5 C 57/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , st. příslušník Filipín bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 103 557,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 028,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 028,98 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 74 528,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 966,84 Kč, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 94 015,82 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 4 600 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 557,47 Kč od 10. 3. 2023 do 15. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74 528,49 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 11. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 21. 3. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 103 557,47 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 11,99 % ročně v 24 pravidelných měsíčních anuitních splátkách včetně případného sjednaného pojištění ve výši 7 661 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy ze strany žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když zhodnotila informace získané od žalovaného a nahlédla do veřejných registrů. Žalovaný porušil svou povinnost, když úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalovaného ke dni 9. 3. 2023 zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění (9. 3. 2023) uhradil žalobkyni celkem částku 120 971,02 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu částky 103 557,47 Kč skládajícího se z jistiny úvěru ve výši 94 015,82 Kč, poplatků ve výši 4 600 Kč, smluvního úroku ve výši 4 941,65 Kč splatného ke dni 9. 3. 2023. Žalobkyně dále požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 2 966,84 Kč splatného ke dni 9. 3. 2023, smluvního úroku ve výši 11,99 % ročně z poplatků ve výši 4 600 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 11,99 % ročně z jistiny ve výši 94 015,82 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 557,47 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy odeslané dne 26. 9. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 9. 4. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Filipín. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci, která je sporem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, má žalovaný, jakožto spotřebitel, území České republiky bydliště, a to na adrese, kterou má zapsánu jako adresu pobytu v informačním systému základních registrů. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána a na věc bude aplikováno právo české dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný dne 23. 9. 2021 požádal o uzavření smlouvy o úvěru, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 9. 2021 tento návrh akceptovala, čímž byla uzavřena smlouva o , právnická osoba, č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet 1 úrokovou a 24 anuitními splátkami. Výše první splátky byla sjednána na 2 199,16 Kč (úrok 999,16 Kč a poplatek za pojištění 1 200 Kč) a výše každé další pravidelné splátky na 7 661 Kč. Roční úroková sazba činila 11,99 % a RPSN činilo 12,68 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 12 – 15 spisu, akceptace návrhu na č. l. 16 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, ceník produktů a služeb v systému CEPR, produktové podmínky v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalovaného o úvěr zjistila, že by žalovaný měl být ženatý, měl by mít pronajatý dům/byt, úplné střední vzdělání a měl by pracovat jako administrativní pracovník u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 30 293 Kč. Jeho nezbytné měsíční výdaje měly činit 7 344 Kč, limity kreditní karty a kontokorentů měly činit 50 000 Kč a splátky úvěrů 0 Kč /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 12 – 15 spisu, protokol o ověření bonity na č. l. 45 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 46 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 9. 2021 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 150 000 Kč /viz souhrnný výpis pohybů na účtu na č. l. 47 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 41 spisu/. Žalovaný prostředky čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila dne 9. 3. 2023 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným /viz prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 17 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 21 a 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 4. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 15. 5. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 spisu, potvrzení úplaty na č. l. 19 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023 s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 10. 10. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 22 – 23 spisu, podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 120 971,02 Kč /viz souhrnný výpis pohybů na účtu na č. l. 47 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 24. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet 1 úrokovou a 24 anuitními splátkami. Výše první splátky byla sjednána na 2 199,16 Kč (úrok 999,16 Kč a poplatek za pojištění 1 200 Kč) a výše každé další pravidelné splátky na 7 661 Kč. Roční úroková sazba činila 11,99 % a RPSN činilo 12,68 %. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalovaného o úvěr zjistila, že by žalovaný měl být ženatý, měl by mít pronajatý dům/byt, úplné střední vzdělání a měl by pracovat jako administrativní pracovník u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 30 293 Kč. Jeho nezbytné měsíční výdaje měly činit 7 344 Kč, limity kreditní karty a kontokorentů měly činit 50 000 Kč a splátky úvěrů 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, avšak žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, a proto přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 10. 10. 2023. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 120 971,02 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedených údajů, který uvedl, že jeho měsíční příjmy činily 30 293 Kč měsíčně a výdaje potom částku 7 344 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem deklarované příjmy a výdaje žalovaného ověřila (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, smlouvy o nájmu, či výpisu z bankovního účtu apod.). Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 9. 2021 jistinu ve výši 150 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 120 971,02 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 29 028,98 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo prohlášení o okamžité splatnosti dluhu odeslané dne 9. 3. 2023, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 10. 3. 2023 (viz sledování zásilky na č. l. 52 spisu). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 15. 3. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 50 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).