5 C 398/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 83 128,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 79 585,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 585,07 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 543,60 Kč s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 79 585,07 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 79 585,07 Kč od 29. 9. 2023 do 10. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 79 585,07 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % v částce 2 806 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 29. 8. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 15. 1. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 83 128,67 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (číslo úvěru , číslo, ), na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 105 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a splatit včetně úroku ve výši 7,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 572 Kč, počínaje dnem 18. 3. 2021. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na základě akceptace návrhu smlouvy. Žalovaná úvěr čerpala, nehradila však sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 28. 9. 2023 za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě. Před poskytnutím úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 79 585,07 Kč, úroků a poplatků v celkové částce 3 543,6 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu ze dne 16. 12. 2022. Žalovaná na jistině uhradila celkem částku 25 414,93 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2024.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť tato se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná dne 20. 2. 2021 požádala o spotřebitelský úvěr, kdy právní předchůdkyně žalobkyně tento návrh dne 24. 2. 2021 akceptovala, čímž byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 105 000 Kč, kdy částka ve výši 104 065 Kč byla výlučně určená pro splacení dluhu žalované vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 11. 1. 2021. Částka ve výši 935 Kč pak činila neúčelově poskytnuté prostředky k převodu na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně v pravidelných 89 měsíčních splátkách ve výši 1 572 Kč vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 3. 2021. RPSN činila 8,41 %. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně, dle kterého byl za zaslání upomínky nebo výzvy účtován poplatek ve výši 500 Kč /viz návrh smlouvy na č. l. 11-15 spisu, akceptace návrhu na č. l. 16 spisu, sazebník poplatků v systému CEPR/. Uzavření smlouvy předcházela žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze strany žalované, ve které uvedla, že je svobodná, bydlí v pronájmu (2 členové domácnosti), je zaměstnána na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník/pracovník výroby/údržbář/mechanik/technik ve společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 18 986 Kč a její výdaje činí měsíčně 4 000 Kč (splátky dříve sjednaných úvěrů 3 000 Kč a kontokorentní úvěry 1 000 Kč) /viz návrh smlouvy na č. l. 11-15 spisu/. Souhrn všech výdajů žalované měl činit celkem 18 128 Kč (náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygiena, příp. alimenty). Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila údaje žalované v rejstříku BRKI, interních exekucích, interním black listu a insolvenčním rejstříku. Dále prověřila zamítnuté žádosti, interní platební morálku a provedla kontrolu OP. Neprovedla však kontrolu ARES a externích exekucí /viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 40 spisu/. Žalovaná v době žádosti o spotřebitelský úvěr pobírala měsíční mzdu od zaměstnavatele v listopadu 2020 ve výši 20 713 Kč, v prosinci 2020 ve výši 18 986 Kč a v lednu 2021 ve výši 15 672 Kč. Celkové příjmy žalované v listopadu 2020 činily 21 623 Kč a její výdaje 21 607,73 Kč, v prosinci 2020 příjmy činily 89 896 Kč a její výdaje 51 652,46 Kč a v lednu 2021 potom příjmy činily 45 295,30 Kč a její výdaje 76 194,50 Kč. Dne 9. 12. 2020 a dne 11. 1. 2021 byly na účet žalované připsány přídavky na dítě ve výši 910 Kč. Dne 15. 12. 2020 uhradila žalovaná částku ve výši 700 Kč označenou jako „inkaso úvěru/cena za vyřízení úvěru“ a téhož dne jí byla na účet připsána částka ve výši 70 000 Kč. Dále dne 11. 1. 2021 uhradila žalovaná částku ve výši 999 Kč označenou jako „inkaso úvěru/cena za vyřízení úvěru“ a téhož dne jí byla na účet připsána částka ve výši 28 713,30 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 41 - 44 a 46 - 48 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 2. 2021 žalované částku ve výši 105 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 8. 2023 k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 29. 9. 2023 a zůstatek úvěru ke dni 28. 9. 2023 zesplatnila /viz výpisy z úvěrového účtu na č. l. 22 - 25 spisu, stav úvěru v minulosti na č. l. 28 spisu, výpis z interní databáze na č. l. 51 spisu, poslední výzva na č. l. 26 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 27 spisu/. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2024 /viz výzva k zaplacení na č. l. 29 spisu, potvrzení o převzetí zásilky na č. l. 30 spisu/. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem částku ve výši 25 414,93 Kč /viz stav úvěru v minulosti na č. l. 28 spisu, žalobní tvrzení/. Pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o prodeji a koupi závodu ze dne 16. 12. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2023 /viz notářský zápis 101/2023 na č. l. 17 - 19 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 7 - 9 spisu, výpis z OR právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 10 spisu, oznámení o převodu na č. l. 20 - 21 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 24. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 105 000 Kč, kdy částka ve výši 104 065 Kč byla výlučně určená pro splacení dluhu žalované vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 11. 