5 C 91/2026
č. j. 5 C 91/2026-86
V PLATNOSTICitované zákony (18)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 4
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 6 § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 573 § 1879 § 1958 § 1968 § 1970 § 2395
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 74 742,83 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 937 Kč od 27. 2. 2026 do 5. 5. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 437 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 22 305,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 165,70 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 157,86 Kč od 30. 4. 2025 do 30. 9. 2025, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 72 405,83 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 72 405,83 Kč od 17. 12. 2025 do 26. 2. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 468,83 Kč od 27. 2. 2026 do 5. 5. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 968,83 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 551 Kč, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením, byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky k rukám právní zástupkyně žalobkyně, advokátky.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 748 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2026, doplněnou podáními ze dne 13. 5. 2026, domáhala zaplacení částky 74 742,83 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 18. 4. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl poskytnut žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala jej uhradit v 96 měsíčních splátkách po 1 481 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně, poplatkem za pojištění v částce 120 Kč měsíčně a dalšími poplatky, vše k 18. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Žalobkyně měla k dispozici osobní údaje žalované, konkrétně jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy a deklarované výdaje. Žalobkyně provedla lustraci žalované v bankovních a nebankovních registrech, například SOLUS a insolvenční rejstřík. Žalovaná celkem uhradila částku 17 594,17 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, proto k 27. 10. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026. Žalovanou částku představuje jistina ve výši 72 405,83 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně za období od 18. 4. 2025 do 18. 10. 2025 v částce 4 165,70 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 30. 4. 2025 do 360. 9. 2025 v částce 157,86 Kč, dlužný poplatek ve výši 2 337 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 72 405,83 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 72 405,83 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě při jednání dne 9. 6. 2026. Uvedla, že si nevzpomíná na uzavření této úvěrové smlouvy, neboť v době jejího údajného uzavření měla i řadu dalších úvěrů. Nejspíše jí byl úvěr nabídnut přes internetové bankovnictví, přičemž k ověření úvěruschopnosti žádné dokumenty nedokládala, následně jí byla doručena zpráva o schválení úvěru. Úvěr si brala proto, aby mohla zaplatit dříve sjednané úvěry. Na základě předžalobní výzvy žalovaná žádala žalobkyni o možnost úhrady dluhu ve splátkách, ta uzavření dohody o splátkách podmínila uhrazením částky 3 500 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 5. 5. 2026, doposud však žádnou dohodu o splátkovém kalendáři neuzavřely.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání řádně a včas omluvila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, ke dni 1. 1. 2022, dne 26. 5. 2014 rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb. Žalované byl zřízen běžný účet č. , č. účtu, /viz rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb na č. l. 11 spisu, potvrzení o zřízení účtu na č. l. 12 spisu, požadavek o změnu tel. čísla na č. l. 13 spisu, údaje klienta na č. l. 14 - 15 spisu, kopie OP žalované na č. l. 23 - 24 spisu, potvrzení o změně osobních údajů na č. l. 36 spisu, výpis z obchodního rejstříku veřejně přístupný na Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky/. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 18. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně a pojištění schopnosti splácet ve výši 120 Kč měsíčně, celkem v 96 měsíčních splátkách po 1 481 Kč. RPSN činila 10,35 %. Součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně /viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 18 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 20 - 22 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 25 - 28 spisu, , produktové podmínky pro osobní úvěry na č. l. 16 - 17 spisu, identifikace podpisu na č. l. 37 - 38 spisu, ceník produktů a služeb (účinnost 14. 11. 