5 C 67/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 102 903,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 102 903,15 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 951,07 Kč od 29.8.2019 do 4.11.2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 943,42 Kč od 20.10.2019 do 4.11.2020, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 102 903,15 Kč od 5.11.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 903,15 Kč od 5.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 13. 7. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 3.3.2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 102 903,15 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel po prověření úvěruschopnosti žalovaného dne 14. 11. 2014 smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 257 851 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně a spolu s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 4. 11. 2020. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 112 797,64 Kč sestávající z jistiny ve výši 102 903,15 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 951,07 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 943,42 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla dne 17. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že uvedenou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, na svůj dluh uhradil přes 200 000 Kč. Úvěr přestal splácet, protože přišel o zaměstnání. Před uzavřením úvěrové smlouvy byly zkoumány jeho majetkové poměry ve vztahu k příjmům, musel doložit 3 výplatní pásky, ohledně svých pravidelných výdajů byl dotazován pouze obecně, žádnou konkrétní částku neuváděl ani nepředkládal žádné listiny k jejich ověření. V době sjednání úvěrové smlouvy splácel hypoteční úvěr ve výši 9 100 Kč měsíčně.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný dne 13. 11. 2014 podepsal Návrh na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ [číslo]. Dne 14. 11. 2014 byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o úvěru akceptován. Nedílnou součástí takto uzavřené smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 219 233 Kč (dle textu smlouvy činil spotřebitelský úvěr 257 851 Kč, avšak částka ve výši 1 500 Kč byla určena na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka ve výši 37 128 Kč byla určena na úhradu pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr). Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úroky ve výši 9,9 % ročně v 84 měsíčních pravidelných splátkách ve výši 4 268 Kč RPSN činila 16,40 % /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 8 – 10 spisu, akceptace návrhu na č. l. 11 – 12 spisu/. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], jeho průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč, má vystudovanou střední školu, vlastní dům či byt, žije v domácnosti s další osobou s příjmem. Dále v souvislosti s bydlením uvedl, že nehradí nájemné, popř. náklady na údržbu. Účelem sjednaného úvěru mělo být refinancování předchozích dluhů, když částka 108 654 Kč měla být vyplacena na běžný účet žalovaného, částka ve výši 69 411 Kč měla být použita na úhradu splátkového úvěru poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba] a částka 41 846 Kč měla být použita na úhradu splátkového úvěru poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba] /viz doplnění žádosti o poskytnutí [anonymizováno] půjčky na č. l. 35 – 36 spisu, příloha ke smlouvě na č. l. 37 spisu, žádosti o předčasné splacení na č.l. 33 - 34 Žalovaný neměl žádný záznam v databázi [příjmení] a jeho doklad se nenacházel v databázi neplatných dokladů /viz výpis z databáze [příjmení] na č. l. 47 spisu, informace o neplatných dokladech na č. l. 48 spisu/. Žalovaný měl v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy 4 existující splátkové úvěry, kontokorentní úvěr a 2 úvěrové rámce na kreditních kartách, na které splácel měsíčně 13 831 Kč před konsolidací splátek poskytnutým úvěrem, jež je předmětem tohoto řízení, a to bez započítání splátek kontokorentního úvěru a úvěru z jedné z kreditních karet, když výše splátek těchto úvěrů byla variabilní /viz odeslané údaje na č. l. 43 – 46 spisu/. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně čerpal částku ve výši 69 411 Kč, když tato byla převedena na úhradu splátkového úvěru žalovaného u společnosti [právnická osoba], částku ve výši 41 846 Kč, když tato byla převedena na úhradu splátkového úvěru žalovaného u společnosti [právnická osoba] a dále částku ve výši 108 654 Kč, která byla převedena na bankovní účet žalovaného /viz sdělení banky na č. l. 56 spisu, výpis z účtu na č. l. 32 spisu, žádost o předčasné splacení na č. l. 33 – 34 spisu/. Žalovaný se splácením úvěrových splátek dostal do prodlení, kvůli čemuž právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 4. 11. 2020. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 112 797,64 Kč /viz výzva k úhradě na č.l. 15, oznámení o zesplatnění na č. l. 16 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 63 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 244 672,15 Kč /viz souhrnný výpis k úvěru na č. l. 13 – 14 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 17. 12. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován sdělením ze dne 28. 12. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek v databázi soudu [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu, prohlášení o okamžiku postoupení na č. l. 7 spisu/. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2022 /viz, předžalobní upomínka na č. l. 18 spisu, sledování zásilek na č. l. 19 spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 11. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 219 233 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], jeho průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč, má vystudovanou střední školu, vlastní dům či byt, nehradí nájemné ani náklady na údržbu. Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy o úvěru 7 existujících splátkových závazků, přičemž celková měsíční splátka těchto závazků činila 13 831 Kč bez započtení splátek z kreditní karty a kontokorentního úvěru, jejichž měsíční výše byla variabilní. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 244 672,15 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 17. 12. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2022.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (§ 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 20 000 Kč, který ověřila z výplatních pásek žalovaného, což tento sám potvrdil. [ulice] výdaje žalovaného však nikterak nezkoumala, dokonce ani nepožadovala uvedení nějaké konkrétní výše měsíčních výdajů přímo od žalovaného, když sama kalkulovala pouze s výdaji žalovaného na splátky dalších úvěru sjednaných u jiných poskytovatelů. Nadto nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně pracovala s výdaji na další splátky úvěrů s nesprávnými daty. V době uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný výdaje na splátky dalších úvěrů ve výši 13 831 Kč měsíčně (po konsolidaci některých úvěr právě sjednaným úvěrem od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 12 051 Kč měsíčně), avšak bez započtení měsíčních splátek kontokorentního úvěru a úvěru na kreditní kartě. To, že je výše splátek variabilní, neznamená, že daný úvěr není splácen, výše takových splátek se však každý měsíc liší, to ale nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti zjistit alespoň přibližnou výši takových splátek, například přímo od spotřebitele. To se ale v daném případě nestalo. K názoru žalobkyně, že právní úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb. nestanovuje na rozdíl od úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb. konkrétní návod či postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, soud uvádí, že tomu tak sice je, přesto je zřejmé, že i před poskytnutím úvěru za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. musí být úvěruschopnost spotřebitele posouzena s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od spotřebitele a případně i nahlédnutím do příslušných databází (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). [příjmení] mohlo reálně dojít k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, je třeba získat dostatečně informace od spotřebitele ohledně jeho měsíčních příjmů a měsíčních výdajů. To v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, pročež je nutné pohlížet na smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako na neplatnou, a to absolutně za použití ust. § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Jen pro úplnost soud poznamenává, že nelze úvěruschopnost žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy prokazovat skutečností, že po dobu pěti let na svůj závazek řádně hradil, protože nelze zjistit, z jakých prostředků se tak dělo. Pokud by si například žalovaný na úhrady splátek úvěru, jež je předmětem tohoto řízení, sjednával další úvěry či zápůjčky, na splácení úvěru by se to nijak neprojevilo, neznamenalo by to však to, že byl žalovaný schopen úvěr splácet již v době, kdy ho sjednával.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Ohledně zbývající části uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 219 233 Kč bez právního titulu (když částka 1 500 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru a částka 37 128 Kč poplatek za pojištění schopnosti splácet, na které neměla právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nárok, jak je rozvedeno shora), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni již celkem 244 672,15 Kč, soud žalobu jako celek zamítl, neboť žalovaný již celé bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradil (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady představují paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů ve věci (účast na jednání dne 24.3.2023 a na jednání dne 5.5.2023) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.