5 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 33 571,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 071,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 061,43 Kč od 27. 7. 2023 do 29. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 561,43 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 20 935,38 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 10. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 4. 3. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 33 571,17 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 10. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 11. 8. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 62,13 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 425 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná smlouvu podepsala doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI a ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně dále prověřila, že žalovaná nebyla v insolvenci, neměla u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenční rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná stanovené splátky nehradila řádně, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 996 Kč (za celkem 4 splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. V důsledku shora uvedeného prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 16. 7. 2023. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 24 061,43 Kč. Žalovaná byla dále z této částky povinna hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu neuhradila, vzniklo žalobkyni počínaje dnem 17. 7. 2023 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dlužného poplatku za pojištění ve výši 175 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 334,74 Kč, smluvního úroku ve výši 29,67 % ročně z částky ve výši 20 935,38 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 061,43 Kč od 27. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy odeslané dne 29. 5. 2024.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně eviduje za žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které převedla na bankovní účet žalované dne 11. 8. 2022 částku ve výši 22 000 Kč /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13 – 15 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 17 spisu, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 19 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 43 – 44 spisu, dodatek č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 53 - 54 spisu, výpis z interního systému na č. l. 55 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 56 - 57 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila 11 500 Kč /viz platební historie na č. l. 18 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 16.4. 2024 /viz společné prohlášení smluvních stran na č. l. 27 spisu včetně pověření na č. l. 20 – 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 28 spisu včetně podacího lístku na č. l. 29 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 23 - 25 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 12 spisu/. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 29. 5 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 30 - 31 spisu, poštovní podací arch na č. l. 32 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 26 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradila nad rámec shora uvedeného dlužné plnění, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 10. 8. 2022 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (návrhu), kde je na místě podpisu žalované uveden jedinečný kód , číslo, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kód, který byl zaslán a následně použit právě žalovanou k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovanou podepsána prostřednictvím SMS ve tvaru „Souhlasím , Jméno žalované, , číslo, “. Žalobkyně k tomuto doložila listiny s informací o odeslání SMS právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 8. 2022 v 18:32 hodin na telefonní číslo , tel. číslo, s pokyny pro použití VS uvedeného u provedené platby 1 Kč jako podpisového kódu a s informací o přijetí SMS od žalované téhož dne v 18:42 hodin s uvedeným VS, kdy však samotné zaslání SMS kódu neprokazuje vůli žalované být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázána. Soud má za to, že uvedený kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalované, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami.

6. Soud zamítl návrh na provedení dokazování výpisem z běžného účtu žalované za srpen 2022 a smlouvou o zřízení bankovního účtu č. , č. účtu, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . Tyto důkazy měly prokázat poskytnutí finančních prostředků ve výši 22 000 Kč na bankovní účet žalované dne 11. 8. 2022. Soud si tuto skutečnost ověřil dotazem na , právnická osoba, ., další důkazy ke stejnému tvrzení tak soud považuje za nadbytečné.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 13 – 15, 19 a 53 - 54 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, když odkazovala na listinu označenou „hodnocení klienta“, ve které žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 23 776 Kč, výdaje potom uvedla v celkové výši 8 188 Kč, přičemž částka 3 568 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 620 Kč životní minimum. Žalobkyně následně ověřila výši příjmů z výpisu vybraných pohybů na účtu žalované. Žalovaná nebyla dle zjištění právní předchůdkyně žalobkyně v rozhodné době evidována v registru SOLUS, NRKI a ISIR. Soud ovšem dospěl k názoru, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalované, který předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí výdajů na základě životního minima, neboť jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že také výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala její měsíční výdaje na živobytí a následně je ověřit, což učinila pouze ve vztahu k příjmům žalované, ohledně jejích výdajů pak neověřovala ničeho, když navíc z předloženého přehledu transakcí vyplývá, že zůstatek na bankovním účtu žalované ke dni 1. 4. 2022 činil – 18 418,52 Kč a ke dni 29. 7. 2022 – 20 000 Kč, je tedy evidentní, že výdaje žalované musely převyšovat jí tvrzenou měsíční výši /viz hodnocení klienta na č. l. 16 spisu, přehled transakcí na č. l. 58 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 59 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 60 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzeném vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi smluvními stranami, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 22 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila 11 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalované tak vznikla povinnost vydat žalobkyni plnění provedené bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatila ve výši 10 500 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 16. 4. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalované se dostalo dne 18. 4. 2024, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, , webová stránka, , přičemž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Ode dne následujícího tj. 30. 4. 2024 tedy náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 52,4 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).