5 C 81/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 223 115,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 156 976,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 056,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 156 976,08 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 151 886,98 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 2 989,10 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení,b) částky 66 139,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 274,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 66 139,90 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 63 307,92 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 1 131,50 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 295 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 4. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 14. 5. 2026, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky 223 115,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 210 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s úroky ve výši 9,9 % ročně a poplatky souvisejícími se službami v 89 měsíčních splátkách po 3 362 Kč, splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce (dále jen „první úvěrová smlouva“). Žalovaný na pohledávku z první úvěrové smlouvy celkem uhradil částku 238 283,43 Kč. Dne 12. 9. 2019 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s úroky ve výši 10,9 % ročně a poplatky za poskytnutí úvěru ve 108 měsíčních splátkách po 4 425 Kč splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce (dále jen „druhá úvěrová smlouva“). Žalovaný celkem na druhou úvěrovou smlouvu uhradil částku 306 600 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, a to z informací poskytnutých žalovaným, které byly následně ověřeny nahlédnutím do výpisu z jeho běžného účtu. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek k 25. 11. 2025. Žalobkyně z první úvěrové smlouvy uplatnila nárok na zaplacení částky 66 139,9 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 274,05 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 66 139,9 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 63 307,92 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 1 131,5 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení. Z druhé úvěrové smlouvy žalobkyně uplatnila nárok na částku 156 976,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 056,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 156 976,08 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 10,9 % ročně z částky 151 886,98 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 10,9 % ročně z částky 2 989,1 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně doposud na dlužnou částku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl řádně předvolán, se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru:Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 210 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně, v měsíčních splátkách po 3 362 Kč nejpozději do 18. 1. 2027. RPSN činila 10,52 % /viz smlouva o úvěru ze dne 19. 8. 2019 na č. l. 21 - 23 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 12. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému poskytnout částku 300 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 10,9 % ročně v měsíčních splátkách po 4 425 Kč nejpozději do 18. 9. 2028. RPSN činila 10,9 % /viz smlouva o úvěru ze dne 12. 9. 2019 na č. l. 16-18 spisu/. Součástí obou úvěrových smluv byly také všeobecné obchodní podmínky, informace o zpracování osobních údajů a ceník právní předchůdkyně žalobkyně /viz všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, informace o zpracování osobních údajů na č. l. 35 p. v. – 40 spisu, ceník , právnická osoba, . (účinnost 20. 1. 2019) v systému CEPR, ceník , právnická osoba, . (účinnost 22. 7. 2019) v systému CEPR/. Žalovaný čerpal úvěr z první úvěrové smlouvy ve výši 210 000 Kč a uhradil částku 238 283,43 Kč /viz výpis z úvěrového účtu ke smlouvě z 19. 8. 2019 v systému CEPR, podklady pro soudní řízení v systému CEPR/. Žalovaný čerpal úvěr z druhé úvěrové smlouvy částku ve výši 300 000 Kč a uhradil částku 306 600 Kč /viz výpis z úvěrového účtu ke smlouvě z 12. 9. 2019 v systému CEPR, podklady pro soudní řízení v systému CEPR/. Žalovaný v žádosti o úvěr z první úvěrové smlouvy uvedl čistý měsíční příjem ve výši 20 009 Kč a měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč s tím, že nesplácí žádné dříve sjednané úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného stanovila na částku 8 320 Kč měsíčně na základě interních a statistických údajů, zjistila, že žalovaný splácí dříve sjednaný úvěr s měsíční splátkou ve výši 3 411 Kč, který byl nově sjednaným úvěrem konsolidován/viz posouzení úvěruschopnosti klienta ke smlouvě ze dne 19. 8. 