5 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 49 444,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 808,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 808,25 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 636,15 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 051,29 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 051,29 Kč od 1. 3. 2024 do 7. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 243,04 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 14 808,25 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 19. 3. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 49 444,40 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však částku 500 Kč, a to v období od 17. dne v měsíci do posledního pracovního dne v měsíci od následujícího měsíce, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a splatit včetně úroku s pohyblivou výší, která ke dni podpisu smlouvy byla ve výši 23,76 % ročně a dále s pojištěním úvěru s měsíční výší úhrady pojistného ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaná úvěr čerpala, nehradila však sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 7. 11. 2024 za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě. Před poskytnutím úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, když tato v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem činí 25 000 Kč a její výdaje činí 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila měsíční výdaje žalované na 12 000 Kč, když zohlednila splátky dříve poskytnutého úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně a svůj statistický model. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 14 808,25 Kč, úroků a poplatků v celkové částce 34 636,15 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k 1. 11. 2023. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 83 261,25 Kč a celkem uhradila částku 68 453 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2024.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 10. 2020 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníků právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy od 17. dne v měsíci do posledního pracovního dne v měsíci, následující po měsíci, kdy byl poprvé úvěr čerpán. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně/viz žádost o revolvingový úvěr na č. l. 8 - 11 spisu, sazebník poplatků na č. l. 19 spisu, informace o produktu, na č. l. 26, produktové podmínky v systému CEPR/. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnána jako technický a odborný pracovník u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 25 000 Kč a její výdaje činí měsíčně 8 000 Kč (splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 3 000 Kč a náklady na domácnost ve výši 5 000 Kč) /viz žádost o revolvingový úvěr na č. l. 8 - 11 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem ze dne 17. 1. 2024 k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru /viz výpisy účtu v systému CEPR, transakce na úvěrovém účtu na č. l. 12 - 15 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 21 - 22 spisu/. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 23 spisu s kopií, doručenky na č. l. 24 - 25 spisu/. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 83 261,25 Kč a celkem uhradila částku 68 453 Kč /viz transakce na úvěrovém účtu na č. l. 12 – 15 spisu, podklady pro soudní řízení na č. l. 18 spisu, přehled poplatků a pokut na č. l. 20 spisu. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 11. 2023 /viz výpis notářského zápisu , Anonymizováno, v systému CEPR, oznámení o postoupení na č. l. 16 - 17 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 10. 2020 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníků právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy od 17. dne v měsíci do posledního pracovního dne v měsíci, následující po měsíci, kdy byl poprvé úvěr čerpán. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnána jako technický a odborný pracovník u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 25 000 Kč a její výdaje činí měsíčně 8 000 Kč (splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 3 000 Kč a náklady na domácnost ve výši 5 000 Kč). Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2024. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 83 261,25 Kč a celkem uhradila částku 68 453 Kč Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 11. 2023. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než uváděla žalobkyně.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalované pouze zjistila z žádosti o revolvingový úvěr, a to tvrzený příjem ve výši 25 000 Kč a tvrzené měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč (5 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč splátky dříve sjednaných úvěrů). V řízení však nebylo prokázáno, že by jakkoli údaje uváděné žalovanou ověřila, např. předložením výpisů z bankovního účtu, nájemní smlouvy apod., a to za situace, kdy žalovaná uváděla své měsíční výdaje velmi nízké. Při zjišťování výdajů žalované navíc nepostupovala právní předchůdkyně žalobkyně správně, když pouze zjistila její výdaje na bydlení a splátky dříve sjednaných úvěrů, ostatní měsíční výdaje (např. výdaje na jídlo, léky apod.) nijak nezjišťovala a sama na základě statistických údajů tyto výdaje odhadla. K tomu nutno dodat, že údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 83 261,25 Kč (celková částka čerpaná na základě uvedené smlouvy), proto byla žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Jelikož žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 68 453 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 14 808,25 Kč. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 23. 10. 2024, která se do dispozice žalované dostala dne 24. 10. 2024 (viz doručenka na č. l. 24 spisu). Splatnost dluhu nastala dle textu této výzvy dne 7. 11. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.