5 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 626,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 25 146,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 146,42 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení,b) částku 1 645,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 645,72 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení,a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 834,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 612,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 980,72 Kč od 26. 6. 2024 do 12. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 834,30 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 146,42 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 780,72 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % v částce 3 610 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek k rukám zástupce žalobkyně, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2024 a doplněnou podáními doručenými soudu dne 5. 3. 2025 a 24. 3. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 626,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 29. 1. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné podmínky banky, úrokový lístek banky a sazebník banky, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový limit ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jednou v průběhu 180 dnů čerpání , Anonymizováno, , že bude mít minimální kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a také že nepřekročí výši poskytnutého limitu. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však porušil závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a debetní zůstatek ve výši 28 124,42 Kč převedla z běžného účtu žalovaného dne 12. 7. 2023 na nový úvěrový účet č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně umožnila žalovanému splacení dluhu ve splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dluh ke dni 8. 1. 2024 zesplatnila. Pohledávka byla s účinností ke dni 21. 6. 2024 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 12. 7. 2024 Žalobkyně požaduje úhradu jistiny ve výši 25 780,72 Kč, poplatku a smluvní pokutě ve výši 1 200 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 612,12 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 980,72 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení a dále úrok z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 780,72 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala úhradu nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 1 645,72 Kč, který vznikl po zrušení poskytování kontokorentního úvěru. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání dne 11. 3. 2025 tak, že si na žalobou uplatněný dluh nepamatuje, pokud soud dospěje k závěru, že má nějaký dluh, pak navrhuje, aby mu ho umožnil splácet v měsíčních splátkách po maximálně 2 000 Kč. Je nezaměstnaný od prosince 2024, když s ním byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době, pracoval jako řidič se mzdou 20 000 Kč čistého, nepobírá žádné dávky. Má 3 nezletilé děti, jeho manželka je na rodičovské dovolené. Na nájemném hradí 12 500 Kč, na zálohách na elektřinu 6 000 Kč. Manželka má rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč měsíčně, finančně jim vypomáhá širší rodina. Žalovaný má ještě další úvěry, jejich měsíční splátky činí celkem 1 500 Kč měsíčně.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 29. 1. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně mj. zavázala vést žalovanému běžný účet s tím, že žalovaný bude mít přístup ke službám sjednaným v dispozicích. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě, všeobecné podmínky banky, úrokový lístek banky a sazebník banky včetně smluvních podmínek /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 14 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, sazebník v systému CEPR/. Dne 8. 6. 2012 právní předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaným o sjednání kontokorentního úvěru na běžném účtu s povoleným limitem ve výši 10 000 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v té době měl činit cca 13 781 Kč /viz standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 42 – 43 spisu, čestné prohlášení o zasílání mzdy na č. l. 44 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 45 – 46 spisu/. Ode dne 21. 10. 2015 poskytla právní předchůdkyně žalovanému kontokorentní úvěr na běžném účtu s výší povoleného limitu 24 000 Kč, žalovaný se zavázal mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu, splácet jej spolu s úrokem ve výši 21,99 % a nepřekročit povolená limit s tím, že překročí-li jej, bude mu účtován sankční poplatek a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou, jejíž výši banka zveřejňuje /viz smlouva o bankovních produktech a službách na č. l. 14 spisu, dispozice ke smlouvě na č. l. 15 spisu/. Žalovaný překročil povolený limit čerpání úvěru, když čerpal úvěr do výše 28 124,42 Kč, právní předchůdkyně proto debetní zůstatek z běžného účtu dne 12. 7. 2023 převedla na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem částku 2 978 Kč, další splátky již neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 8. 1. 2024 /viz výpis z úvěrového účtu v systému CEPR, oznámení o zesplatnění na č. l. 16 spisu, platební historie na č. l. 47 spisu/. Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného zůstatku na svém běžném účtu, a to ve výši 1 645,72 Kč ke dni 30. 11. 2023 /výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 54 – 57 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 19. 6. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 21. 6. 2024, kterou byly pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupeny na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem odeslaným dne 12. 7. 2024 /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 19 – 23 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24 – 26 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 s podacím lístkem na č. l. 27, potvrzení o úhradě na č. l. 18 spisu, výpis z OR na č. l. 13/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou dne 27. 9. 2024/viz předžalobní výzva na č. l. 28-29 s podacím lístkem na č. l. 30/. Žalovaný je v současné době nezaměstnaný, má tři nezletilé děti, na nájemném hradí měsíčně částku 13 000 Kč, má dříve sjednaný úvěr, na kterém měsíčně splácí 1 346 Kč /viz nájemní smlouvu na č. l. 58 – 60 spisu, dohoda o rozvázání pracovního poměru na č. l. 61 spisu, informace o smlouvě na č. l. 62 spisu, vyčíslení dluhu na č. l. 63 spisu, oddací list a rodné list dětí na č. l. 64 – 69 spisu/.

