5 C 421/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 032 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacenía) částky 6 688 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 100,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 757,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 549,02 Kč od 28. 9. 2023 do 28. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 049,02 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 5 549,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částky 2 844 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 276,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 227,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 549,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 549,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 20. 9. 2024 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 10. 3. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 13 032 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 9. 1. 2013 smlouvu o půjčce č. , číslo, (dále jen „smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 688 Kč v 60 týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po 245 Kč. Poslední splátka byla stanovena na den 5. 3. 2014. Poplatek sestával jednak ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 022 Kč, jednak z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 520 Kč a jednak z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední příslušnou splátku zaplatila dne 22. 5. 2013. Celkem na svůj dluh od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatila 4 500 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 5 549,02 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 4 638,98 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 5 549,02 Kč, který byl za období od 6. 3. 2014 do 27. 9. 2023 vyčíslen na částku 10 757,41 Kč, a dále od 28. 9. 2023 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 549,02 Kč, který byl za období od 30. 5. 2013 do 27. 9. 2023 vyčíslen na částku 4 100,06 Kč, a dále od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 5. 2012 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 8 360 Kč, v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 19. 8. 2013. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila 15 516 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 29. 6. 2013 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 1 549,02 Kč a na dlužném poplatku částku 1 294,98 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 21 % ročně z částky 1 549,02 Kč, který byl za období od 17. 12. 2013 do 27. 9. 2023 vyčíslen na částku 3 227,64 Kč, a dále od 28. 9. 2023 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 549,02 Kč, který byl za období od 27. 8. 2013 do 27. 9. 2023 vyčíslen na částku 1 276,06 Kč, a dále od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluhy z uvedených smluv neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaná žalovaná se nedostavila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 9. 1. 2013 smlouvu o půjčce č. , číslo, , včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 688 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně z částky 5 549,02 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 520 Kč a poplatek ve výši 4 146 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaná se tedy zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 688 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 245 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí částky 8 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 14 spisu, smluvní podmínky na č.l. 15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila od žalované, že žije s rodiči, je zaměstnána jako sekretářka s čistou mzdou ve výši 20 000 Kč. Výdaje žalované měly tvořit nájem ve výši 4 800 Kč, náklady na telefon 300 Kč, splátky dříve poskytnutých půjček ve výši 2 755 Kč a výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek /viz karta zákazníka na č. l. 16 spisu/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 4 500 Kč /viz přehled plateb na č. l. 48 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem odeslaným dne 29. 9. 2023. V dopise byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dní od doručení dopisu /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické databázi soudu CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 - 23, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 včetně poštovního podacího archu na č. l. 24/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024/viz předžalobní výzva na č. l. 17-18 včetně podacího lístku na č. l. 19/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. S ohledem na okamžik uzavření smlouvy o půjčce soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), posuzoval řešenou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.; dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle ust. § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužných částek, nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013 (dále jen „nařízení vlády č. 142/1994 Sb.“), podle jehož ust. § 1 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

13. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávek byla dle ust. § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze smlouvy ze dne 9. 1. 2013 postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení této pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva o půjčce ze dne 9. 1. 2013, která je zároveň spotřebitelským úvěrem, sjednána platně a proto zkoumal, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjistila a ověřila výši příjmů žalované, z ničeho však nevyplývá, že by jakýmkoli způsobem ověřovala její odhadované měsíční výdaje. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena, když nebyla nijak ověřena skutečná výše měsíčních výdajů žalované. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na její majetek není vedena exekuce, zda není vedena v insolvenčním rejstříku a podobně. V tomto směru tak nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Soud proto posoudil shora uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. K námitce žalobkyně, že neprokázání splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, nezpůsobuje neplatnost smlouvy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že přestože zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 výslovně neuváděl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako sankci za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 1 tohoto zákona, je na místě ji dovodit z § 39 občanského zákoníku, když se jedná o jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.

18. Pokud se jedná o tvrzený nárok žalobkyně ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 5. 5. 2012, pak zde nezbývá než konstatovat, že žalobkyně ohledně existence tohoto nároku nedoložila žádný důkaz. Soud chtěl v tomto směru poučit žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při nařízeném soudním jednání, žalobkyně se však tím, že se z jednání omluvila a žádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti, práva na toto poučení vzdala. Soud tak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ani to, že by před jejím uzavřením zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně cokoli žalované vyplatila. V této části tak soud žalobu zcela zamítl.

19. Podle ustanovení § 451 obč. zák. je majetkový prospěch získaný plněním z neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením a každá ze stran byla dle § 457 obč. zák. povinna vrátit druhé straně vše, co podle ní dostala. V případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, může se strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a 457 obč. zák. představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz např. zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975 sp. zn. Cpj 34/74 publikovaná pod číslem 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). V daném případě soud uzavřel, že žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila v částce 3 500 Kč, když z poskytnutých 8 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně vrátila pouze 4 500 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává ve smyslu ust. § 563 občanského zákoníku výzvou ke splacení ze strany věřitele, v dané věci právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne 20. 8. 2024, který byl žalované téhož dne odeslán, do dispozice žalované se dostal dne 23. 8. 2024, splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala dne 28. 8. 2024 a ode dne následujícího má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky 3 500 Kč podle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši, v jaké je požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.