5 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného adresa pro doručování Adresa žalovaného o 68 159 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 740 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, částky 18 503 Kč, úroku ve výši 83,77 % ročně z částky 39 132,79 Kč od 1. 12. 2023 do 24. 12. 2023 ve výši 2 085,84 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 132,79 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 12. 2023 dosáhne částky 132 278 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 508 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 408 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 916 Kč od 1. 12. 2023 do 28. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 408 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 508 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 862 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.

1. Žalobkyně se obrátila dne 13. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 68 159 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 24. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 83,77 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 164 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenční rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den s prodlením s její úhradou. Žalovaný tak k dnešnímu dni dluží 47 257,01 Kč odpovídající nové jistině úvěru, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 47 257,01 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 83,77 % ročně z částky 39 132,79 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 7. 4. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila, i v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 25. 5. 2023 částku ve výši 40 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 35 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 55 spisu, výpis z účtu žalobkyně na č. l. 59 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 9 492 Kč /viz karta klienta na č. l. 23 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2024 /viz výzvy k zaplacení na č. l. 41 - 43 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 44 spisu, předžalobní výzva na č. l. 45 spisu, poštovní podací arch na č. l. 46 spisu, /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil nad rámec shora uvedeného dlužné plnění, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 24. 5. 2023 uzavřel s žalobkyní, jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak na místo podpisu žalovaného je uveden kód , Anonymizováno, . Dále byly předloženy listiny označené dodatek k úvěrové smlouvě podepsaný stejným kódem, doklady k pojištění schopnosti splácet úvěry, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru, postup pro dálkový podpis dokumentů, odeslání 1 Kč na účet žalovaného a zaslaná SMS /viz úplný výpis ze seznamu subjektů na č. l. 8 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 9 - 12 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13 - 15 spisu, podpis na dálku na č. l. 16 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 19 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 19 p. v. – 20 spisu, prohlášení klienta na č. l. 21 - 22 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 25 spisu s dodejkou na č. l. 47 spisu, splátkový kalendář na č. l. 26 spisu, informační dokument pojistného produktu na č. l. 27 spisu, informace o pojištění na č. l. 28 – 30 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 32 - 33 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 36 - 37 spisu, příloha smlouvy na č. l. 38 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 39 – 40 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, když skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Z ničeho potom nevyplývá, že by byl kód , Anonymizováno, zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu shora uvedené smlouvy, jakož i všech ostatních listin, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění textu na č. l. 13 - 15 vázán. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený. Ze smlouvy pak ani nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 13 - 15 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tvrdila, doložila, že zjistila a ověřila měsíční příjmy žalovaného ve výši 15 127 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 24 spisu, potvrzení o příchozí platbě na č. l. 31 spisu, potvrzení o příjmu na č. l. 34 spisu/. Jeho měsíční výdaje však pouze zjistila od žalovaného v tvrzené výši 8 775 Kč měsíčně (životní minimum ve výši 4 860 Kč + výdaj na bydlení ve výši 3 915 Kč), nijak je však neověřila. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z registru NRKI, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl v době jednání s žalobkyní dalších sedm žádostí o úvěr u jiných poskytovatelů úvěru, a dále výpis z registru SOLUS, ve kterém měl žalovaný dva záznamy o prodlení s úhradou závazků, a to ze dne 9. 1. 2023 a ze dne 16. 9. 2022 /viz výpis z NRKI na č. l. 18 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 17 spisu/. Z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce či zda nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi smluvními stranami, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku v celkové výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 9 492 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni plnění provedené bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil ve výši 30 508 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 13. 5. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, přičemž v předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do patnácti dnů od odeslání výzvy, tj. do 28. 5. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši k okamžiku prodlení žalovaného. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok III. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému pro jeho pasivitu žádné náklady řízení nevznikly (žalobkyně měla úspěch v rozsahu 39 % a žalovaný v rozsahu 61 %, když za procesní úspěch žalovaného je třeba považovat i část řízení, v níž bylo řízení zastaveno, neboť k zastavení řízení nedošlo pro chování žalovaného). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

16. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 3 408 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činila předmět řízení částka 30 916 Kč; soudní poplatek z této částky činí 1 546 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 1 862 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 862 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).