1. 2021. Částka ve výši 935 Kč pak činila neúčelově poskytnuté prostředky k převodu na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně v pravidelných 89 měsíčních splátkách ve výši 1 572 Kč vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 3. 2021. RPSN činila 8,41 %. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně, dle kterého byl za zaslání upomínky nebo výzvy účtován poplatek ve výši 500 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v pronájmu ve dvoučlenné domácnosti, je zaměstnána na dobu neurčitou jako dělník ve společnosti , Anonymizováno, a její výdaje činí 4 000 Kč (splátky dříve sjednaných úvěrů 3 000 Kč a kontokorentní úvěry 1 000 Kč). Měsíční příjem žalované měl činit 19 745 Kč a souhrn všech výdajů žalované měl činit celkem 18 128 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila údaje žalované v rejstříku BRKI, interních exekucích, interním black listu a insolvenčním rejstříku. Dále prověřila zamítnuté žádosti, interní platební morálku a provedla kontrolu OP. Neprovedla však kontrolu externích exekucí. Žalovaná pobírala průměrnou měsíční mzdu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru ve výši 18 457 Kč [(20 713 + 18 986 Kč + 15 672 Kč) : 3], její celkové příjmy v listopadu 2020 činily 21 623 Kč a její výdaje 21 607,73 Kč, v prosinci 2020 příjmy činily 89 896 Kč (při započítání dalšího poskytnutého úvěru ve výši 70 000 Kč ze dne 15. 12. 2020) a její výdaje 51 652,46 Kč a v lednu 2021 potom příjmy činily 45 295,30 Kč (při započítání dalšího poskytnutého úvěru ve výši 28 713,30 Kč ze dne 11. 1. 2021) a její výdaje 76 194,50 Kč. Žalovaná měla v době žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyživovací povinnost ke svému nezletilému dítěti. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 2. 2021 žalované částku ve výši 105 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 8. 2023 k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 29. 9. 2023 a zůstatek úvěru ke dni 28. 9. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2024. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem částku ve výši 25 414,93 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o prodeji a koupi závodu ze dne 16. 12. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 4. 2023. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než uváděla žalobkyně.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 24. 2. 2021 žalované částku ve výši 105 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 105 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě pouze zjistila od žalované výši jejích měsíčních příjmů (ve výši 19 745 Kč měsíčně) a výši jejích měsíčních výdajů (v celkové výši 21 158 Kč), tyto však nijak neověřovala, ač je na první pohled zřejmé, že žalovanou uváděné výdaje její tvrzené příjmy převyšují, a to i po zohlednění konsolidace dříve sjednaného úvěru, kdy s novou výší splátek by měsíční výdaje žalované činily právě 19 745 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně však ani měsíční příjmy ani její výdaje nijak dále neověřovala, přestože měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, ze kterých vyplývá, že její průměrný měsíční příjem činil částku 18 457 Kč a její měsíční výdaje měsíční příjmy překračovaly (v některých měsících i velmi výrazně). Nadto je zřejmé, že žalované byl jak v měsíci prosinci 2020, tak v lednu 2021 poskytnut nový spotřebitelský úvěr, jejich splátky však nebyly v měsíčních výdajích žalované nijak zohledněny. Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti potom vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla ověření skutečnosti, zda na majetek žalované není vedena exekuce, pouze v interní databázi a nikoli v centrální evidenci exekucí. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání skutečných příjmů a výdajů spotřebitele (tedy ověřených příjmů a výdajů a nikoli tedy pouze těch zjištěných od spotřebitele), a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalované, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalované zjistit. Kdyby takto postupovala, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná je schopna nový úvěr splácet, neboť se její výdaje rovnaly příjmům, či je dokonce přesahovaly. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně poukazovala na to, že úvěr byl poskytnut žalované ke konsolidaci dříve poskytnutého úvěru, k tomu soud uvádí, že to, že je úvěr poskytnut ke konsolidaci dříve poskytnutého úvěru, nezbavuje právní předchůdkyni žalobkyně povinnosti před jeho poskytnutím zkoumat úvěruschopnost žalované. Také nelze přehlédnout, že žalovaná měla v době podání žádosti o spotřebitelský úvěr vyživovací povinnost minimálně k jednomu nezletilému dítěti, když pobírala příspěvek na dítě. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaná splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradila, sama o sobě neprokazuje, že byla schopna úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo právě o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 2. 2021 jistinu ve výši 105 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 25 414,93 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 79 585,07 Kč. Na základě smlouvy o prodeji a koupi závodu ze dne 16. 12. 2022 vstoupila žalobkyně do práv a povinností právní předchůdkyně žalobkyně, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 23. 5. 2024, která byla žalované doručena dne 6. 6. 2024 (viz potvrzení o převzetí na č. l. 30 spisu). Splatnost dluhu nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat tři dny, dne 10. 6. 2024, když třetí den připadl na neděli. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 806 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše 4 526 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 326 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba, příprava účasti na jednání, účast na jednání). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).