5 C 70/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 93 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 16 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 400 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení,b) částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 17 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 465,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 565,6 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč od 2. 6. 2023 do 7. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 600 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 22 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,b) částky 38 560 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 550 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 908,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 2. 6. 2023 do 7. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 40 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 11. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 17. 3. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 93 560 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) Jedna smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným č. , číslo, byla uzavřena dne 12. 7. 2021. Na jejím základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 400 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 660 Kč, poslední splátka byla stanovena na 5. 9. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 17. 8. 2021, celkem uhradil částku 5 600 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 5. 9. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 6. 2023 tak žalovaný na jistině dlužil částku 22 000 Kč, na úroku částku 120,03 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 4 400 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 7 479,97 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 19. 4. 2021 smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 800 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč v 80 týdenních splátkách ve výši 982 Kč, poslední splátka byla stanovena na 31. 10. 2022. Žalovaný si ve smlouvě také zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 960 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 17. 8. 2021, celkem uhradil částku 19 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 31. 10. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 6. 2023 tak žalovaný na jistině dlužil částku 40 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 1 740 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 17 100 Kč a na poplatku za životní pojištění částku 720 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 12. 7. 2021 a 19. 4. 2021. Ze zákaznické karty ze dne 12. 7. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a z nájemní smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 19. 4. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, složenky a z nájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v žádosti ze dne 12. 7. 2021 uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 20 430 Kč, výdaje na bydlení činí 6 000 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček činí 4 000 Kč. Žalovaný v žádosti ze dne 19. 4. 2021 uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 22 330 Kč, státní podpora činí 10 800 Kč, výdaje na bydlení činí 13 000 Kč a osobní výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádosti byly schváleny.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 9. 4. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 660 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 32,15 %, RPSN činilo 206,15 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 21 – 21 spisu (shodně č. l. 47 – 48 spisu)/. Dne 12. 7. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že žije v nájmu spolu s partnerkou, má 4 vyživovací povinnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 430 Kč. Mezi výdaji uvedl výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč a splátky dalších půjček ve výši 4 000 Kč – celkem tedy jeho měsíční výdaje činily 15 000 Kč. Žalovaný v kartě zaškrtl, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce, do kolonky však uvedl počet exekucí 1. Žalovaný předložil při uzavírání předmětné smlouvy pracovní smlouvu ze dne 5. 8. 2019, nájemní smlouvu a výplatní pásky za období duben až červen 2021. Čistá mzda žalovaného činila za měsíc duben 2021 částku 22 619 Kč, za měsíc květen 2021 částku 19 773 Kč a za měsíc červen 2021 částku 20 430 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 14 – 15 spisu (shodně č. l. 44 – 45 spisu), výplatní pásky na č. l. 50 – 51 spisu, pracovní smlouva na č. l. 51 rub spisu, smlouva o nájmu domu na č. l. 52 rub spisu/. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil celkem částku 5 600 Kč /žalobní tvrzení/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 19. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč a poplatkem za pojištění , Anonymizováno, ve výši 960 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 982 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 20,74 %, RPSN činilo 168,56 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 18 – 19 spisu (shodně č. l. 65 – 66 spisu), zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 22 spisu/. Dne 19. 4. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že žije v nájmu spolu s partnerkou, má 4 vyživovací povinnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 330 Kč a má příjem ze státní podpory ve výši 10 800 Kč. Mezi výdaji uvedl výdaje na bydlení ve výši 13 000 Kč a osobní výdaje ve výši 10 000 Kč – celkem tedy jeho měsíční výdaje činily 23 000 Kč. Žalovaný v kartě zaškrtl, že proti jeho osobě je vedena 1 exekuce. Žalovaný předložil při uzavírání předmětné smlouvy pracovní smlouvu ze dne 5. 8. 2019, nájemní smlouvu, výplatní pásky za období leden až březen 2021 a doklady o výplatě rodičovského příspěvku a příspěvku na děti jeho partnerky , jméno FO, . Čistá mzda žalovaného činila za měsíc leden 2021 částku 21 125 Kč, za měsíc únor 2021 částku 22 330 Kč a za měsíc březen 2021 částku 23 012 Kč. Výdaje na nájem za březen 2021 činily 13 000 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 16 - 17 spisu (shodně č. l. 62 – 63 spisu), výplatní pásky na č. l. 53 – 54 spisu, pracovní smlouva na č. l. 54 rub spisu, poštovní poukázky na č. l. 55 spisu, smlouva o nájmu domu na č. l. 56 spisu, příjmový pokladní doklad na č. l. 55 rub spisu/. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 19 000 Kč /žalobní tvrzení/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 1. 6. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv uvedených v seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 29 – 30 spisu a v systému CEPR, potvrzení o úhradě na č. l. 23 spisu/. Dne 23. 6. 2023 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k uhrazení dlužné částky do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informací o zpracování osobních údajů na č. l. 24 spisu, podací lístek na č. l. 25 spisu/. Žalovanému byla dne 29. 9. 2023 zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva s tím, že pohledávka má být uhrazena nejpozději do 14. 10. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 26 – 27 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z pokladního dokladu ze dne 14. 6. 2021, neboť se netýká předmětu řízení /viz pokladní doklad na č. l. 52 spisu, poštovní poukázky na č. l. 55 spisu/.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 12. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 22 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 660 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije v nájmu spolu s partnerkou, má 4 vyživovací povinnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, má výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč a splátky dalších půjček ve výši 4 000 Kč. Žalovaný v kartě zaškrtl, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce, do kolonky však uvedl počet exekucí 1. Čistá mzda žalovaného činila za měsíc duben 2021 částku 22 619 Kč, za měsíc květen 2021 částku 19 773 Kč a za měsíc červen 2021 částku 20 430 Kč. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil celkem částku 5 600 Kč. Dále žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 19. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč a poplatkem za pojištění , Anonymizováno, ve výši 960 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 982 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije v nájmu spolu s partnerkou, má 4 vyživovací povinnosti, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, má příjem ze státní podpory ve výši 10 800 Kč, má osobní výdaje ve výši 10 000 Kč, je proti němu vedena 1 exekuce. Čistá mzda žalovaného činila za měsíc leden 2021 částku 21 125 Kč, za měsíc únor 2021 částku 22 330 Kč a za měsíc březen 2021 částku 23 012 Kč. Výdaje na nájem za březen 2021 činily 13 000 Kč. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 19 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 1. 6. 2023 pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 14. 10. 2023.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

15. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč a 40 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedených údajů. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně příjmy i výdaje žalovaného ověřila z předložených listin, porovnáním karet zákazníka ze dne 19. 4. 2021 a 12. 7. 2021, které ač byly uzavřeny v rozmezí 3 měsíců a údaje na nich měly být ověřeny ze stejných listin, a přesto vykazují značné rozdíly v uvedených údajích, však soud dospěl k závěru, že řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neprokazují. V kartě zákazníka ze dne 19. 4. 2021 je nesprávně jako příjem žalovaného uvedena mimo jeho příjmu ze zaměstnání také státní podpora ve formě rodičovského příspěvku, která však byla dle předložených složenek vyplácena jeho partnerce a nikoli žalovanému. Jeho příjem tak činil pouze 22 330 Kč měsíčně. Jeho výdaje ve výši 13 000 Kč na nájem odpovídají předloženému pokladnímu dokladu na č. l. 55 p. v. spisu, z ničeho však nevyplývá, že by první předchůdkyně žalobkyně ověřila další výdaje žalovaného na živobytí, tvrzené ve výši 10 000 Kč, anebo že by ověřovala jeho splátkové zatížení dříve sjednanými úvěry, když od poskytnutí zápůjčky jí neodradila ani skutečnost, že na majetek žalovaného měla být vedena exekuce. V kartě zákazníka ze dne 12. 7. 2021 potom právní předchůdkyně žalobkyně uvedla měsíční příjmy žalovaného ve správně výši 20 430 Kč, výdaje na bydlení ovšem uvedla pouze 6 000 Kč měsíčně, ač žalovaný uváděl stejně bydliště, splátkové zatížení ve výši 4 000 Kč měsíčně a náklady na živobytí ve výši pouze 5 000 Kč, které ovšem nejsou nijak ověřeny. Také v tomto případě neodradila právní předchůdkyni žalobkyně od poskytnutí zápůjčky ani skutečnost, že na majetek žalovaného byla vedena exekuce. Soud tak dospěl k závěru, že v případě obou zákaznických karet byly tyto vyplněny účelově tak, aby mohl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr, ač tento nebyl schopen další úvěry splácet. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

21. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčkách neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení z částky přesahující nesplacenou jistinu a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

23. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 7. 2021 jistinu ve výši 22 000 Kč bez právního titulu a dne 19. 4. 2021 jistinu ve výši 40 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 12. 7. 2021 částku 5 600 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 19. 4. 2021 částku 19 000 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 16 400 Kč v případě bezdůvodného obohacení ze dne 12. 7. 2021 a částku 21 000 Kč v případě bezdůvodného obohacení ze dne 19. 4. 2021. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 23. 6. 2023, do dispozice žalovaného se dostalo dne 27. 6. 2023, a poslední den k úhradě dluhu byl 7. 7. 2023, když dle textu této výzvy měly být pohledávky uhrazeny do 10 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od 8. 7. 2023, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).