5 C 60/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 642,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 642,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 642,81 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 642,81 Kč od 14. 6. 2022 do 19. 1. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % v částce 1 853 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 16 642,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 17. 2. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ uzavřel dne 13. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 26 860 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději dne 13. 9. 2023. Úvěr byl žalovanému poskytnut v platbách ve výši 10 000 Kč ze dne 13. 9. 2021, ve výši 2 800 Kč ze dne 15. 9. 2021, ve výši 4 000 kč ze dne 20. 9. 2021, ve výši 1 680 kč ze dne 15. 10. 2021, ve výši 1 680 Kč ze dne 14. 11. 2021, ve výši 600 kč ze dne 22. 12. 2021, ve výši 1 000 kč ze dne 28. 12. 2021, ve výši 500 Kč ze dne 1. 2. 2022, ve výši 1 000 kč ze dne 3. 2. 2022, ve výši 2 000 kč ze dne 21. 2. 2022 a ve výši 1 600 Kč ze dne 21. 3. 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele , webová stránka, (dříve , webová stránka, ), na které si žalovaný vyplnil registrační formulář s uvedením osobních údajů. Žalovaný k ověření totožnosti uvedl informace o jeho platební kartě, jako její číslo, datum expirace, CVC/CVV kód, údaje pro , právnická osoba, Secure ověření platební brány banky a zaslal na účet původního věřitele platbu ve výši 1 Kč, který mu byla následně vrácena. Pro ověření úvěruschopnosti původní věřitel požadoval po žalovaném doložení jeho příjmů, případně mohl žalovaný využít službu , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalovaný odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podepsat“. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté finanční prostředky do data splatnosti nevrátil a dostal se tak do prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 10 217,19 Kč. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně dne 19. 12. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, celkem částku ve výši 26 860 Kč v platbách ve výši 10 000 Kč ze dne 13. 9. 2021, ve výši 2 800 Kč ze dne 15. 9. 2021, ve výši 4 000 kč ze dne 20. 9. 2021, ve výši 1 680 kč ze dne 15. 10. 2021, ve výši 1 680 Kč ze dne 14. 11. 2021, ve výši 600 kč ze dne 22. 12. 2021, ve výši 1 000 kč ze dne 28. 12. 2021, ve výši 500 Kč ze dne 1. 2. 2022, ve výši 1 000 kč ze dne 3. 2. 2022, ve výši 2 000 kč ze dne 21. 2. 2022 a ve výši 1 600 Kč ze dne 21. 3. 2022. Žalovaný provedl platbu ve výši 1 kč na účet původního věřitele jako ověření totožnosti /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 8 - 18 spisu, zpráva , Anonymizováno, . na č. l. 34 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024 /viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . – , právnická osoba, .) na č. l. 20 - 23 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24-25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26 spisu, viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek (, právnická osoba, . – žalobkyně) v systému CEPR /. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky emailem a poté předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2024. Žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 10 217,19 Kč. /viz email na č. l. 19 spisu, předžalobní výzva na č. l. 26 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 13. 9. 2021 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru v systému CEPR/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění smlouvy o spotřebitelském úvěru v systému CEPR) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tvrdila, ale nedoložila k ní žádné důkazy.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 26 860 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 10 217,19 Kč, měl tak povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 16 642,81 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě, odeslaná dne 11. 1. 2024, která se do dispozice žalovaného dostala dne 16. 1. 2024 dle § 573 o. z. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj dne 19. 1. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 853 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše 2 573 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 642,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění, když tyto úkony byly učiněny před 31. 12. 2024 a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé, který byl učiněn po 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 273 Kč. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 16 C 12/2025, 5 C 12/2025, 10 C 2/2025 a další). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 1 000 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).