4. S ohledem na okamžik uzavření smlouvy soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), posuzoval řešenou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

5. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 708 odst. 1 a 2 obch. zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.

7. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávek byly dle ust. § 1879 a násl. o. z. pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

16. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které vedla právní předchůdkyně žalovanému běžný účet. Možnou součástí takové smlouvy byly i další služby, které však měly být sjednány v jednotlivých dispozicích (dodatcích) smlouvy. Z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně v roce 2012, konkrétně 8. 6. 2012, jednala s žalovaným o sjednání dispozice, jejímž předmětem mělo být poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu s povoleným limitem ve výši 10 000 Kč, uzavření takového dodatku však nebylo žalobkyní ani tvrzeno, natož prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavřením dispozice, na základě které mu byl zřízen kontokorentní úvěr s povoleným limitem ve výši 24 000 Kč, a to dne 18. 3. 2019. Soud ovšem na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že ke sjednání takové dispozice muselo dojít již dne 21. 10. 2015, jak vyplývá ze znění dispozice z 18. 3. 2019. Bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním takové dispozice, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, posoudit schopnost žalovaného takový úvěr splácet dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, a to i v případě, že by byla již dříve sjednána smlouva o kontokorentním úvěru s nižším povoleným limitem, neboť povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je vázána také na významné navýšení výše spotřebitelského úvěru. Soud vyzval žalobkyni, aby doložila, že její právní předchůdkyně svou povinnost splnila, žalobkyně však doložila dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti pouze ke smlouvě z 8. 6. 2012, ke smlouvě ze dne 21. 10. 2015 nedoložila ničeho. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud shora uvedenou smlouvu dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že přestože zákon o spotřebitelském úvěru výslovně neuváděl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako sankci za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 1 tohoto zákona, je na místě ji dovodit z § 39 občanského zákoníku, když se jedná o jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 28 124,42 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu. Žalovaný tak měl povinnost právní předchůdkyni žalobkyně toto plnění vydat, neboť se jedná o částku, o kterou se bezdůvodně obohatil. Žalovaný však uhradil pouze 2 978 Kč, zůstává mu tak dluh ve výši 25 146,42 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva, která byla odeslána dne 27. 9. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostala dne 2. 10. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh do 12. 10. 2024. Ode dne následujícího je tedy žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 12,75 %. Pokud se týká druhého žalobou uplatněného nároku na úhradu částky 1 645,72 Kč, jež představovala nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného, soud v této části žalobě zcela vyhověl, když bylo povinností žalovaného hradit bance sjednané poplatky za poskytované služby, což žalovaný nečinil, když neměl dostatečné množství peněžních prostředků na svém účtu, čímž se dostal do záporného zůstatku, který je povinen uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Soud se dále k požadavku žalovaného zabýval otázkou délky lhůty k plnění. Žalobkyně s prodloužením této tzv. pariční lhůty vyjádřila souhlas, když uvedla, že je pro ni akceptovatelné, aby žalovaný svůj dluh hradil po 1 500 Kč měsíčně. Soud na základě uvedených skutečností, které žalovaný uvedl ke svojí současné finanční situaci, uzavřel, že je na místě stanovit možnost dobrodiní splátek, a to v takovém rozsahu, aby nárok žalobkyně byl v přiměřené lhůtě uspokojen. Soud v daném případě stanovil povinnost žalovanému uhradit ve výroku tohoto rozsudku uvedenou částku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. K problematice tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovaného uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

18. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, smluvní pokuty a další poplatky, jakož ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 610 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše 10 028,55 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 626,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění, z částky 300 Kč za sepsání žaloby a z částky 2 x 2 260 Kč za účast na jednání soudu dne 11. 3. 2025 a dne 22. 4. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 3. 2025 částka 211,51 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km (, adresa, a zpět) v částce 634,55 Kč, neboť se žalobkyně tento den účastnila tří jednání u téhož soudu (35,8 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši 200 Kč představující jednu třetinu náhrady v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 4. 2025 částku 158,64 Kč představující jednu čtvrtinu z náhrady za 84 ujetých km (, adresa, a zpět) v částce 634,55 Kč, neboť se žalobkyně tento den účastnila čtyř jednání u téhož soudu (35,8 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času ve výši 150 Kč představující jednu čtvrtinu náhrady v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 489,53 Kč. Také jejich zaplacení umožnil soud žalovanému v měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za sepsání doplnění žaloby ze dne 5. 3. 2025, neboť skutečnosti zde tvrzené mohly a měly být uvedeny již v žalobě samé, nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení (výrok III. tohoto rozsudku).