5 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Šídové a přísedících Anonymizováno a Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 651 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 651 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 651 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu] dne 2. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neoprávněně vyplacené mzdy za přečerpanou dovolenou, krácenou v důsledku neomluveně zmeškaných směn. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 6. 2011 uzavřela jakožto zaměstnavatel s žalovaným jakožto zaměstnancem pracovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat práci na pozici montážní dělník. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2011, přičemž žalovaný byl zařazen do tarifní skupiny T. Předmětná pracovní smlouva byla následně opakovaně měněna. Poprvé nečíslovanou dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 11. 2011, kterou byla pracovní smlouva prodloužena do 31. 3. 2012, následně další nečíslovanou dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 2. 2012, kterou byla pracovní smlouva prodloužena do 30. 9. 2012, a další nečíslovanou dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 4. 7. 2012, kterou byla pracovní smlouva prodloužena do 30. 9. 2012 a kterou byl žalovaný zařazen do tarifní skupiny J, a poté nečíslovanou dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 10. 2014, kterou byla pracovní smlouva prodloužena na neurčito․ Dalšími dohodami o změně pracovní smlouvy byl žalovaný zařazován do různých tarifních skupin, kdy za období od 1. 7. 2023 do 31. 8. 2023 mu náležela mzda dle tarifní skupiny J a týmová odměna ve výši 1 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr s žalovaným byl ukončen dohodou ke dni 1. 7. 2024, a to z důvodu neomluvené absence v práci ve dnech od 3. 6. 2024 do 12. 6. 2024 a od 26. 6. 2024 do 28. 6. 2024, tedy celkem žalovaný neomluveně zmeškal 11 dnů, tj. 82,5 hodin na pracovišti. Žalovaný však čerpal ve dnech 2. 2. 2024, 6. 2. 2024, 14. 3. 2024, 15. 3. 2024, 3. 5. 2024 a 9. 5. 2024 dovolenou celkem v délce 40,5 hodin, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 9 811 Kč (za měsíc únor 2024 v částce 3 454 Kč, za měsíc březen 2024 v částce 3 454 Kč, za měsíc květen 2024 v částce 2 903 Kč). Z důvodu neomluvené absence, přečerpané dovolené a záporného čistého příjmu za leden 2024 ve výši 5 147 Kč vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh v celkové výši 14 958 Kč. Ten byl však ponížen o čistý příjem žalovaného v částce 708 Kč a 35 Kč a o vratky odvodů ve výši 591 Kč. Ke dni podání žaloby činila celková pohledávka žalobkyně celkem 13 651 Kč. Interní předpis žalobkyně, konkrétně organizační norma č. ON.1.020 platná od 15. 6. 2012, v bodě 5.2.2 stanovuje, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. O tom, zda jde o neomluvené zmeškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů. Žalovaný žalobkyni na dlužnou pohledávku ničeho nezaplatil, přestože k tomu byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván, naposledy dne 25. 10. 2024 prostřednictvím právního zástupce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného, když žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním věci bez své přítomnosti souhlasila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu:Žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 30. 6. 2011 pracovní smlouvu, ve znění jejích dodatků, na základě které žalovaný vykonával pro žalobkyni práci nejprve na pozici montážní dělník a následně na pozici operátor výroby. S účinností od 1. 8. 2018 byl žalovaný zvolen týmovým koordinátorem /viz pracovní smlouva v systému CEPR, dohody o změně pracovní smlouvy v systému CEPR, osobní změnové formuláře v systému CEPR, žádosti o personální změnu v systému CEPR, volba koordinátora v systému CEPR, výpis žalobkyně z OR na č. l. 8 – 10 spisu/. Dle čl. 5.1.1 organizační normy č. ON.1.020 platné od 15. 6. 2012 činí délka dovolené zaměstnanců žalobkyně za kalendářní rok 5 týdnů. Dle čl. 5.2.2 organizační normy se za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) krátí dovolená o 2 dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů /viz organizační normu č. ON.1.020 na č. l. 11 – 14 spisu/. Pracovní poměr žalovaného byl rozvázán dohodou ze dne 1. 7. 2024 s účinností k tomuto datu /viz dohoda o rozvázání pracovního poměru v systému CEPR/. Žalobkyně spolu s odborovou organizací rozhodla o tom, že zameškání práce žalovaným v době od 3. 6. 2024 do 12. 6. 2024 v rozsahu 60 hodin a od 26. 6. 2024 do 28. 6. 2024 v rozsahu 22,5 hodin bylo neomluveným zameškáním práce /viz zápisy z jednání ze dne 13. 6. 2024 a 2. 7. 2024, docházkový list za červen 2024 v systému CEPR/. Žalovaný čerpal v únoru 2024 celkem 2 dny dovolené, za což mu byla vyplacena mzda ve výši 4 705 Kč, v březnu 2024 celkem 2 dny dovolené, za což mu byla vyplacena mzda ve výši 4 705 Kč, a v květnu 2024 2 dny dovolené, za což mu byla vyplacena mzda ve výši 3 143 Kč. Po zohlednění záporného příjmu za leden 2024, čistých příjmů za příslušné období a vratky odvodů žalobkyně eviduje za žalovaným nedoplatek ve výši 13 651 Kč /viz docházkové listy za únor, březen a květen 2024, vyúčtování mzdy za měsíce únor, březen, květen, červenec, srpen a říjen 2024/. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 8. 2024 k úhradě dlužné částky ve výši 10 388 Kč z titulu přečerpané řádné dovolené a pokrácení mzdy nejpozději do 30. 9. 2024 /viz žádostí o úhradu přeplatku v systému CEPR/. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného výzvou ze dne 25. 10. 2024 k úhradě dlužné částky 13 651 Kč do 10. 11. 2024, žalovaný však tuto částku neuhradil /viz předžalobní upomínka s poštovním podacím archem v systému CEPR/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu:V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 30. 6. 2011 platně uzavřena pracovní smlouva, ve znění jejích dalších dodatků, na základě které žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně vykonával pro ni práci nejprve na pozici montážní dělník a následně na pozici operátor výroby. Žalovaný čerpal v průběhu roku 2024 celkem 40,5 hodin dovolené, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že v červnu 2024 neomluveně zameškal práci v rozsahu 82,5 hodin, žalobkyně mu zkrátila dovolenou o 2 dny dovolené za každou zameškanou směnu. V důsledku toho žalovaný pozbyl právo na náhradu mzdy, která mu byla za čerpanou dovolenou vyplacena a vznikla mu povinnost neoprávněně vyplacenou náhradu mzdy po zohlednění dalších plateb ve výši 13 651 Kč žalobkyni vrátit, což neučinil ani po výzvách žalobkyně. Pracovní poměr byl rozvázán ke dni 1. 7. 2024.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce.”).

7. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

8. Podle § 212 odst. 1 zákoníku práce činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce.

9. Podle § 222 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Podle odstavce 4 téhož ustanovení je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

10. Podle § 223 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.

11. Podle § 348 odst. 3 zákoníku práce zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

12. Podle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 30. 6. 2011 platně uzavřena pracovní smlouva, ve znění jejích dodatků, na základě které žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně vykonával pro ni práci nejprve na pozici montážní dělník a následně na pozici operátor výroby. Žalovaný čerpal v průběhu roku 2024 celkem 40,5 hodin dovolené, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že v červnu 2024 neomluveně zameškal práci v rozsahu 82,5 hodin, žalobkyně mu v souladu s § 223 zákoníku práce a organizační normou zkrátila dovolenou o 2 dny dovolené za každou zameškanou směnu. V důsledku toho žalovaný pozbyl právo na náhradu mzdy, která mu byla za čerpanou dovolenou vyplacena a vznikla mu tak povinnost v souladu s § 222 odst. 4 zákoníku práce tuto neoprávněně vyplacenou náhradu mzdy žalobkyni vrátit. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku v celkové výši 13 651 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně ze dne 25. 10. 2024, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 31. 10. 2024, kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, ., a která stanovila splatnost pohledávky na 10. 11. 2024, neuhradil, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky stanoveného ve výzvě před podáním žaloby do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodl též výrokem I. tohoto rozsudku dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl.

17. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 651 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 234,80 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).