5 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 243,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 543,40 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 509 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 15 700 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 10. 7. 2024 do 5. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 15 700 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 027,81 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 699 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,4 % v částce 797 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 5. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 26. 3. 2025, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 243,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 509 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 027,81 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 543,40 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 699 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel pomocí prostředků na dálku se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 16. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 24 700 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku splatit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 23. 1. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách , webová stránka, , provedl verifikační platbu, jež slouží k prokázání totožnosti žalovaného a při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 24 700 Kč, kterou čerpal. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 8. 7. 2024 postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a následně na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek, toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 26. 3. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu smluvní pokuty ve výši 2 543,40 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 509 Kč. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný dne 18. 12. 2023 poukázal ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, částku ve výši 0,01 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně /viz výpis z účtu na č. l. 10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 16. 1. 2024 částku ve výši 24 700 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 13 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 35 - 36 spisu/. Žalovaný na jistině uhradil částku 9 000 Kč /viz žalobní tvrzení/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2024, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 18. 7. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, prohlášení smluvních stran o dílčí smlouvě o postoupení pohledávek na č. l.17 - 19 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 14 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 15 spisu, poštovní podací arch na č. l. 16 spisu, oznámení o postoupení na č. l. 20 - 21 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 9 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 /viz předžalobní upomínku na č. l. 23 spisu s podacím archem na č. l. 24 spisu, sdělení o předání do advokátní kanceláře na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný 16. 1. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o úvěru č. , číslo, , kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 11 - 12 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 0,01 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, kdy tak navíc učinil již dne 18. 12. 2023, tedy měsíc před tvrzeným sjednáním předmětného úvěru, a že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve znění listin na č. l. 11 - 12 spisu, nemohl by jí soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění ani netvrdila a na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného /viz doplnění žaloby na č. l. 38 - 39 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 24 700 Kč. Žalovaný tak měl povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 24 700 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil. Žalovaný však uhradil pouze 9 000 Kč, zůstává mu tak dluh ve výši 15 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a na základě dílčí smlouvy ze dne 8. 7. 2024, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 19. 7. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, která se do dispozice žalované dostala dne 24. 7. 2024 dle § 573 o. z., což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do deseti dnů od obdržení dopisu, tedy do 5. 8. 2024. Ode dne následujícího, tedy od 6. 8. 2024, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 12,75 %. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Shodně pak soud zamítl i nárok žalobkyně na zaplacení částky 699 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, spočívajících v osobní návštěvě pověřeného pracovníka žalobkyně, z odeslání dopisu, odeslání dopisu doporučeně a z telefonického hovoru, neboť tento nemá oporu v žádném ujednání účastníků řízení, když výše těchto nákladů byla žalovanému ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámena v oznámení o postoupení pohledávky. Příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z. však mohou být pouze účelně vynaložené náklady, které by průměrně rozumově nadaná osoba vynaložila v souvislosti s uplatněním své pohledávky. Musí se tedy jednat o náklady, jejichž vyplacení je třeba doložit, a musí se zároveň jednat o náklady vynaložené účelně. K jejich přiznání je tedy nutné doložit nejen, že nějaká osobní návštěva zaměstnance žalobkyně u žalovaného proběhla a že došlo k odeslání dopisu, ale že na ně žalobkyně vynaložila požadovanou částku a že se jednalo o náklad účelně vynaložený. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to strany výslovně ujednaly, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Nic takového však v řízení prokázáno nebylo (výrok III. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 797 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 35,4 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,3 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 243,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za návrh ve věci samé dle § 11odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).