5 C 78/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 316 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 916 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 12. 7. 2023 do 4. 8. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 751,44 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 59 % v částce 1 329 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 20. 3. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 751,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč odpovídající nákladům na vymáhání, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částky ve výši 1 816 Kč odpovídající smluvní pokutě. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel pomocí prostředků na dálku se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 28. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, ve znění smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 1. 12. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku splatit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 28. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách , webová stránka, , provedl verifikační platbu, jež slouží k prokázání totožnosti žalovaného a při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny 12 000 Kč, kterou čerpal. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 7. 2023 postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a následně na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek, toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2023, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 20. 3. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč odpovídajícího nákladům na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 1 816 Kč. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný dne 14. 11. 2022 poukázal ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 28. 11. 2022 částku ve výši 10 000 Kč a dne 1. 12. 2022 částku ve výši 2 000 Kč /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 13 a 16 spisu, sdělení , banka, na č. l. 38 a 40 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2023, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 19. 7. 2023 /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, společné prohlášení smluvních stran na č. l. 17 – 18 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 19 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 21 a 23 spisu, poštovní podací arch na č. l. 24 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 500 Kč /žalobní tvrzení/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2023 /viz výzvy na č. l. 21 a 25 spisu, výzva před podáním žaloby na č. l. 26 spisu, poštovní podací archy na č. l. 24 a 27 spisu/.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 28. 11. 2022 a 1. 12. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádné takové smlouvy nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o úvěru č. , číslo, , kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tyto smlouvy v elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouvy o úvěru na č. l. 11 – 12, 14 – 15 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, a že ta disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byly mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění listin na č. l. 11 – 12 a 14 - 15 spisu, nemohl by je soud posoudit jako platně uzavřené, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění ani netvrdila a na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného /viz doplnění žaloby na č. l. 42 – 43 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy v platném a účinném znění ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného celkem částku ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 500 Kč. Žalovaný tak měl povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 11 500 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2023, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva odeslaná dne 20. 7. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 25. 7. 2023. Žalovaný byl dle textu výzvy povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 4. 8. 2023. Ode dne následujícího, tedy 5. 8. 2023, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smluv o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Soud nepřiznal žalobkyni ani nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, když žalobkyně nijak neprokázala, že by jí tyto náklady skutečně vznikly. Žalobkyně sice předložila soudu listinu označenou „Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, ta ovšem představuje pouze výpis úkonů, které měly být provedeny, ale jejich skutečné provedení dle názoru soudu neprokazuje. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 329 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny) za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž tato částka představuje 59 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 316 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).