5 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 516,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 349,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 349,67 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 166,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 516,02 Kč od 19. 1. 2026 do 2. 3. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 166,35 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 325 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se dne 20. 4. 2026 obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhala zaplacení částky 32 516,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 516,02 Kč od 19. 1. 2026 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovaný uzavřel dne 18. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se smluvním úrokem ve výši 7 516,02 Kč, a to do 18. 1. 2026. Smlouva byla uzavřená prostřednictvím webové stránky , webová stránka, , kde žalovaný vyplnil registrační formulář obsahující jeho osobní údaje. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, ale řádně a včas nehradil stanovené splátky. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný však doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když žalovaný se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované 18. 7. 2025 částku 25 000 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 8 spisu, zpráva , Anonymizováno, . na č. l. 24 spisu/. Žalovaný celkem uhradil částku 10 650,33 Kč (3 x měsíční splátka ve výši 3 550,11 Kč), když do prodlení se dostal s úhradou splátky splatné dne 18. 11. 2025 /viz smlouva o úvěru na č. l. 6 - 7 spisu, upomínky k úhradě na č. l. 9 - 11 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 2. 2026 /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 13 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 14 - 15 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 2. 2026 /viz předžalobní výzva na č. l. 12 spisu s potvrzením o podání zásilky na č. l. 16 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 7. 2025 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou „smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v listinné ani elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Dle názoru soudu nelze ani z dalších předložených listin uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Žalobkyně uvedla, že k podpisu smlouvy mělo dojít prostřednictvím odeslání SMS informace o uzavření smlouvy na telefonní číslo , tel. číslo, žalobcem nebo odesláním peněžních prostředků na účet klienta. K doložení tohoto tvrzení žalobkyně ničeho nedoložila.

6. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, nemohl by ji soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ani netvrdila ani neprokazovala, přičemž pro svou nepřítomnost na jednání soudu nemohla být ani poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 25 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měl žalovaný povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 25 000 Kč provedené bez právního důvodu, žalovaný však uhradil pouze částku 10 650,33 Kč, která představuje tři splátky úvěru po 3 550,11 Kč. Žalovaný tak má povinnost vrátit rozdíl poskytnuté a uhrazené částky ve výši 14 349,67 Kč, o nějž se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 24. 2. 2026, která se dostala do dispozice žalovaného dne 25. 2. 2026, což soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, ., , webová stránka, . Splatnost dluhu podle textu výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 2. 3. 2026 (§ 607 o. z.). Od 3. 3. 2026 náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na zbytek jistiny přesahující bezdůvodné obohacení, smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (úspěch žalovaného je 56,4 % a úspěch žalobkyně 43,6 %) pro jeho pasivitu žádné náklady řízení nevznikly, přičemž soud při posuzování míry úspěchu a neúspěchu v dané věci přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).

19. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 1 626 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 301 Kč, zbývá jí tedy doplatit 325 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).