5 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřina Šídová ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 287,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 287,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 575,93 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 14 987,40 Kč od 26.8.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 419,47 Kč od 7.6.2022 do 25.8.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 287,40 Kč od 26.8.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 25.8.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 287,40 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 11.7.2013 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, když byla posouzena jeho příjmová i výdajová stránka, bylo nahlédnuto do externích registrů. Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, účinnou se stal okamžikem prvního čerpání prostředků prostřednictvím úvěrové karty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle úvěrových podmínek či sazebníku poplatků a odměn, z poskytnutého úvěru byly žalovanému účtovány poplatky dle Sazebníku poplatků. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 72 560,51 Kč a uhradil částku 90 356,31 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 23.5.2022 zesplatnila, žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 23.5.2022. Žalovanému také byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Žalovanou částku ve výši 16 287,40 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 14 987,40 Kč, poplatky ve výši 140 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 760 Kč, příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 2 575,93 Kč, dále úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 14 987,40 Kč od 26.8.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 419,47 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 16 287,40 Kč od 26.8. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný při jednání dne 21.3.2023 uvedl, že ví, že si sjednal úvěr, měl dostatečný příjem, když měl invalidní důchod a zároveň pracoval na plný úvazek. Nepamatuje si, že by žalobkyně požadovala údaje o jeho měsíčních výdajích, ani že by je nějak ověřovala. Do problémů se splácením se dostal v době, kdy mu začaly zdravotní problémy - má nádor na páteři, je po chemoterapii, v prosinci dostal infarkt, ztratil tak příjem a v současné době již nebude schopen pracovat na plný úvazek.

3. K jednání konanému dne 21.3.2023 se nedostavila žalobkyně, jež se řádně omluvila a nežádala o odročení jednání, soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16.7.2013 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] přičemž smlouva o revolvingovém úvěru se měla stát účinnou teprve aktivací úvěrové karty. Součástí smluv byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků a odměn /smlouvy na č.l. 17, úvěrové podmínky v systému [příjmení], audio záznamy v systému CEPR/. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 3.9.2014 /kalendář čerpání, splátek a úhrad v systému CEPR/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný bydlí v družstevním bytě, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem činí 27 467 Kč, příjem partnera činí 17 000 Kč, ostatním společnostem na jiných úvěrech splácí 6 800 Kč, splátky žalobkyni na další úvěry činí 3 273 Kč, jako další měsíční výdaje žalovaného započetla 2 x životní minimum ve výši 2 400 Kč, 1 x životní minimu na vyživované dítě ve výši 2 140 Kč, měsíční náklady domácnosti na bydlení dle dat ČSÚ ve výši 5 361 Kč a splátku schváleného úvěru ve výši 600 Kč. Celkové příjmy žalovaného tak měly dosahovat výše 35 967 Kč (když byl započten celý příjem žalovaného a jedna polovina příjmu jeho manželky), celkové výdaje výše 22 974 Kč, žalovaný tak měl mít použitelný příjem ve výši 12 993 Kč /úvěrová karta na č.l. 35-36 Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 7 existujících splátkových závazků a 1 existující závazek z kreditní karty, 1 existující závazek z revolvingového úvěru a 1 existující závazek z kontokorentního úvěru, přičemž celková měsíční splátka těchto závazků činila 14 871 Kč bez započtení splátek z kreditní karty, revolvingového a kontokorentního úvěru, jejichž měsíční výše je variabilní /úvěrová zpráva na č.l. 46 - 54 měl ke dni účinnosti smlouvy o revolvingovém úvěru 9 existujících splátkových závazků, 2 existující závazky z revolvingového úvěru a 1 existující závazek z kontokorentního úvěru, přičemž jejich celková měsíční splátka činila 26 906 Kč bez započtení splátek z kontokorentního úvěru, jehož měsíční výše je variabilní /úvěrová zpráva na č.l. 37 - 45 Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 23.5.2022 a předžalobní výzvou ze dne 17.6.2022 /dopis ze dně 23.5.2022 na č.l. 18 spolu s poštovním podacím archem na č.l. 19, předžalobní výzva na č.l. 20 s poštovním podacím archem na č.l. 21 Žalovaný celkem čerpal za trvání úvěrového vztahu částku 72 560,51 Kč a hradil částku 90 356,31 Kč/kalend čerpání, splátek a úhrad v systém CEPR/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16.7.2013 smlouvu o revolvingovém úvěru, jež se stala účinnou ke dni 3.9.2014, na základě které mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce 15 000 Kč, a to i opakovaně, přičemž měl povinnost tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle úvěrových podmínek a sazebníku poplatků a odměn. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 72 560,51 Kč a uhradil částku 90 356,31 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaný bydlí v družstevním bytě, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem činí 27 467 Kč, příjem partnera činí 17 000 Kč, ostatním společnostem na jiných úvěrech splácí 6 800 Kč, splátky žalobkyni na další úvěry činí 3 273 Kč, jako další měsíční výdaje žalovaného započetla 2 x životní minimum ve výši 2 400 Kč, 1 x životní minimu na vyživované dítě ve výši 2 140 Kč, měsíční náklady domácnosti na bydlení dle dat ČSÚ ve výši 5 361 Kč a splátku schváleného úvěru ve výši 600 Kč. Celkové příjmy žalovaného tak měly dosahovat výše 35 967 Kč (když byl započten celý příjem žalovaného a jedna polovina příjmu jeho manželky), celkové výdaje výše 22 974 Kč, žalovaný tak měl mít použitelný příjem ve výši 12 993 Kč. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 7 existujících splátkových závazků a 1 existující závazek z kreditní karty, 1 existující závazek z revolvingového úvěru a 1 existující závazek z kontokorentního úvěru, přičemž celková měsíční splátka těchto závazků činila 14 871 Kč bez započtení splátek z kreditní karty, revolvingového a kontokorentního úvěru, jejichž měsíční výše je variabilní. Žalovaný měl ke dni účinnosti smlouvy o revolvingovém úvěru 9 existujících splátkových závazků, 2 existující závazky z revolvingového úvěru a 1 existující závazek z kontokorentního úvěru, přičemž jejich celková měsíční splátka činila 26 906 Kč bez započtení splátek z kontokorentního úvěru, jehož měsíční výše je variabilní. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 23.5.2022 a předžalobní výzvou ze dne 17.6.2022.