2019 na č. l. 65 - 66 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr z druhé úvěrové smlouvy uvedl měsíční příjem ve výši 22 000 Kč a žádné měsíční výdaje s tím, že nesplácí žádné dříve sjednané úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného stanovila na částku 6 320 Kč měsíčně na základě interních a statistických údajů a k nim připočetla měsíční splátky úvěru z první úvěrové smlouvy ve výši 3 362 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta ke smlouvě ze dne 12. 9. 2019 na č. l. 62 - 64 spisu/. Příjmy žalovaného ze zaměstnání za květen 2019 dosahovaly částky 19 079 Kč, za červen 2019 částky 20 383 Kč, za červenec 2019 částky 21 223 Kč a za srpen 2019 částky 19 801 Kč. Průměrný příjem žalovaného za sledované měsíce tak dosahoval částky 20 121,50 Kč. Počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v dubnu 2019 činil – 10,10 Kč a konečný zůstatek na jeho bankovním účtu v srpnu 2019 činil – 196,95 Kč. Výdaje žalovaného za sledované měsíce dosahovaly výše jeho měsíčních příjmů nebo je převyšovaly, a to přesto, že žalovaný dne 9. 5. 2019 načerpal úvěr ve výši 100 000 Kč, dne 17. 7. 2019 úvěr ve výši 54 300 Kč a dne 19. 8. 2019 úvěr ve výši 61 635,80 Kč /viz výpis z běžného účtu žalovaného v systému ISAS/. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 15. 12. 2025 /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 15 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 26 - 30 spisu, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 31 - 33 spisu, příloha č. 7 - potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 34 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 35 spisu s podacím lístkem na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné předžalobní výzvou, která byla prokazatelně odeslaná dne 30. 1. 2026 /viz předžalobní výzva na č. l. 42-43 spisu s podacím lístkem na č. l. 44 spisu/.

5. Soud neučinil žádná skutková zjištění z výzev k plnění, jejichž odeslání žalobkyně žádným způsobem nedoložila /viz výzva k úhradě na č. l. 19 - 20 spisu, výzvy k úhradě na č. l. 24 - 25 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky společně s úrokem ve výši 9,9 % hradit po 3 362 Kč měsíčně, dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky společně s úrokem ve výši 10,9 % hradit po 4 425 Kč měsíčně. Nicméně před uzavřením těchto smluv právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila tedy zákonem stanovenou povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací, které jí uvedl sám žalovaný. Příjmy žalovaného potom ověřila z výpisu z běžného účtu žalovaného, který pro něj vedla. Výdaje žalovaného však tímto způsobem neověřila, ač žalovaný uváděl v žádostech odlišné a nevěrohodné údaje. Například v obou žádostech žalovaný uváděl, že nesplácí žádné dříve sjednané úvěry, ač vždy minimálně jeden úvěr splácel, dále tvrdil, že jeho měsíční výdaje na, tedy výdaje zahrnující výdaje za bydlení, jídlo, drogerii, dopravu, ošacení apod. činí pouze 2 000 Kč (v případě žádosti ze dne 19. 8. 2019) anebo že takové výdaje vůbec nemá (v případě žádosti ze dne 12. 9. 2019). Kdyby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši měsíčních výdajů výpisem z bankovního účtu žalovaného, musela by jednoznačně dospět k závěru, že žalovaný není schopen splácet další úvěry, když jeho měsíční výdaje ve všech sledovaných měsících buď dosahovaly výše jeho příjmů anebo jeho příjmy převyšovaly, pročež byl zůstatek na běžném účtu žalovaného často mínusový či se pohyboval v řádech stovek korun, a to přestože ve sledovaných měsících žalovaný čerpal další úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezohlednila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného skutečnost, že jeho příjem nedosahoval ani průměrného čistého měsíčního příjmu v ČR pro rok 2019, který v daném období dosahoval výše cca 25 700 Kč dle informací , právnická osoba, , a přesto poskytla žalovanému v období jednoho měsíce celkový úvěr ve výši 510 000 Kč. Takovýto postup nelze považovat za správný, pročež soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně nesplnila svou zákonem stanovenou povinnost, a důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 19. 8. 2019 částku 210 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 238 283,43 Kč a dne 12. 9. 2019 částku 300 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 306 600 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrových smluv ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud žalobu zamítl, když žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně veškeré bezdůvodné obohacení poskytnuté na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru splatil (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Pro úplnost soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětné závazky nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšnému žalovanému vzhledem k jeho pasivitě v řízení žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

20. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 9 220 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 8 925 Kč, zbývá jí tedy doplatit 295 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).