2022) v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč, je vdaná, žije ve vlastním rodinném domě. Dále uvedla, že na bydlení měsíčně vydá 8 000 Kč, na živobytí 2 000 Kč a ostatní rodinné náklady dosahují výše 2 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně náhledem do příslušných registrů zjistila, že jen u společnosti , právnická osoba, . měla žalovaná v době žádosti celkový úvěr ve výši 499 274 Kč, jehož souhrnná měsíční splátka činila 6 377 Kč, z úvěrových registrů potom vyplývalo, že žalovaná splácela v době žádosti další splátky úvěrů ve výši 4 895 Kč měsíčně /viz identifikace žádosti na č. l. 19 spisu/. Příjem žalované ze zaměstnání činil v lednu 2023 částku 34 106 Kč, celkové příjmy v tomto období dosahovaly výše 187 000 Kč, když příjem ve výši 140 000 Kč byl tvořen přesunem peněz z jiného účtu žalované. Celkové výdaje žalované v měsíci lednu 2023 činily 186 953,65 Kč, když dne 9. 1. 2023 žalovaná uhradila dříve sjednaný úvěr ve výši cca 104 000 Kč. V únoru 2023 dosahoval příjem žalované ze zaměstnání částky 50 228 Kč, celkové příjmy v tomto období dosáhly výše 64 091 Kč a celkové výdaje výše 65 125,52 Kč. V březnu 2023 dosahoval příjem žalované ze zaměstnání částky 74 546 Kč, celkové příjmy v tomto období dosáhly výše 133 828 Kč a celkové výdaje výše 131 934,18 Kč /viz výpis z běžného účtu žalované (3/2023) na č. l. 29 - 33 spisu, mimořádný výpis z účtu na č. l. 47 - 49 spisu, mimořádný výpis z účtu (13. 11. 2022 - 30. 9. 2025) v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z průměrného příjmu žalované ve výši 40 000 Kč, který ověřila z výpisu z bankovního účtu, a zohlednila výdaje ve výši 27 831 Kč, z nichž výdaje na splátky půjček činily 11 272 Kč, výdaje na bydlení dosahovaly částky 8 000 Kč, výdaje na živobytí v částce 6 559 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 34 - 35 spisu, informace o klientovi na č. l. 52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč a žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 34 063 Kč (23 splátek ve výši 1 481 Kč v období od května 2023 do března 2025, když je třeba zahrnout nejen splátky jistiny, jak to činí žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 13. 5. 2026, ale veškeré platby se spotřebitelským úvěrem spojené, tedy splátky smluvních úroků, pojištění, poplatků apod.) a dne 5. 5. 2026 částku 3 500 Kč /viz výpis z úvěru na č. l. 39 - 42 spisu, výpis z úvěrového účtu (18. 4. 2023 – 15. 1. 2026) v systému CEPR, zpráva , Anonymizováno, na č. l. 77 - 78 spisu, náhledem do internetového bankovnictví žalované/. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 18. 4. 2025, proto došlo k jeho zesplatnění ke dni 27. 10. 2025 /viz upozornění na neuhrazenou splátku na č. l. 43 spisu, 2. výzva k úhradě na č. l. 44 spisu, oznámení o změně čísla účtu na č. l. 45 spisu, prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 46 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem datovaným dne 18. 2. 2026 společně s předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 2. 2026 /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek (, Anonymizováno, x , Anonymizováno, ) v systému CEPR, potvrzení úplaty na č. l. 50 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51 spisu, předžalobní výzva na č. l. 57 spisu a oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 58 spisu se seznamem odeslaných dokumentů na č. l. 59 - 67 spisu, přehled podacích čísel v systému CEPR, přehled podacích čísel na č. l. 53-56 spisu/. Žalovaná v současné době že bydlí ve vlastním rodinném domě, splácí hypotéku ve výši 14 000 Kč měsíčně. Výdaje na provoz domu činí 10 000 Kč měsíčně. V domě žije ve společné domácnosti s manželem a nezletilými dětmi ve věku 14 a 16 let, vůči nimž má vyživovací povinnost. Výdaje rodiny představuje měsíčně částka 25 000 až 30 000 Kč s tím, že rodině zbývají průměrně 3 000 Kč měsíčně. Je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, s průměrným příjmem ve výši 46 000 Kč měsíčně. Mzda je jí vyplácena nerovnoměrně, získává odměnu za prodeje v prvních pěti měsících a v prosinci je jí pak vyplacen 13. plat. V ostatních měsících je mzda značně nižší. Dále splácí další čtyři úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně a asi šest u jiných společností. Manžel splácí také půjčku od zaměstnavatele s výší měsíční splátky 3 500 Kč měsíčně. Po doručení předžalobní výzvy požádala žalobkyni o splátky dlužného plnění. Žalobkyně stanovila minimální splátku 3 500 Kč s tím, že až žalovaná částku zaplatí, dohodnou se o splátkovém kalendáři. Žalovaná částku v květnu 2026 uhradila, doposud se však s žalobkyní o splátkovém kalendáři nedohodly /viz výslech žalované/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 18. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně a pojištěním schopnosti splácet v částce 120 Kč měsíčně, vše v 96měsíčních splátkách po 1 481 Kč. RPSN činila 10,35 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč, je vdaná, žije ve vlastním rodinném domě. Dále uvedla, že na bydlení měsíčně vydá 8 000 Kč, na živobytí 2 000 Kč a ostatní rodinné náklady dosahují výše 2 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně náhledem do příslušných registrů zjistila, že jen u společnosti , právnická osoba, . měla žalovaná v době žádosti celkový úvěr ve výši 499 274 Kč, jehož souhrnná měsíční splátka činila 6 377 Kč, z úvěrových registrů potom vyplývalo, že žalovaná splácela v době žádosti další splátky úvěrů ve výši 4 895 Kč měsíčně. Příjem žalované ze zaměstnání činil v lednu 2023 částku 34 106 Kč, celkové příjmy v tomto období dosahovaly výše 187 000 Kč, celkové výdaje žalované v měsíci lednu 2023 činily 186 953,65 Kč. V únoru 2023 dosahoval příjem žalované ze zaměstnání částky 50 228 Kč, celkové příjmy v tomto období dosáhly výše 64 091 Kč a celkové výdaje výše 65 125,52 Kč. V březnu 2023 dosahoval příjem žalované ze zaměstnání částky 74 546 Kč, celkové příjmy v tomto období dosáhly výše 133 828 Kč a celkové výdaje výše 131 934,18 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z průměrného příjmu žalované ve výši 40 000 Kč, který ověřila z výpisu z bankovního účtu, a zohlednila výdaje ve výši 27 831 Kč, z nichž výdaje na splátky půjček činily 11 272 Kč, výdaje na bydlení dosahovaly částky 8 000 Kč, výdaje na živobytí v částce 6 559 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč a žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 34 063 Kč (23 splátek ve výši 1 481 Kč v období od května 2023 do března 2025) a dne 5. 5. 2026 částku 3 500 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 18. 4. 2025, proto došlo k jeho zesplatnění ke dni 27. 10. 2025. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , Anonymizováno, a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem datovaným dne 18. 2. 2026 společně s předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 2. 2026. Žalovaná v současné době bydlí ve vlastním rodinném domě, splácí hypoteční úvěr ve výši 14 000 Kč měsíčně. Výdaje na provoz domu činí 10 000 Kč měsíčně. V domě žije ve společné domácnosti s manželem a nezletilými dětmi ve věku 14 a 16 let, vůči nimž má vyživovací povinnost. Výdaje rodiny představuje měsíčně částka 25 000 až 30 000 Kč s tím, že rodině zbývají průměrně 3 000 Kč měsíčně. Je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, s průměrným příjmem ve výši 46 000 Kč měsíčně. Mzda je jí vyplácena nerovnoměrně, získává odměnu za prodeje v prvních pěti měsících a v prosinci je jí pak vyplacen 13. plat. V ostatních měsících je mzda značně nižší. Dále splácí další čtyři úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně a asi šest u jiných společností. Manžel splácí také půjčku od zaměstnavatele s výší měsíční splátky 3 500 Kč měsíčně. Po doručení předžalobní výzvy požádala žalobkyni o splátky dlužného plnění. Žalobkyně stanovila minimální splátku 3 500 Kč s tím, že až žalovaná částku zaplatí, dohodnou se o splátkovém kalendáři. Žalovaná částku v květnu 2026 uhradila, doposud se však s žalobkyní o splátkovém kalendáři nedohodly.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (….).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala tento splatit společně se smluvním úrokem a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 1 481 Kč. Podle názoru soudu je však nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjmy žalované ze zaměstnání, když tyto se ve sledovaných třech měsících značně rozcházely (v lednu 2023 dosahovaly částky 34 106 Kč, v únoru 2023 částky 50 228 Kč a v březnu 2023 částky 74 546 Kč, průměrně tedy za sledované období dosahovaly částky cca 52 900 Kč), právní předchůdkyně žalobkyně potom vycházela z částky 40 000 kč měsíčně. Výdaje, a to ani ty podstatné, ověřovány ovšem nebyly. Sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr nevěrohodné údaje, když uvedla výdaje na živobytí v částce 2 000 Kč, což je částka nepřiměřeně nízká za situace, kdy tyto výdeje mají zahrnovat měsíční výdaje na jídlo, drogerii, ošacení, dopravu apod., a další výdaje ve výši 2 000 Kč, které měly zahrnovat také splátky dříve sjednaných úvěrů. Sama právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zjistila, že jen splátkové zatížení žalované činilo měsíčně 11 272 Kč, namísto tvrzených 2 000 Kč. Musela si tak být vědoma toho, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvádí správné údaje. Místo aby postupovala o to obezřetněji a ověřila další měsíční výdaje žalované z výpisu z bankovního účtu, který měla k dispozici, sama stanovila životní náklady žalované na částku 6 559 Kč, když soudu není známo, jak k dané částce dospěla, a připočetla žalovanou uvedené výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč a další výdaje ve výši 2 000 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalované, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalované na bydlení a živobytí zjistit. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k pouhému odhadnutí takových výdajů, což nelze považovat za správný postup, a to ještě za situace, kdy odhadnutá částka výdajů na bydlení a živobytí je nepřiměřeně nízká. Kdyby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši skutečných výdajů žalované dle výpisu z bankovního účtu, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná má prostředky na splácení dalšího úvěru, když měsíční výdaje žalované ve všech sledovaných měsících dosahovaly výše jejích měsíčních příjmů nebo je dokonce převyšovaly. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a nárok právní předchůdkyně žalobkyně je redukován na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
14. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná doposud uhradila celkem 37 563 Kč (34 063 Kč před podáním žaloby a 5. 5. 2026 částku 3 500 Kč) zbývá jí stále povinnost vrátit částku 52 437 Kč (90 000 – 37 563). Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na společnost , Anonymizováno, a ta následně dále na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost neuhrazené jistiny nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva k úhradě, odeslaná dne 21. 2. 2026, která se dostala do dispozice žalované dne 24. 2. 2026 (§ 573 o. z.). Splatnost nastala dne 26. 2. 2026, ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v jí požadované výši (výrok I. tohoto rozsudku).
15. Soud se dále k žádosti žalované zabýval otázkou délky lhůty k plnění. Soud ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ vycházel při stanovení přiměřené doby k vrácení jistiny poskytnutého úvěru ze současné majetkové situace žalované. Dle názoru soudu je na místě stanovit možnost dobrodiní splátek, a to v takovém rozsahu, aby splátka odpovídala majetkovým možnostem žalované a zároveň aby nárok žalobkyně byl v přiměřené lhůtě uspokojen. Soud v daném případě stanovil povinnost žalované uhradit ve výroku tohoto rozsudku uvedenou částku ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně. Soud jednak zohlednil výši dluhu a skutečnost, že k němu přirůstá zákonný úrok z prodlení, tudíž pro žalovanou není výhodné splacení celého úvěru oddalovat. Za současné situace k dluhu přirůstá zákonný úrok z prodlení ve výši cca 500 Kč měsíčně, kdyby soud přistoupil na výši splátky požadované žalovanou, docházelo by ke snižování jistiny dluhu velmi pomalu. Soud zohlednil současné příjmy žalované dosahující částky 46 000 Kč čistého měsíčně a její výdaje, které bez splácení dalších sjednaných úvěrů dosahují výše 27 000 Kč (jedna polovina z výdajů na hypotéku ve výši 14 000 Kč, na energie ve výši 10 000 Kč a na živobytí celé čtyřčlenné rodiny ve výši 30 000 Kč, když žalovaná je vdaná a žije s manželem ve společné domácnosti). Sama žalovaná uvedla, že jí měsíčně zbývají zhruba 3 000 Kč. Soud proto vyhodnotil splátku ve výši 2 500 Kč jako částku, jejíž úhrada je v možnostech žalované, když zohlednil i skutečnost, že při tomto způsobu splácení bude nárok žalobkyně uspokojen po cca dvou letech splácení. Jen pro úplnost soud dodává, že vedle samotného dluhu z poskytnutého spotřebitelského úvěru bude na žalované, aby uhradila žalobkyni také část náhrady nákladů řízení, jak bude podrobně rozepsáno dále. Také ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud o tom, že je žalovaná může hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, po dobu cca 9 měsíců tak bude celková měsíční splátka dosahovat 3 000 Kč.
16. K problematice tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu, a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.
17. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je úvěrová smlouva absolutně neplatná, žalobkyně tak nemá nárok na úhradu částky jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení, smluvní úroky ani poplatky plynoucí ze smlouvy, stejně tak ani na zákonný úrok z prodlení požadovaný z částky jdoucí nad rámec přiznané jistiny a za období předcházející datu, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 551 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 25,6 % z jejich celkové výše 17 774 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,2 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 738 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 743 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 2 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 600 Kč ve výši 2 436 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 13. 5. 2026, když v něm žalobkyně pouze doplnila žalobní tvrzení, což mohla a měla učinit již v samotné žalobě. Stejně postupoval i ohledně omluvy z jednání, kterou nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
19. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 3 738 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 2 990 Kč, zbývá jí tedy doplatit 748 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.