6. S ohledem na okamžik uzavření smlouvy o úvěru (dne 16.7.2013) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), posuzoval řešenou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obch. zák.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle ustanovení § 9 odst. zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

12. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány nebyly, nadto i v otázce stanovení výše měsíčních příjmů domácnosti žalovaného postupovala žalobkyně nesprávným způsobem, jak bude uvedeno dále. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 27 467 Kč, tento nijak neověřila, když při telefonickém hovoru se zaměstnavatelem žalovaném zjišťovala pouze existenci pracovního poměru na dobu neurčitou a skutečnost, zda žalovaný není na neschopence. Dále připočetla žalobkyně polovinu výše příjmů manželky žalovaného ve výši 8 500 Kč. Soud nezjistil, na základě jaké úvahy tak žalobkyně učinila, pokud by totiž chtěla posoudit úvěruschopnost žalovaného v rámci celé jeho domácnosti, musela by přičíst příjem manželky v celé výši a následně zjišťovat také výdaje celé domácnosti, to ale neudělala, když měsíční výdaje domácnosti nezkoumala vůbec, sama do žádosti vyplnila na každou osobu v domácnosti (2 dospělí a jedno dítě) životní minimum jako měsíční výdaj, když životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží individuální potřeby a nároky toho kterého jedince, a výdaj domácnosti na bydlení ve výši 5 361 Kč dle dat ČSÚ, přičemž tento údaj nelze nijak ověřit. Dále žalobkyně zohlednila splátky žalovaného na další úvěry jiným společnostem ve výši 6 800 Kč a splátky úvěrů poskytnutých žalobkyní ve výši 3 273 Kč, když ale skutečnost, zda nemají také ostatní členové domácnosti žalovaného splátky úvěrů, nijak nezjišťovala. Soud netvrdí, že je nutné zjišťovat výdaje i ostatních členů domácnosti, ale pokud žalobkyně chtěla posuzovat úvěruschopnost pouze žalovaného, pak měla vycházet pouze z jeho příjmů a pouze z jeho výdajů, pokud chtěla posuzovat žalovaného v rámci celé domácnosti, pak měla vzít v úvahu veškeré příjmy domácnosti a její veškeré výdaje, nelze ale obě metody kombinovat a jednotlivé údaje používat podle toho, jak se to žalobkyni při zkoumání úvěruschopnosti hodí. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně pracovala s výdaji na další splátky úvěru s nesprávnými daty. V době podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru měl žalovaný výdaje na splátky dalších úvěrů, a to včetně těch poskytnutých žalobkyní, ve výši 14 871 Kč měsíčně, a nikoli žalobkyní uváděných 10 073 Kč (6 800 Kč u jiných společností a 3 273 Kč u žalobkyně), a to bez započtení splátek z kreditní karty, revolvingového a kontokorentního úvěru, jejichž měsíční výše je variabilní. To ale neznamená, že žalovaný na tyto úvěry nic nesplácel, bylo na žalobkyni, aby si výši splátek těchto úvěrů od žalovaného zjistila. V době účinnosti předmětné smlouvy pak měl žalovaný výdaje na splátky úvěrů ve výši 26 906 Kč bez započtení splátek z kontokorentního úvěru, Je zcela zřejmé, že při příjmu 27 467 Kč měsíčně nemohl být žalovaný schopen splácet jakýkoli další úvěr. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, a na smlouvu uzavřenou za této situace mezi žalobkyní a žalovaným dne 16.7.2013 je třeba pohlížet jako na absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99).

18. Podle ustanovení § 451 obč. zák. je majetkový prospěch získaný plněním z neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením a každá ze stran byla dle § 457 obč. zák. povinna vrátit druhé straně vše, co podle ní dostala. V případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, může se strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a 457 obč. zák. představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz např. zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975 sp. zn. Cpj 34 publikovaná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy celkem částku ve výši 72 560,51 Kč, žalovaný na základě této smlouvy žalobkyni uhradil celkem 90 356,31 Kč, tudíž svou povinnost k vrácení bezdůvodného obohacení již zcela splnil. Soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady představují paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon ve věci (účast na jednání dne 21.3.2023) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.