. 2. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející. Žalobkyně ani v žalobě neuváděla, že by předmětná smlouva byla jakkoli žalovaným podepsána, ani že by žalovaný projevil vůli takovou smlouvu uzavřít. Žalobkyně pouze uvedla, že na základě žádosti žalovaného na webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Skutečnost, že by žalovaný tento návrh jakkoli akceptoval, pak žalobkyně ani netvrdila, natož aby ji prokazovala nějakými důkazy. Nebylo proto prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy není patrný žádný podpis.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č. l. 8 - 9, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před jejím uzavřením. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně tuto ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Dále uváděla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně však žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení nedoložila. Soud proto nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla porovnání příjmů a výdajů žalovaného, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a jakým způsobem je ověřila. Nelze tak uzavřít, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění splnila.

7. V neposlední řadě však soud nemá v řízení za prokázané, že skutečně došlo k jakémukoli čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytovány finanční prostředky z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Soud si dotazem na příslušný bankovní ústav ověřil, že bankovní účet žalobkyní uvedeného čísla byl veden na žalovaného /sdělení , právnická osoba, . na č. l. 26 spisu/. Z žádných žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by byly na daný účet jakékoli prostředky zaslány. Žalobkyně předložila k důkazu tabulku a sjetiny z interních systémů právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterých má čerpání prostředků vyplývat. Nejedná se ovšem o řádný výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, a z těchto důkazů není možné žádné odesílání prostředků na konkrétní bankovní účet dovodit. Nadto žalobkyně uváděla, že žalovanému byly na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 30 000 Kč zaslány pod variabilním symbolem , var. symbol, , k dotazu soudu banka, jež vedla předmětný bankovní účet pro žalovaného, sdělila, že pod tímto variabilním symbolem žádnou příchozí platbu ve výši 30 000 Kč v rozhodném období neeviduje /viz přehled čerpání na č. l. 11 spisu, external payout na č. l. 7 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 26 spisu /.

8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. V dané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou tvrzenou pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020, doplněnou dodatkem ze dne 18. 11. 2021, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi smluvními stranami došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy, a že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, jakékoliv finanční prostředky. Soud proto nemohl ve věci učinit závěr, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným skutečně vznikla, ať už z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).