5 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 433,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 433,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 085 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 517,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 11. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 19. 5. 2026, domáhala zaplacení částky 17 433,40 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 16. 3. 2023 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 7 492 Kč, která se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 4 463 Kč, úrokové sazby ve výši 14,75 % ročně a 500 Kč za sjednání zápůjčky a 2 529 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 65 týdenních splátkách po 223 Kč se splatností poslední z nich dne 13. 6. 2024. Součástí této smlouvy byly smluvní podmínky otištěné na její zadní straně. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z informací poskytnutých žalovaným, které byly ověřovány prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek za období od prosince 2022 do ledna 2023, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako hlídač u společnosti , právnická osoba, ., kde jeho měsíční příjem představoval částku 20 075 Kč. Žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného a poskytla mu výše specifikovaný spotřebitelský úvěr. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek k 29. 7. 2024. Dlužnou částku 17 433,4 Kč představuje dlužná jistina ve výši 7 000 Kč, poplatek v částce 6 933,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky celkem ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 517,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 085 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 16. 3. 2023 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 7 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 7 492 Kč, který představoval úrok v částce 4 463 Kč, poplatek za zpracování úvěru v částce 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 529 Kč, vše v 65 splátkách po 223 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, ničeho však neuhradil /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný jako hlídač u společnosti , právnická osoba, ., kde má měsíční příjem ve výši 18 850 Kč, přičemž další příjmy domácnosti měly činit 1 225 Kč, tedy celkem 20 075 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měla představovat částka 6 800 Kč. Žalovaný uvedl, že nesplácí žádný jiný úvěr či zápůjčku /viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 14 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 16. 8. 2024 /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 13 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu s podacím lístkem na č. l. 18 spisu, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 19-21 spisu, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 22 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 28. 2. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 24-25 spisu s podacím lístkem na č. l. 26 spisu/. Žalovaný netvrdil ani to v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 16. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 7 492 Kč v 65 týdenních splátkách po 223 Kč. Soud se dále zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, které zapsala do zákaznické karty. Zde žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 18 850 Kč, což žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a dvou výplatních pásek za období prosince 2022 až leden 2023. Ohledně ověřování výdajové stránky poměrů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala, když tyto pouze odhadla ve výši 6 800 Kč, přičemž nelze zjistit, na základě čeho k této částce dospěla, a přesto z ní právní předchůdkyně žalobkyně bez dalšího vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr bez toho, aby před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ověřovala jeho příjmové a výdajové poměry, tato povinnost totiž předpokládá, že údaje poskytnuté spotřebitelem poskytovatel úvěru náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny.

15. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, na níž žalovaný doposud ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 16. 8. 2024, přičemž lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z. ve spojení s § 607 o.z.)., tedy dne 21. 8. 2024. Splatnost dle textu výzvy nastala dne 31. 8. 2024, tj. desátým dnem od doručení. Od následujícího dne, tedy od 3. 9. 2024, když první den lhůty připadl na sobotu (§ 607 o. z.), je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši k prvnímu dni prodlení. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, smluvních úroků a zákonných úroků jdoucích nad rámec přiznané částky a předcházející datu, kdy se žalovaný ocitl s úhradou bezdůvodného obohacení v prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, přičemž soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).