5 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 18 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 250 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 250 Kč od 7. 1. 2023 do 19. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 18 250 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 78,8 % v částce 1 860 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se dne 10. 4. 2026 obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhala zaplacení částky 18 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, (dříve , právnická osoba, ., dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 14. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout částku 20 075 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 14. 9. 2024. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , webová stránka, , kde žalovaný uvedl své osobní údaje a následně byla ověřena jeho totožnost byla ověřena odesláním platby 1 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal převodem na jeho bankovní účet ve čtyřech platbách, přičemž dvě z nich po 5 000 Kč byly realizovány dne 14. 9. 2022, další z nich dne 15. 9. 2022 v částce 8 250 Kč a dne 27. 10. 2022 v částce 1 825 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 1 825 Kč, následně se však ocitl v prodlení se splácením, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, od 7. 1. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , jíž byla následně postoupena na žalobkyni také smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2023. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina ve výši 18 250 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 250 Kč od 7. 1. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný nejprve v podání ze dne 9. 4. 2026 uvedl, že nesouhlasí s uplatněným nárokem, neboť dluh z roku 2023, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně uhradil i s velkými úroky a ve výpisu z registrů a exekucí žádné dluhy zapsány nemá. Následně však své stanovisko ve věci změnil, když v podání ze dne 13. 5. 2026 uvedl, že uznává žalobou uplatněný nárok, protože jej považoval za jiný dluh uhrazený v rámci exekučního řízení. Nyní zjistil, že nárok uplatněný žalobkyní skutečně doposud neuhradil. Žalovaný vzhledem ke své finanční situaci soud požádal o dobrodiní splátkového kalendáře v podobě 3 stejných měsíčních splátek splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byla řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 9. 2022 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 18 250 Kč na dobu 24 měsíců a žalovaný se zavázal hradit poskytnutou částku v měsíčních splátkách ve výši 10 % poskytnuté částky, nejméně po 500 Kč s úrokem ve výši 457,50 % ročně, RPSN činilo 4 683,36 % /viz smlouva o spotřebitelském úvěru v systému CEPR, kopie OP žalovaného na č. l. 6 – 7 spisu, mezi účastníky nesporné/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč, jeho výdaje dosahují výše 4 000 Kč a splátky dříve sjednaných úvěrů činí 2 500 Kč /viz čestné prohlášení, jež je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 14. 9. 2022 dvakrát částku 5 000 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 8 250 Kč a dne 27. 10. 2022 částku 1 825 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 8 - 11 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 32 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil 1 825 Kč, dostal se však do prodlení s úhradou dalších splátek /mezi účastníky nesporné, viz email na č. l. 12 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, která postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023, což bylo žalovanému společně s předžalobní výzvou k úhradě dluhu oznámeno dopisem odeslaným dne 11. 1. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek (, Anonymizováno, x , právnická osoba, ) na č. l. 13 - 16 spisu, smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, x , Anonymizováno, ) na č. l. 17 - 20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu, předžalobní výzva na č. l. 22 p. v. spisu s podacím lístkem na č. l. 23 spisu/.

5. Soud na základě provedených důkazů nemohl uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ani netvrdila, jediný důkaz, který v tomto směru předložila, bylo čestné prohlášení žalovaného, jež je součástí úvěrové smlouvy, které není dostatečným důkazem o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když k tomu je třeba nejen údaje o majetkových poměrech od spotřebitele zjistit, ale také je náležitě ověřit. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Za dané situace tak má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného nesplnila a na danou smlouvu o spotřebitelském úvěru tak je třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 153a odst. 1 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odstavce druhého téhož ustanovení nelze vydat rozsudek pro uznání ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír.

14. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, že zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ve věci možné rozhodnout rozsudkem pro uznání na základě podání žalovaného ze dne 13. 5. 2026 a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný sice formálně nárok žalobkyně podáním ze dne 13. 5. 2026 uznal, soud má však za to, že v dané věci se s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jedná o případ, kdy ve věci nelze schválit smír, a tudíž ani vydat rozsudek pro uznání. Zákonným předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání je přípustnost uznání, která není dána ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, když z povahy věci, resp. pro rozpor s právními předpisy, není myslitelné přes uznání žalovaným přiznat nárok, který by obcházel kogentní ustanovení zákona (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1037/2004).

16. V daném případě bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně měla získat dostatečně informace od spotřebitele ohledně jeho měsíčních příjmů a měsíčních výdajů a následně je odpovídajícím způsobem ověřit. To v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, když pouze od žalovaného příslušné údaje zjistila, a ač žalovaný uváděl měsíční výdaje v naprosto nevěrohodné výši 4 000 Kč, když tyto výdaje měly zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí, tj. na jídlo, ošacení, léky, dopravu apod., tyto nijak neověřila. Na danou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným tak je třeba nahlížet jako na neplatnou, a to absolutně, neboť dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). V dané věci tak není možné, aby žalovaný závazek z této absolutně neplatné smlouvy platně uznal, když takto uznaný nárok obchází kogentní ustanovení zákona, proto soud ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, protože právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba na dotčenou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou a nárok právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému je redukován na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 075 Kč, na níž žalovaný uhradil 1 825 Kč, k úhradě mu tak zbývá 18 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě ze dne odeslaná dne 11. 1. 2024, která se dostala do dispozice žalovaného 16. 1. 2024 (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 19. 1. 2024. Od 20. 1. 2024 náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl vyhovět návrhu žalovaného na úhradu dluhu ve splátkách, když žalovaný nedoložil své majetkové poměry, ačkoliv byl k tomu soudem vyzván. Soud tak neměl žádné podklady, na základě kterých by mohl rozhodnout o výši požadovaných splátek.

19. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, a to v rozsahu nároku na zákonný úrok z prodlení za období předcházející datu, kdy se žalovaný ocitl s úhradou bezdůvodného obohacení v prodlení a v rozsahu nad rámec nařízením stanové sazby (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 860 Kč, přičemž tato částka představuje 78,8 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,6 %) z jejich celkové výše 2 360 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 250 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) a z částky 400 Kč za úkon právní služby realizovaný po 1. 1. 2025 (podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ohledně uplatnění § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v systému ISAS (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).